dubinak

Tak trailer se mi tedy líbil víc než celý film dohromady. Ten trailer mě opravdu v minutě dokázal navnadit a téměř hned jsem měla chuť se do The Taking pustit. Hlavně asi kvůli tomu velkému množství děsivých výjevů. Nakonec to bylo tak divně roztažené, trochu zmatené a ne tak intenzivní, jaké jsem to očekávala. Když opomenu, že je to found footage, dějová kostra byla docela dobrá a aspoň v menší míře zajímavá. Když to porovnám s nedávno viděným The Banshee Chapter, tam byl příběh opravdová bída a držely to jen hrůzostrašné momenty, které ve finále taky nebyly nic extra. Tady je aspoň navíc ten výskyt hadů (taky moje slabina) a sem tam znepokojující chování postav.

I když to působí jako kopírka všeho, co už jsme viděli stokrát, přece jen má Enter Nowhere 'tu svou' originální myšlenku a ozdůbku celého scénáře. Nicméně, nemůžu dát víc než tři, protože mám zkrátka pocit, že byla tato myšlenka na svůj obsah až příliš nezajímavě zpracovaná. Sice jsou dialogy plné překvapení a divák je postupem času už fakt na rozpacích, co se v tý chatě sakra děje, ale je to natočené docela nudně a bez zájmu. Nevím, zda je to nedostatkem peněz, času či nevím co. Na můj vkus je tento kousek ale až příliš televizní. Oceňuji nápad a scénář, ale věřím, že se to dalo zpracovat o něco líp.

Bála jsem se hodně, jak to dopadne. Už jen kvůli tomu, kolik zbytečností stihli bratři Farrellyovi natočit po svém výborném debutu s Carreym a Danielsem. Bedlivě jsem sledovala po premiéře zdejší hodnocení a pak se to tedy naštěstí vyšvihlo až k 72% a já se rozhodla si na to zajít do kina. Kino řvalo smíchy, ale bohužel asi proto, že humor je tak o sto procent komerčnější, vulgárnější a mnohdy i digitálnější. Pohroma to ale nebyla. Přistoupila jsem k této sprosté hře a projekci si opravdu užila. S divnějším příběhem už musel být asi každý smířen. Jediné co mě opravdu zklamalo bylo, aspoň z mého pohledu, lehké přepsání postavy Lloyda. V prvním díle mi přišel o dost vřelejší, méně škodolibý a citlivější. V druhém díle už je to opravdu jen idiot s bublinou u nosu. Pořád to ale dopadlo nad moje očekávání a to se cení. Po dvaceti letech už se asi nic lepšího s původní dvojicí vycucat nedalo.

Housebound až překvapivě efektivně hýří černým humorem s novozélandským přízvukem a k tomu ještě stíhá budovat napětí a strach. Sice zobrazuje v jiném stylu akorát to, co už jsme párkrát viděli v čistě hororovém směru, ale i tak nabízí tato komedie spoustu nevídaných prvků. Konec nám nabídne i trochu toho gore. Škoda jen zbytečných zamotávek v příběhu, které mi pak trošku po projekci ztěžovaly vybavení si jednotlivých scén. I přes tyto malé vady na kráse, považuji Housebound za velmi povedený kousek, konečně i z jiného světového koutu.

Jen tato trojice se vydá jeepem na severní pól. Extrémně sympatický britský humor opět nechybí. Vážně se občas divím, kam až jsou tihle tři schopni zajít kvůli pořadu.

Tohle je přesně takové to čiré vesmírné sci-fi, které v divákovi dokáže vyvolat hlavně tísnivé pocity a udržuje po celou stopáž nepříjemné napětí a my až do poslední chvíle nevíme, co za tím stojí. Herci byli příjemně neokoukaní a dobří a reřisér si potvrdil velký potenciál. Výborné je také prolínání časových linií a matení diváka, co bylo, je a bude. Myslím, že tohle je přesně ten případ za málo peněz hodně muziky. Cordero úspěšně tají původce zla až do samého konce. Výjimečně mi pak ani nevadilo, že byla pointa střižená tak rychle.

Top Gearské speciály nemají absolutně žádné obdoby. Takovou porci sympatického britského a kulervoucího humoru jen tak někde nepotkáte. Musela bych se pořád jen opakovat, že tuto trojici britských profíků asi nikdo nikdy nepředčí, protože jedině oni dokázali nahlas rozesmát i moji konzervativní mámu, která se před televizí otočila jen na patě a pak od ní nemohla odtrhnout oči. A za to je uznávám. Dlouho jsem neviděla tak nebezpečné a riskantní, ale zároveň královsky vtipné výzvy s výbornými hláškami v jednom jediném pořadu. Smekám.

Úžasně zpracovaná myšlenka, která téměř nepotřebuje komentáře. Výborná příležitost zamyslet se nad dnešní dobou plnou předsudků a faleše. Na Ruby Rose se nádherně dívalo.

Lehce psychedelický počin Terryho Gilliama, který mě vyloženě nepřekvapil něčím novým, ale byl tvořen správnou dvojicí, jež uměla na diváka vytvořit tlak a dostat ho blíž k jejím pocitům, a právě až tohle mi jistým způsobem připravilo překvapení. Velká škoda, že Depp tolik přehrával, takže do vedení se zde dostává spíš do role silně vžitý Benicio Del Toro. Příběh tu na jednu stranu trošku vázne a myslím si, že nebyl úplně využitý. Na tu druhou nic nevázne vizuálně ani audiálně. Po první projekci jsem dala tři, ale s odstupem času přemýšlím, že si to ty čtyři zaslouží.

No, tohle je docela průser. Viděno v podstatě jen z toho důvodu, aby byl přehled, co se v roce 2014 natáčelo za paskvily, případně pak pro vytvoření jistých žebříčků. Musím velice vychválit první hororovou scénu a v tom případě i vraždu, která mě fakt hodně navnadila, ale nic z toho. Pak už to bylo vážně jen samé klišé zlo, předvídatelný příběh, nefunkční lekačky i efekty a nulový děj nebo jakékoliv napětí. Žádné posvícení se nekonalo. Letos se s béčkama roztrh pytel.