dubinak

Trapnost nad trapnost. Myslím, že to vezmu zkrátka, protože se mi u téhle kokotiny nechce plýtvat slovy. Koukám, že první dva díly VHS série zatím ani nejsou napsány tady v souvisejících filmech. No, všichni víme proč. Tu jednu hvězdu dávám jen za příběh s kouzelníkem, který měl šikovně udělané efekty a docela chytlavý děj. Pak bych asi ješě zmínila povídku Parallel Monsters, která byla vcelku zajímavá až do chvíle, kdy přišla debilní pointa na entou a zkazila mi celý dojem. Jinak ty ostatní shity, které měly být jako hororové, s tím už si ze mě fakt někdo musí střílet. Z fleku vám napíšu lepší scénář a ani mi za to nemusíte platit.

No, skončilo to tak, jak jsem očekávala. Vlastně jsem si myslela, že když se hodnocení pohybuje kolem 75%, bude to snad opravdu vtipné. Vtipné to bylo, ale ne tím stylem, jaký mám ráda já. We're the Millers nešetří vulgarismy, dvojsmysly, trapnými vedlejšími postavami, sexistickými poznámkami, dokonce tu uvidíte jednu docela explicitní "lahůdku". Jedna hvězda za vtipné hlášky Jasona Sudeikise, druhá hvězda za originální příběh a třetí hvězda za pár povedených scének. Dvě hvězdy strhávám za ten již zmíněný vulgární a nevtipný humor a za velkou klišovitost.

Borgman je tak strašně moc odlišný film, až jsem si ho téměř musela zamilovat. Dlouho jsem příjemnější projekci nezažila. A to z toho důvodu, že film divákovi nezatěžuje nějak zbytečně hlavu, ale jen tak si sám plyne bez jakýchkoliv nasvětlení situace. Nemá asi žádnou cenu polemizovat nad jeho absurdním a roztodivném příběhu. Tato nizozemsko-belgicko-dánská mimozemská podívaná je jen o tom, jak si jí člověk vychutná a jestli jí dovolí zarýt se mu pod kůži, nebo ji zavrhne jako něco bez hlavy a paty. Nejvíc zarážející věcí je na Borgmanovi asi to, jak si tu každá postava totálně protiřečí. Mně osobně se tento snímek líbil převelice a velké uznání má ode mě hlavní herečka, která byla pro svoji roli jako stvořená a celým dějem mě v podstatě provedla ona a její specifické rysy osobnosti, které byly asi největší záhadou tohoto nezařaditelného díla. Naprosto výborná odpočinková záležitost.

Bála jsem se, že to bude taková ta psychologická nuda ve stylu A Dangerous Method. Naštěstí byl opak pravdou a musím říci, že tento snímek, když už nic, tak aspoň dokáže s přehledem diváka zabavit. Hned od první scény film zaujme krásně zvládnutou dobovou atmosférou a přitažlivými exteriéry i interiéry. Dalším plusem je to, že některé momenty oplívají příjemným nenuceným humorem a herci jsou až na jednu výjimku dobře vybráni. Největším kamenem úrazu je tu asi závěrečná pointa, která už asi nepřekvapí žádného, alespoň trochu zběhlého diváka. Anderson nevyčaroval bůhví jaký skvost, ale já jsem se moc dobře bavila.

Oblíbenci: Russell, Shambo, Dave. Řady podle oblíbenosti: Austrálie, Gabon, Mikronésie, Cookovy ostrovy, Perlové ostrovy, Palau, Samoa, Čína, Amazonie, Guatemala, Fidži, Panama, Tocantins, All Stars, Afrika, Borneo, Vanuatu, Markézy, Thajsko.

Exists se od jiných FF liší asi hlavně tím, že původce zla, tentokrát je to Bigfoot, odhalí v podstatě už někdy v desáté minutě. Na nic se tu vážně nečeká a když se Bigfoot objeví, tak se vším všudy. Není tu prostě žádná taková ta omáčka, na kterou jsme všichni zvyklý. Jede se pěkně od podlahy. Některé scény jsou fakt hodně dynamické a osud hrdinů není nikdy tak jistý, jak bycho si mohli myslet. Nemůžu ale říct, že to jsou všichni sympaťáci. Sánchez ale vsadil tentokrát na velkou exhibici a nenechal nic pod pokličkou, jak nám předvedl v The Blair Witch Project. Sice právě kvůli tomu občas chybí potřebná atmosféra, ale i tak patří tento film k těm lepším handycamerovým hororům.

Zajímavě udělaná předělávka. A ač jsem původní díl neviděla a měla jsem v tom trochu nejasno kvůli všem těm kino projekcím a zmiňovaným filmům, s tímto jsem byla příjemně spokojená. Asi hlavně kvůli tomu, že to není ten klasický klišovitý béčkový teenage slasher, ale naopak velice nevšedně zpracovaná vyvražďovačka, která má styl a nikoho nesere. Taky bych zmínila, že to má dost stylový vizuál a jak tady už zmiňoval J*A*S*M, kdyby neměly postavy novodobou techniku, myslela bych si, že sleduji záměrné retro. Příjemně osvěžující podívaná.

Frank je neuvěřitelně příjemné komediální drama, které umí být veselé i dojemné zároveň. Abrahamson dokázal vytvořit díky svérázné skvadře dobře vybraných herců a svému svobodnému myšlení něco tak pohodového, že snad větší pohodu neznám. Domnhall Gleeson poslední dobou rozdává talent na všechny strany a hodně rychle se zařazuje k mým oblíbeným hercům, kde je samozřejmě i můj favorit Michael Fassbender alias Frank, který by se dal označit jako nejkontroverznější postava tohoto snímku. Už jen to, jakou zdejší skupina vytváří hudbu je značkou toho, že je tento film jako z nějaké vzdálené mírumilovné planety. Prostě skvělý zážitek. Scénu s Frankovým the most likeable songem ever jsem si pustila už asi sedmkrát.

O dost horší než první skvělý díl. Rodriguez trochu vsadil na hodně štědrou ženskou předváděčku, takže pro chlapy je tento film v jistých ohledech hostina. S příběhem už to trochu upadá a s efektivností triků a bitek taky. Ovšem je to pořád Rodriguez a ten mě nikdy nemůže zklamat víc, než bych snesla. Herci jsou zde největší atrakcí a taky nejlepší odměnou. Pro mě průměrný mainstream.

Na to jak viditelný potenciál ukázaly Sosky po vypuštění American Mary, See No Evil 2 mělo zůstat navždy pohřbené pod zemí. Nevím, zda by to dopadlo líp, kdyby se natáčelo pod taktovkou jiného režiséra, ale ani mě to nezajímá. Tohle je prostě jedna velká klišé pohroma s abnormálním množstvím debilních postav a ještě debilnějšího chování. Ale film, ve kterém ve flashbacku příjde záporák o levé oko a v následující scéně má zalepené oko pravé a takhle se to v každé scéně střídá pořád dokola, to snad ani nemá cenu víc komentovat. To byla prostě muka. Ale moje.