Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (2 146)

plagát

Deň vďakyvzdania (2023) 

Já bych fakt chtěla vědět a pochopit, jak někdo tenhle film bere vážně a dá mu pět hvězd. Mně Thanksgiving připadalo jak scéna ze Scary Movie, hlavně teda hned ta z obchoďáku mi přišla jak ze špatné parodie na horor a celkově to, jak ten film působí lacině a ultra americky. Vlastně jsem ten film nebyla napoprvé schopná dokoukat a vrátila se k němu snad až po měsíci. Už jen tenhle fakt nucení se do toho to dokukat mi brání vůbec přemýšlet nad tím dát tomu víc než dvě. Já tam necítila atmosféru, napětí, vůbec ten zájem dozvědět se, kdo je vrah, soucítit aspoň s jednou postavou. Hodně mi to připomnělo nové Vřískoty, jenomže tam jsou alespoň ty vraždy brutálnější a zvládnuté efektivněji. Tady mi přišlo téměř vše směšné. Asi je něco špatně se mnou, nevím.

plagát

Deväťdesiatky (2022) (seriál) 

Super vhled do toho, jak to tady vypadalo v letech, kdy jsem se měla teprve narodit. Devadesátky byly bizár dekáda se vším všudy a Bebjak to docela dobře zachytil, si myslím. Já měla výhodu, že jsem ty případy znala jen hodně letmo a zároveň nevýhodu, protože vyprávěcí forma a scénář byl občas fakt zmatek, pořád tam lítala nějaká jména a možná bych to popsala tak, že jsem byla přesycená informacemi a některé díly byly trochu zdlouhavé. Zkrátka kdyby to bylo údernější, rychlejší a kratší, asi bych byla spokojenější, jinak si ale nemůžu stěžovat. Herecky to bylo taky moc fajn, potěšil mě mladý talent Kryštofa Bartoše, který se mi do té role hezky hodil.

plagát

Zóna záujmu (2023) 

Vtahující, syrové a imaginativní. Glazer spoléhá na divákovu fantazii a zároveň velice doslovně prezentuje obrazy, které působí všedně, jenomže právě tou všedností můžou v divákovi vyvolat pocity znechucení či morální otázky a zároveň obdiv, že se Glazer rozhodl toto téma nasnímat ze strany esesáků, jejichž strana příběhu by rozhodně neměla být už nikdy prezentována veřejně. Možná právě pro to, jak odvážný to byl krok a ten fakt, že řemeslně je to téměř bezkonkurenčně zvládnuté, disponuje to nejnepříjemnějším hudebním doprovodem všech dob a všetečnou kamerou, to byl zážitek, o který jsem ráda obohacena. Naštěstí jsou zdejší postavy tak chladné, že máte minimální možnost s nimi jakkoliv blíže prožívat jejich životní situace. Proto je to svým způsobem tak výborně odpudivý film, který zároveň přitahuje. No prostě je zde hodně kontrastů a kontroverzí, overall je to ale filmařšká špička se vším všudy.

plagát

Opravár (1996) 

Jednoznačně a nejsmutněji asi nejhorší role Jima, kterou jsem pokládala za rest a věděla, že to nebude nic moc, ale jako jeho velká fanynka jsem se i tak chtěla přesvědčit sama. Už jen celý ten námět byl vlastně nadmíru debilní a strašně špatný a ještě ke všemu úplně zoufale, nevkusně a naprosto zbytečně zhmotněn. Těžko říct, jestli z toho honoráře mohl mít Jim vůbec radost, ale tento film neměl spatřit světlo světa. Z úcty k Jimovi a jeho řemeslu dám ale dvě, protože si ani nechci připustit, že to bylo až tak špatné.

plagát

Prišla v noci (2023) 

Na české poměry docela fajn psycho home invasion, která má spíš takový plíživý a nenápadný charakter. Mnoho takových nápadů už jsme viděli v zahraničí v různých variacích, ale v české verzi mě to docela mile překvapilo. Na bedrech to tady nese primárně Simona Peková, bez níž by ten film nebyl ani zdaleka tím, čím je a její přirozený a zároveň velmi znepokojivý výkon to dirigoval od začátku do konce. Sice bych tu nějaké mouchy našla co se týče jednání postav a několika případů, kdy logika úplně nezafungovala, nicméně v ten moment v kině jsem si snímek užila kvalitně. Vzhledem k tomu, že česká produkce horko těžko vypotí za rok jen opravdu málo, co by u mě stálo vůbec za zhlédnutí, tohohle nelituji.

plagát

Sestra Smrt (2023) 

Paco už má zřejmě to nejlepší za sebou a moc si nedovedu vysvětlit, že mistr atmosféry, jímž se ukázal být společně s Balaguerem po natočení RECu takhle vyčpěl. Tohle byl až takový fádní, nezábavně zrealizovaný a mdlý "horor", který nedisponuje velkým množstvím zapamatovatelných scén a nezanechá v divákovi téměř žádnou stopu. Na to je ten scénář a hlavně jeho realizace až moc laciná. Vyloženě mě to neštvalo, ale asi mi to zbytečně ukradlo čas v porovnání s parádní Veronicou, jež ve mně pak ještě dlouho rezonovala. Už mě ty klášterní bubáci dost omrzují.

plagát

The Suckling (1990) 

Tento kousek jsem si pro svůj halloweenský maraton vybrala záměrně z toho důvodu, že působí svou synopsí naprosto šíleně a otřesně, takže jsem se na něj ani nemohla zlobit za to, že to byla fakt chujovina na entou. Kdyby to nebyla taková nuda, tak tomu dám aspoň dvě, ale bylo na tom hrozný naprosto všechno. Od totálních neherců, přes úmorné dialogy až po kameru, efekty i vraždy. Zkrátka od A do Z čiré neumětelství. Jako vhled do céčkového hororového dějiště 90. let ale dobrý na tu jednu hvězdu.

plagát

Mníška 2 (2023) 

Takové to kino strašení pro dětičky a věřím, že ani ty už se tohohle druhu hororu dneska nebojí. Atmosféru aby člověk pohledal, příběh nudný až běda. Tady už se spoléhá jen na efektivitu CGI, které však nefunguje ani zbla. Nuda, nuda, nuda. Absolutně nedokážu vzpomenout jedinou scénu, která by za to stála. Proboha, proč pořád to Conjuring ždímat, když to už pár let nestojí za nic? Vždyť už je to fakt hřích.

plagát

Satanico Pandemonium: La Sexorcista (1975) 

Těžko uchopitelný, ale vizuálně nadmíru vypiplaný zážitek, který působí jako oživlý barokní, ale velmi barvitý obraz. Příběh je jednodušší, ale jeho realizace je svým stářím už spíše pro okrajové publikum. Svou podstatou je příběh o posedlé jeptišce vlastně dost znepokojující, bohužel kolikrát vyvolává pocit parodie, což podle mě nebyl cíl. Škoda i toporných herců a řemeslně kostrbaté práci, vizuálně to byl zajímavý zážitek. Ale jak říkám, podepsal se na tom hodně zub času a v dnešní době ho ocení už málokdo.

plagát

Keď číha zlo (2023) 

When Evil Lurks disponuje pár docela krutopřísnými scénami, které člověk těžko očekává. Plusem je neotřelý scénaristický námět společně s několika nechutnými a nepříjemnými výjevy. Párkrát mě to donutilo vzpomenout si na Aterrados, protože ten styl je takřka totožně znepokojivý. Jako argentinská apokalyptická gore road movie to obsahuje takřka vše, co by měl takový kousek mít, aby zaujal a překvapil. Logika tam sice občas trochu pokulhávala, naneštěstí si film to tempo nedokáže udržet celou dobu na sto procent a některé momenty jsou vyloženě divné, ale když přivřu oči, dlouho tu nebyl takový čistokrevný snaživý horor, a kort z Jižní Ameriky.

Časové pásmo bolo zmenené