darkrobyk

Syrový a surový western plný beznaděje a bez soucitu a slitování, který si nezadá s obdobnými italskými kousky. Seržant Brown s dcerou Sarah doprovázejí vůz s trestanci odsouzenými na doživotí. Po přepadení jsou nuceni vydat se do cíle pěšky. Spoutáni řetězy postupují drsnou zimní krajinou uprostřed hor. Aby to nebylo málo, tak s sebou mají jedno tajemství a Sarah vypadá, že cestu nezvládne. Tvůrci si připravili pro diváka několik překvapení, a tak se mimo jiné postupně dozvídá o některých postavách, co jsou skutečně zač. Ten zvrat na konci byl nepříjemný... Některé scény jakoby sem vpadly z dobových hororů - vraždění je šťavnaté. Krvavá střelba, zásah do oka, práce s nožem i mačetou, uhoření a dojde i na střeva ven. Výborná, místy strašidelná hudba, vzpomínkové sekvence a jedna pořádná noční můra. Snad že je prosinec, dýchala na mě z filmu pěkná zima...

Slasher - tobogan - masakr. Milosrdně krátká stopáž, a přeci to trvá, než dojde na očekávanou akci. Tedy na začátku je divák navnaděn, a pak už jen vyčkává. Povrchní vztahy mezi postavami jsou jen povinnou vatou před závody družstev. Tedy ne že by něco alespoň podobného už člověk neviděl (Bazén 2001), ale i tak jde samozřejmě o nejlepší část. A protože nejen porcování, nýbrž i střeva ven, dám 2*. Jen tedy mě zamrzela mizerná muzika, páč jsem očekával slibovaný osmdesátkový odvaz...tak nic.

Popravdě jde o poněkud unylý snímek, který nabízel mnohem více - upíří kapela, to by musela být přece mela. Ač na krev dojde, dokonce i rozřezané oběti a vysávání brčkem, tak gorefest se nekoná. Budiž. Horší je, že se snímek táhne bez větších překvapení, a tak nejlepší jsou hostující rockeři s M. McDowellem, jehož omlazení nezprostředkoval kupodivu počítač. Hudba je fajn, i když bych uvítal spíše gotický rock, ale koncertní výjevy byly slušné. J. Paréová je vskutku zvláštní, když na sebe vzala upírskou podobu, seklo jí to. Počítám, že asi jen A. Coopera nemuseli maskovat.... -Vítejte v mé noční můře!- 2,5*

Až po letech si uvědomuji, jak, ve stínu dnešního Mordoru na východě hrozícího vyhubit lidstvo, je tenhle film aktuální. Hlavní motiv? Víra a naděje. A samozřejmě nevzdávat se a neustupovat zlu. Ano, je to filmový guláš, který ale lze chápat coby alegorii. Potěšilo mě, že nebyla porušena skutečnost, že andělé jsou nesmrtelní. Možná trochu zarazí, že se do všeho nepřimíchal i Nejkrásnější z andělů, ale to už by byl asi super guláš. Paralela k Marii a Josefovi je dostačující. Velmi slušný vizuál, spousta mrtvol, šílená babka lezoucí po stropě, záludný harant (ano, byla to past) a bratrské neshody. Solidní oddechovka, kdy souboj andělů měl švih.

Muzikálová crazy komedie parodující haimat filmy a sentimentální příběhy je ztřeštěná, šílená, na hranici snesitelné vulgarity a kupodivu místy vtipná, byť pobaví asi více německé publikum. Osudový příběh Wally, co se odmítá provdat za Vincenta dohazovaného otcem, protože miluje tajně Josefa, se odehrává na pozadí malebných Alp. Většina postav je švihlých, muži hrají ženy, ženy hrají muže a do toho se neustále plete Wallyin krocan, kterému všichni říkají....sup. Nejlepší jsou hudební čísla, kdy se střídá mix - šlágrů, lidovek, Neue Deutsche Welle, upravených dobových zahraničních hitů a jódlování. Pro mne je film nostalgická záležitost, tudíž v hodnocení řádně nadsazuji.

Vcelku zábavný mix rozličných žánrů převážně z 80. let - heimat film, dobrodružný, akční asijský a chvílemi to vypadalo jako ztřeštěná komedie Geierwally (1988). Takže - totalitní sýrový stát v čele s prezidentem Van Dienem, převýchovný tábor pro děvečky, smrt nejbližších, zajetí, útěk a pomsta. Škoda, že film neměl větší spád a na pořádnou akci dojde až směrem ke konci. Slibované pokračování, které ale jistě bude nejspíš jen vtípkem na závěr, by mohlo bývalo být svižnější. Gore je zábavné - rozstřelené hlavy, roztržená hruď, rozseknutí na dvě půlky ad. Naivita, kýč, brak. Ale do jisté míry zábavný a pokud ho člověk bere s nadhledem, i se pobaví. Škoda, že si tvůrci neujasnili, zda chtějí točit třeskutou komedii nebo drsnou akci, protože od každého je tu jen trochu. Ovšem některé vtípky byly drsnější....třeba lidské krávy v závěru. Potěšily hojné záběry na Matterhorn, který nechyběl ve většině krajinných záběrů.

Velmi nevyvážený snímek. V úvodu sledujeme rodinu terorizovanou mužem, do toho stále vřeští mimino, což leze na nervy nejen divákovi. Pak následuje trojice - pobavilo mě nejprve sundávání masky- , co si připraví vědro speciálního likéru. Jejich opilé kreace jsou zábavné, nejlepší je zdobení stromečku, objímání stromečku a naprosté ožrání se. Pak už přijde na scénu krutý Santa a z nevázané taškařice se stává čistý splatter. Rozšvihání hlavy, uříznutí, ubodání...a vrchol představuje, hned po kladivu, práce s motorovkou. Moc mě nebavily obrazové prolínačky a problikávání snímků, hlavně když při tom musíte číst titulky. Ke třem velmi dobrým hvězdám dávám jednu za skvělou hudbu. Část filmu jsou v podstatě videoklipy...a parádní. Ocení asi spíše menšinové publikum.

Obraz z pohledu zabijáka, Carpenterova hudba a blbá blondýna. Tak užvaněný slasher jsem snad neviděl a nesympatická dvojice zasloužila vyvrhnout už v prvních deseti minutách. Nedošlo sice na střeva ven, ale gore dobré. Grády má až poslední třetina a závěr je doufám pocta Terminátorovi, nikoliv plagiát. Ovšem vyšší hodnocení mi shodila prasácká kamera s četnými stroboskopy. Být vše alespoň nasnímané normální (a při tom klidně akční) kamerou, asi bych šel s hodnocením výše. Počet obětí a spratek u stromku totiž potěšili...

Žena, jména nejsou důležitá, kráčí opuštěnou zničenou krajinou a vstupuje do hlubin města. Po zdolání určitých překážek narazí na muže, tedy on už ji nějakou dobu sledoval, který patří k ranní hlídce. Její členové mají za úkol každých 24 hodin zabít minimálně jednoho člověka. Nezabije ji, ale ona jeho by mohla, pokud jí ukáže cestu z města. Strastiplná odysea městem je plná dalších překážek a smrt číhá na každém kroku. Vizuálně vytříbené postapo - některé scény jsou uhrančivě krásné, pokud divák souzní s definicí krásy tak, jak ji stanovila dekadence. Zdánlivě bezvýchodné, syrové, temné. Hudební složka je vynikající a výborně doplňuje obrazovou - místy zní jen nepříjemný cvrkot a bzučení, jindy se hudba poeticky rozkročí, jak to předvedl třeba Vangelis v Blade Runner. Studené barvy, měkké tóny, světla a stíny. Někdy stačí jen pohled na stříhání poplašných plechovek a napětí by se dalo krájet. Mainstreamovému divákovi ovšem nedoporučuji. Nejde přímo o artový film, ale je to Nikolaidis, svérázný režisér s jiným pohledem.

Lovec, čarodějnice, tak trochu vlkodlačí motiv a zakázaná láska. Špinavý příběh matky a syna na útěku, kdy divák možná úplně neví, komu fandit, nebo jestli vůbec někomu, ale přesto o napětí není nouze. Některé scény mají tajemně mrazivý náboj - pronásledování pomocí ptačích obětí, souboj myslí nebo závěrečný střet, nechybí krev a střeva ven. Kromě matky asi jen divák chápe, že vztah Fergala a Petronelly nemá šanci. Čarování a magie jsou tady příjemným zpestřením. Paneláky při západu slunce zachycené poněkud běsnou kamerou připomněly Chytilové Panelstory...