darkrobyk

Fíha. Nejprve se zdálo, že se ucho u džbánu co nevidět utrhne, ale pak už to bylo kdo s koho. Kladnou postavu těžko hledat, každý má máslo na hlavě. Počáteční stereotyp se pěkně rozjel až k zábavnému konci. Dovětek mezi titulky utvrdil v tom, že je to řádná ptákovina. Nizozemci jsou zkrátka tak nějak jiní...

Zábavný slasher plný mrtvol, fakt nevím, co by kdo chtěl více. Tak třeba ta blbá blondýna - otevře dveře, nebo neotevře, když je blbá? A scénka s policajtem u seníku mě dostala do kolen, byť je to provařené klišé, které odhalíte, ještě než k němu dojde. A pak červi, skvělé, oblíbenci italské školy a C.Barkera mě moc potěšili. Les si přirozeně zaslouží velkou hvězdu, ovšem parádní konec nejméně dvě. To už jsem v záchvatu smíchu pro slzy neviděl. Ostatní moc ne, ale já se bavil skvěle!

,,Jazyk je virus." Andersonová! Performance, housle, hrající kravata, magnetofonová páska místo smyčce, světla, surrealismus, new wave, world music, experiment music, art rock... Andersonová vždy patřila mezi mé oblíbené. Její album Big Science mě kdysi naprosto uchvátilo, Home of the Brave pokračoval v křivce stoupající nahoru. Filmové zpracování jsem si opět prožil naplno s oním příjemným mrazením v zádech. Nejvíce mne potěšila zpráva, že Andersonová vydává (souběžně se svým filmem Psí srdce) nové album. Skvělá umělkyně, která kdysi neváhala stoupnout v N.Y. na obří ledovou kostku a hrát na housle několik hodin, dokud led pod ní neroztál. Film je ke zhlédnutí na You Tube.

Psychologické drama o kolektivním násilím, kdy usvědčit hlavního strůjce a viníka není jednoduché. Z větší části pomalý příběh zachycuje zdánlivě nemožný úkol - vynutit klidnou cestou ze skupiny chlapců jméno toho, kdo je za vše zodpovědný. Detektiv nesmí použít vůči chlapcům násilí, a tak hledá alternativní způsoby, jak z nich dostat přiznání. No, chlapci, jeden exot vedle druhého... By mě zajímalo, kde takové držky vzali. Příběh začíná zločinem, ten je pak zopakován v závěru - za doprovodu děsivých pazvuků (hudba - Silvano Spadaccino) - a odhalí divákovi mnohem více. Setkání se stokou nebylo špatné, ale nijak mě neoslnilo.

Romantický dobrodružný snímek (napodruhé se mi líbil ještě více) se odehrává v místech, kde ve stejném roce natáčí R.Deodato Sejmi ho a běž (Cut and Run). Není divu, vodopády a okolní džungle jsou čarokrásným místem. Lyrická část přináší pohled na divokou přírodu - lovící leopard (sejmutí opičky ze stromu je bravurní), tukan, jeřáb, opice, želvy, krokodýli, tapíři, hadi, hmyz..., epická předkládá dramatický osud 18 leté dívky (Elvire Audrayová, co nemá prsa!, se dožila pouhých 40 let), jež stráví rok mezi divochy. Byť je divák ušetřen kanibalských orgií, pro násilí se nejde daleko - uřezané hlavy, požírání (plastovým) krokodýlem, ohlodání hmyzem či probodnutí šípem...je na denním pořádku. Kamera snímá krásné obrazy za doprovodu klasické hudby (Franco Campanino), bez níž by tyhle filmy ztratily část svého kouzla. Technická kvalita snímku je opět bezchybná.

Deodato mě rozhodně nezklamal. Dobrodružný příběh, drogová mafie, nádherná PŘÍRODA (vodopády jsou naprosto úchvatné), šílení domorodci, létající hlavy a Simonettiho hudba, která mě baví. Samozřejmě po technické stránce je vše perfektní, barvy skvělé, obraz úžasný - to ale bývá u Italů samozřejmostí. Duch Kanibalů jakoby se nad filmem nenápadně vznášel, na lidojedskou hostinu však nedojde. Zato zabíjení je efektní, kdy potěší nejen přibití k podlaze, ale především efektní roztržení za pomocí stromů, které používají domorodci od pradávna (nejděsivěji na mne kdysi dávno působilo v jednom dílu s Tarzanem, zde je ovšem šťavnaté). Známá jména doplňuje hvězdná trojka (pro mne) Lynch - Blacková - Steiner. Deodato nezapomněl ani na zvířecí říši - krokodýli, anakonda a mrchožraví ptáci!

Severská chladnost mě poněkud ubíjela (asi budu muset dát po dlouhé době nějakého Bergmana), čekal jsem svižnější příběh. Vyprávěnkové drama, připomínající nahodilé zápisy v kronice, se změní v momentě, kdy dojde k nešťastné události. Ta spustí doslova řetězec dalších, které vrcholí výbuchem kolektivního násilí. Hlavní aktér neštěstí není schopen zastavit lavinu, co svým následným jednáním strhnul. Problém jsem měl s jednotlivými postavami (kde vzali tolik ošklivých herců...), jelikož si žádná nenašla ke mně cestu, se žádnou jsem nesympatizoval. Předpokládám, že šlo nejspíš o tvůrčí záměr - v každém je nějaká špatnost, dřímající démon, zlo... a každý si trest zaslouží. Snímek má základní rysy balady, snad proto zamrzí, že nebyla více zapojena lyrická složka - severská příroda si o to doslova říkala. Nejsem zklamán, ale Strašáci mě brali více. p.s. díky za tip EvilPhoEniX

Milý příspěvek do téměř mrtvého žánru kanibalských filmů, který vytěžil maximum (ale ne všechno) z filmů uvedených v závěru titulků. Nádherná příroda, naivní mladí Američané (kromě jejich vůdce) a domorodci, kteří jakoby vypadli z filmu Maska rudé smrti. Zde těžko vymýšlet něco originálního, takže poučený divák jistě překvapení nečeká. Omladina se vydá do Amazonie, při návratu se porouchá letadlo (moc hezké přistání v bujné zeleni okořeněné např. setkáním se stále se točící vrtulí), zajmou je divoši...no a pak už se chystá hostina. Chyběly mi souboje zvířat na život a na smrt (nojo, dnes by neprošly) i naražení na kůl, které se nabízelo. Zajímavým momentem bylo využití marihuany, kdy se člověk musel smát společně s domorodci - nejrozkošnější pak bylo děvčátko prchající s obří nohou. Vůbec se u filmu hodně nasmějete. Omladině jsem samozřejmě přál to nejhorší, těšil jsem se na rituál s pannou a na to, jak bude skoncováno s největším hajzlem. Ne všeho jsem se dočkal...ale nechť. Snad jen ti mravenci byli příliš digitální (v originále použil Deodato skutečné). Gore umírněné, to mne do jisté míry zklamalo. I tak se jako fanoušek žánru přikloním k vyššímu hodnocení, byť na Deodatovy Kanibaly tohle prostě nemá.

Ufff, to bylo mírně řečeno hodně pomalé. I když se děj vlekl, tak ve vzduchu viselo permanentní napětí. Film plný sviní. Najít kladnou postavu se zdálo celou dobu jako nadlidský výkon. Zákon berou do svých rukou všechny strany, a tak ,,J" zjišťuje, že vybrat si není vůbec jednoduché...až se stane něco, co ho přiměje konečně jednat. Závěr výborný. Nejvýše však hodnotím skvělý výkon Jacki Weaverové, plíživou kameru, co se umí ladně proplétat a tu a tam zastavit (scéna zatýkání, kdy si Weaverová v popředí máčí čaj, je mrazivá), a temnou hudbu, která nevěští nic dobrého...

Po vizuální stránce opravdu horror. Prvních dvacet minut jsem bojoval s vypnutím, pak jsem to nějak doklepal. Většinu snímku jsem měl pocit, že jsem sjetější než hlavní protagonisté. Nápad sledovat úvodní část očima hlavního hrdiny není nový a zde ani příliš šťastný, jelikož ten mamlas neustále mrská hlavou a mrká. Výsledkem je obrazový třes na zabití. Když se pak kamera usadila na Oscarových ramenou, neskákal jsem radostí do stropu, ale obraz se přeci jen usadil taky. Naopak vykreslení Tokia jako futuristického světa poskládaného z neonů se povedlo . Film je neuvěřitelně barevný, září jako nejdivočejší comicsy (a vybaví se Blade Runner, Batman a Robin a ještě asi 100 dalších). Jinak Gaspar semlel do svého filmu kdeco a navrch přidal kupu symbolů a metafor (což já rád), i když některé působily až kýčovitě. Rád bych zde vyvrhnul mohutný intelektuální monolog (jak učinil třeba Shadwell ;-) tímto ho zdravím), lepší je se snad ale na film podívat. Je to běsné, plné drog, hnusu, halucinací, barev...hm, porno scény už dnes těžko někoho zaskočí...a přemítání o životě a smrti, vině a trestu, dětství a dospělosti, prostě takové ty běžné kontrasty, co nás stále provázejí. p.s. od jisté chvíle budete s Oscarem prolétávat nejrůznějšími otvory do dalších a dalších světů, přičemž vás zákonitě napadne, že už jste jako .....