MA.KI

Úžasné propojení komična a tragična, krásy a ohavnosti,… o pozérství a lidské podstatě. Ironie života. ~ Více později. ~ ~ Vše je skryto pod nánosem řečí a hluku. Ticho a cit. Emoce a strach. Sporé, těkavé záblesky krásy. A pak žalostná mizérie a ubohý člověk. /Scala 9. 2. 2014, 9. 8. 2014

Troufám si říct, že autoři netušili, co vlastně chtějí divákovi říci. Ano, chtěli šokovat (proto si vybrali tuto kontroverzní – nutno říci aktuální – látku), ano, chtěli se zalíbit (proto si vybrali krásnou prsatou blondýnu), ano, chtěli si hrát na umění i na hloubku… Je to bohužel jen marné PLÁCÁNÍ SE PO POVRCHU a ztráta času. ~ PS Ani ty ostřejší záběry nejsou zas tak ostré, klidně mohly být víc hard… Stejně jako všechno ostatní. Emoce, výpověď, tah na branku…

Pod slupkou suverénnosti a cynismu skrývající se teenagerské tápání (ve vztahu k sobě samému, ve vztahu k lidem okolo sebe,…), schopnost žít okamžikem versus schopnost myslet na budoucnost, lehkovážnost míjející se s hloubkou a stálostí, rodinné problémy na pozadí milostného vzplanutí a prvních upřímných citů v náruči lamače dívčích srdcí, násosky a vymetače večírků, zdánlivě protikladné postavy, jež však spojuje mnohé,… a mnoho dalšího, třeba i ne explicitně vyřčeného, nabízí The Spectacular Now. ~ V rámci škatulky coming-of-age film velice povedený a vyzrálý kousek, který těží z přirozených hereckých výkonů (i vzezření – jako mnozí ostatní i já kvituji absenci make-upu) obou hlavních herců – Milese Tellera a Shailene Woodley – a z přirozeně odvyprávěného děje (předlohou pro scénář byla kniha Tima Tharpa).

Psychologický snímek od protinožců, nenabízející nějaké bombastické akce ve stylu amerických velkofilmů, ale spíše komorní výjev z blátivého pekla mezi zákopy v první světové válce. ~ Hlavní dějová linie nabízí obraz války opět coby symbol mrhání lidskými životy, příběh o síle přátelství, obětování se a odvahy…, zatímco druhá dějová linie diváka přenáší na britské ostrovy za protagonistovou manželkou, jež tápe, zda porodit či neporodit dítě CIZÍHO muže. Všanc jsou tedy dány životy mužů – vojáků bojujících (UMÍRAJÍCÍCH) na frontě a možnost narození NOVÉHO člověka. ~ Kontrast – špinavý vizuál z fronty a prosluněný Západ ve stejný čas – trochu klame, neboť i v prostředí mimoválečném se odehrává drama neméně závažné a propojuje oba děje nejen na základě vztahů manželských, ale i řekněme hodnot vyšších, společenských. Všimněte si, jaké jsou DŮSLEDKY chování a činů postav. Krev tekoucí ve válce, krev na rukou také vně válku, za vším však VÁLKA…

Ano, jak píše Tetsuo, v něčem to byl film unikátně český. Ano, jak píše Tetsuo, taky pokrytecký. Něco mu chybělo...

Nebyl bych tolik kritický, přátelé, třebaže i já mám raději více atmosférické pohádky. ~ Tato nová vánoční, domnívám se, nicméně splnila svůj účel, a to i přesto, že coby hlavní štědrovečerní artikl to nemá lehké. Kvalitní herecké výkony (Preis, Dejdar) sice převyšují chabý, ve dvou třech případech až tragikomický, scénář, avšak vtip ani naučení tomuto nejnovějšímu kousku Zdeňka Zelenky nechybí. ~ Prostor pro zvýšení kvality štědrovečerních pohádek tu jistě je, ale žádná tragédie se tentokrát nekonala. Aspoň že tak...

Za ty vražedné prostřihy na koncert čtyř saxofonistek bych asi taky vraždil, neboť celkový dojem z jinak průměrného detektivního příběhu (z pera Škvoreckého a Salivarové) srazily až na samé dno.

Filmy s těmito a podobnými tématy jsou vždy na hraně a záleží pak na každém divákovi, do jaké míry je schopen akceptovat takové množství (uměle hromaděných?) emocí. V případě tohoto belgického midcultového hitu se domnívám, že scénář relativně málokdy sklouzává k vypočítavým atakům na emoce recipientů (srov. Camino), i když na nich vlastně stojí a potřebuje je ke svému naplnění. Je však poměrně chytrý, děj není vyprávěn lineárně. Tento nechronologický způsob vyprávění snímku jednoznačně prospívá, byť vyprávěný příběh o bluegrassovým muzikantovi Didierovi, tatérce Elise a jejich dcerce Maybelle je skutečně triviální. ~ Z jedné recenze jsem se dozvěděl, že zmíněná nechronologická narativní linka připomíná proces, jakým funguje PAMĚŤ. Mozek si logicky z minulosti zapamatovává pouze ty nejintenzivnější momenty a tyto vzpomínky se objevují na přeskáčku, asociativně… Princip paměti a její odraz můžeme shledat i na potetované kůži Elise. Zlé vzpomínky stejně jako paměť nemůže vymazat, snaží se je tedy aspoň zakrýt (= přetetovat). ~ /dále možné spoilery/ Poté, co Maybelle onemocní leukémií, se otevře celá řada existenciálních témat, osudů a emocí. Smrt / nemoc / rakovina stojí v opozici k bluegrass (vynikající soundtrack!!) / životnímu entuziasmu (Co budeme dělat? / Zpívat.) / lásce… Prolíná se chování protagonistů v dobách, kdy se daří, a v dobách, kdy všechno stojí za nic. Důležitá je v tomto ohledu scéna ze svatby, na níž si pár slibuje věrnost v dobrém i ve zlém, v dostatku i chudobě, ve zdraví i nemoci… ~ Jako leitmotiv lze označit OTÁZKU VINY – obviňování partnera, sebeobviňování, obviňování společnosti. Tváří v tvář také stojí víra (Elise) a zdravý rozum (Didier), náboženství a věda. Jeden z nejsilnějších momentů je dle mého soudu Didierův expresivní monolog na jevišti, kdy před plným sálem vykřičí do světa svůj odpor k církvi, která dle něj brání vědeckým pokusům a možnému zdokonalení medicíny. ~ ~ Víte, s kým soucítím? S vědci, kteří, od časů Darwina, tráví čas studováním biologie. S těmi, kteří objevovali tento překrásný svět, popsali a studovali ho. S těmi, kteří strávili celý život, pracujíc v těch nejtěžších podmínkách. A s těmi, kteří slyší na to, že nemocní lidé stále existují. S těmi, kteří zpochybňují teorii evoluce. Protože to byl Hospodin. Hospodin vytvořil vše v šesti dnech. A ne během 4,5 miliardy let. To stačí k tomu, abyste se pozvraceli. Bando idiotů! Ale něco vám řeknu. Hospodin, Bůh ze Starého zákona, před kterým kleká 80% světa, je rozhodně ta nejhorší literární postava. Vyhledejte si to v Bibli. Pozorně si to přečtěte. Hospodin je manipulátor, sadista, vrah a rasista, nepřítel žen, homofob... Je úzkoprsý a marnivý, provádí etnické čistky, žádá si dětské oběti a baví se sadistickou hrou, aby si otestoval lidskou víru. Diktátor, který vytvořil nebe a zemi… A taky lidskost, cíleně proto, abychom před ním padli pokorně na kolena a s úctou vychvalovali do nebes. Já jsem ale k tomuto obrazu stvořen nebyl. Neposlouchám rozkazy takového Boha, jako je on. Jsem lepší, než on. Jsem opice. A bojím se. Vím, že mám milovat bližního, jinak dostanu své. Nepotřebuji k tomu ale Boha. Stvořili jsme si bohy, protože jsme se báli. Beze strachu, bez ignorance. Kdyby dnes někdo tvrdil, že hromy představují Boží hněv, co byste mu řekli? Vysmáli byste se mu do tváře. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Má dcerka, Maybelle, má malá dceruška zemřela, protože některé experimenty jsou považovány z náboženských důvodů za neetické. Ale, to je jen detail. Každý rok umírají milióny lidí, protože ten hajzl, papež, zakázal použití prezervativů při sexu. To je jen malý detail, z historického pohledu. Ale ne pro mě! Pro mě ne!

Biografický snímek, jenž trpí především skutečností (a proto své hodnocení trochu snižuji), že – ač se tak tváří – není podle skutečné události a z memoárů samotné pornoherečky čerpá pouze to, co se mu hodí, jak se říká lidově, do krámu. Tento vypočítavý přístup se mi nelíbí. Tím spíš, že český podtitul 'Pravdivá zpověď královny porna' je zkrátka lež. ~ Linda Boreman, známá jako Linda Lovelace, symbol sexuální revoluce v sedmdesátých letech, je scénáristou nepochopitelně idealizována. Ač je zde například charakterizována jako slušná dívka ze slušné rodiny, která náhodou natrefí na grobiána z pornobranže Chucka Traynera a ten může za vše, co poté následovalo, realita není tak jednoznačná. ~ Smíříme-li se s tím, že skutečná biografie v některých momentech ustoupila fikci, jedná se o zajímavý psychologický snímek, jenž zdařile vypráví o světě za oním nablyštěným pozlátkem slávy, o světě, v němž se Linda marně vymaňuje z chapadel svého manžela, manažera i pasáka v jedné osobě, v němž je pod psychickým i fyzickým terorem, o světě, v němž i vlastní matka jí radí v korespondenci se svým přesvědčením, aby se tyranovi podrobila a poslouchala jej… Lovelace je snímkem o pornohvězdě uvězněné nejen ve své roli, ale i v manželství, ve své samotě…

Metaforické / poetické / éterické volně PLYNOUCÍ obrazy vyjadřující pocity a touhy postav, které se natolik vymykají ostatní (nejen hollywoodské) kinematografické produkci a způsobům vyprávění, až se stávají tolik polemizovanými. ~ Láska jako hlavní téma v této romanci ze současnosti (oproti dřívějším Malickovým snímkům, které jsou vždy zasazeny do nějaké historické doby). Prchavost i nesamozřejmost lásky, její síla i krása, se odrážejí v každém záběru. Stejně jako entuziasmus, slunce, lidé. Pohyb, neustálý pohyb. Pohyb vpřed. I vzhůru. Nějaká vyšší síla nad námi. Nějaké poselství: život je krátký, užij si ho, volně plyň a postupuj dál… Stejně jako voda v řece. ~ ~ Láska nás dělá jedním. Dva jedním.