Réžia:
Felix van GroeningenKamera:
Ruben ImpensHudba:
Björn ErikssonHrajú:
Johan Heldenbergh, Veerle Baetens, Nell Cattrysse, Geert Van Rampelberg, Nils De Caster, Bert Huysentruyt, Robbie Cleiren, Jan Bijvoet, Sofie Sente (viac)Obsahy(1)
Snímek THE BROKEN CIRCLE BREAKDOWN vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. I přes velké vzájemné rozdíly je to láska na první pohled. On mluví, ona poslouchá. On je oddaný ateista a naivní romantik zároveň. Ona má na krku vytetovaný kříž, přestože stojí oběma nohama pevně na zemi. Po narození dcerky Maybelle je jejich štěstí naplněno. Maybelle bohužel v šesti letech vážně onemocní. Didier a Elise na to reagují velmi odlišně. Maybelle jim však nedává na vybranou. Didier a Elise za ní budou muset bojovat společně. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (120)
Je věčná škoda, že Broken Circle Breakdown není videoklip - jako takový by vzhledem ke kvalitě hudebních výstupů shrábnul 5* bez mrknutí oka. Naneštěstí je to film, konkrétně belgicko nizozemská mutace snímků Je to i můj život, Blue Valentine a Síla country. Že si z každého zmíněného snaží vzít to nejlepší je zcela pochopitelné, že v každém z převzatých aspektů funguje místy až trestuhodně průměrně už ne. Kde je chyba? Těžko říct, kvality má tento film nesporné, má to styl, má to hudbu, má to skvělé herce... Oscarová nominace budiž v tomto směru pochopena. Na druhou stranu je délka 111 minut v tomto případě zbytečná - kdekdo mě asi teď začne kamenovat, ale velké množství záběrů bylo podle mě absolutně prázdných či samoúčelných. A proč? Opravdu takováto silná témata potřebují podobné pseudoumělecké berličky? Pochybuji. ()
Emocionální masakr. Ale hrozně krásnej. Byly tam momenty, kdy jsem propukala v regulérní pláč, a jiné, kdy jsem si říkala, tyvole, to už pravdivějc ani nejde říct. Nevím, jakým zázrakem se tohle téma podařilo natočit tak civilně a nepateticky. Neokoukaní, strašně sympatičtí herci a fantastickej soundtrack. ()
Akokoľvek sa na to pozerám vychádza mi to rovnako - The Broken Circle Breakdown príliš schématický, scenár len spája náhodne vybrané úseky zo spoločného života pracovníčky tetovacieho štúdia Elisy, potulného bluegrassového speváka Didiena a ich malej dcérky Maybelle chorej na rakovinu. Nedá sa hovoriť o chladnej konštrukcii, ale kalkuláciu s početnými scénami čistokrvne útočiacimi na emócie diváka poprieť nemožno. Nestále (až diletantské) usporiadanie časových línií spôsobuje chaos v orientácii naprieč príbehom. Predsa si ma však pozorovanie rozpadu Didierovho amerického sna v háve európskeho arthouse a obostreného melodickým coutry bluegrass dokázalo divácky získať natoľko, že som postavám porozumel. Preto nemôžem ísť nižšie. 60% ()
Já vlastně ani nevím, kde bych pořádně začal, takový dojem na mě tenhle film zanechal. Paradoxně, možná tím nejslabším článkem byla asi hudba. Ne, že by se mi nelíbila, to v žádném případě, ale to ostatní mi přišlo jednoduše lepší. Dramatický vztah dvo(troj)jice lidí, solidní, herecké výkony a potom hlavně konec, po kterém mi jen malinko spadla čelist. Velice smutný příběh, který já doufám osobně nikdy nezažiju. To bych se šel asi zastřelit. ()
Filmy s těmito a podobnými tématy jsou vždy na hraně a záleží pak na každém divákovi, do jaké míry je schopen akceptovat takové množství (uměle hromaděných?) emocí. V případě tohoto belgického midcultového hitu se domnívám, že scénář relativně málokdy sklouzává k vypočítavým atakům na emoce recipientů (srov. Camino), i když na nich vlastně stojí a potřebuje je ke svému naplnění. Je však poměrně chytrý, děj není vyprávěn lineárně. Tento nechronologický způsob vyprávění snímku jednoznačně prospívá, byť vyprávěný příběh o bluegrassovým muzikantovi Didierovi, tatérce Elise a jejich dcerce Maybelle je skutečně triviální. ~ Z jedné recenze jsem se dozvěděl, že zmíněná nechronologická narativní linka připomíná proces, jakým funguje PAMĚŤ. Mozek si logicky z minulosti zapamatovává pouze ty nejintenzivnější momenty a tyto vzpomínky se objevují na přeskáčku, asociativně… Princip paměti a její odraz můžeme shledat i na potetované kůži Elise. Zlé vzpomínky stejně jako paměť nemůže vymazat, snaží se je tedy aspoň zakrýt (= přetetovat). ~ /dále možné spoilery/ Poté, co Maybelle onemocní leukémií, se otevře celá řada existenciálních témat, osudů a emocí. Smrt / nemoc / rakovina stojí v opozici k bluegrass (vynikající soundtrack!!) / životnímu entuziasmu (Co budeme dělat? / Zpívat.) / lásce… Prolíná se chování protagonistů v dobách, kdy se daří, a v dobách, kdy všechno stojí za nic. Důležitá je v tomto ohledu scéna ze svatby, na níž si pár slibuje věrnost v dobrém i ve zlém, v dostatku i chudobě, ve zdraví i nemoci… ~ Jako leitmotiv lze označit OTÁZKU VINY – obviňování partnera, sebeobviňování, obviňování společnosti. Tváří v tvář také stojí víra (Elise) a zdravý rozum (Didier), náboženství a věda. Jeden z nejsilnějších momentů je dle mého soudu Didierův expresivní monolog na jevišti, kdy před plným sálem vykřičí do světa svůj odpor k církvi, která dle něj brání vědeckým pokusům a možnému zdokonalení medicíny. ~ ~ Víte, s kým soucítím? S vědci, kteří, od časů Darwina, tráví čas studováním biologie. S těmi, kteří objevovali tento překrásný svět, popsali a studovali ho. S těmi, kteří strávili celý život, pracujíc v těch nejtěžších podmínkách. A s těmi, kteří slyší na to, že nemocní lidé stále existují. S těmi, kteří zpochybňují teorii evoluce. Protože to byl Hospodin. Hospodin vytvořil vše v šesti dnech. A ne během 4,5 miliardy let. To stačí k tomu, abyste se pozvraceli. Bando idiotů! Ale něco vám řeknu. Hospodin, Bůh ze Starého zákona, před kterým kleká 80% světa, je rozhodně ta nejhorší literární postava. Vyhledejte si to v Bibli. Pozorně si to přečtěte. Hospodin je manipulátor, sadista, vrah a rasista, nepřítel žen, homofob... Je úzkoprsý a marnivý, provádí etnické čistky, žádá si dětské oběti a baví se sadistickou hrou, aby si otestoval lidskou víru. Diktátor, který vytvořil nebe a zemi… A taky lidskost, cíleně proto, abychom před ním padli pokorně na kolena a s úctou vychvalovali do nebes. Já jsem ale k tomuto obrazu stvořen nebyl. Neposlouchám rozkazy takového Boha, jako je on. Jsem lepší, než on. Jsem opice. A bojím se. Vím, že mám milovat bližního, jinak dostanu své. Nepotřebuji k tomu ale Boha. Stvořili jsme si bohy, protože jsme se báli. Beze strachu, bez ignorance. Kdyby dnes někdo tvrdil, že hromy představují Boží hněv, co byste mu řekli? Vysmáli byste se mu do tváře. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Má dcerka, Maybelle, má malá dceruška zemřela, protože některé experimenty jsou považovány z náboženských důvodů za neetické. Ale, to je jen detail. Každý rok umírají milióny lidí, protože ten hajzl, papež, zakázal použití prezervativů při sexu. To je jen malý detail, z historického pohledu. Ale ne pro mě! Pro mě ne! () (menej) (viac)