Jezinka.Jezinka

Ošklivka Betty, princip je pořád stejný. Vezměme mimořádně hezkou ženskou, dodejme jí nějakou naprosto nepřehlédnutelnou a hlavně neodpustitelnou vadu na kráse (tady konkrétně pár ťupek na tváři, které měly představovat jizvy po neštovicích) a vypusťme ji do světa, kde bude trpět jako zvíře. Smutný svět, kde jsou lidé monstra zneužívající něčí laskavosti. Málka v té smůle měla největší štěstí. Měla nejen krásného beránka, ale kvůli popsanému defektu to panoptikum místních mládenců nejevilo zájem nosit jí květiny, čokoládu a modré z nebe a ona si tak mohla vzít jediného chlapa, co široko daleko měl nejen srdce a mozek, což už samo o sobě je vzácností, ale navíc nevypadal, jako vrchol sbírky v kabinetu kuriozit někoho opravdu hodně perverzního.

Cák vo to, příběh to ftpnej a plnéj ponaučení a téj, moudrosti, ale ten upocenej mládeneček, který krmí chudáka staříka potulného nějakým kyselým padavčetem, tomu jedén, jédna nerozumí. Hlavně že se princezně líbil a že pantatínek král svoje slovo dodržál. Kdák by taky ne, vždyť král je jednou král, no né? No jó. A téj zadní projekce co jsme si užili, nácvik na hvězdné války. Jó, hvězdy, tak těch tam bylo dost, Menšík, Boušková, Dvořák no a taky Jandák, ze kterýho nakonec byl král, i když víme, že byl jen ministr. Prostě, když vidíte důchodce, dejte mu jabko nebo mu aspoň kupte pivo, páč nikdy nevíte, jestlivá von není kouzelnej a to by byl pech, nechat si kouzelnýho dědu vyklouznout a nedostat ty artefakty.

Křehká bílá princezna v křehkém příběhu, kde mi ani nevadilo, že se vůbec nevyskytuje moje oblíbená pastelová barva, tedy černá. Doplnění pro šťouravé draky nevyskytuje se tam černá vztahující se k princezně, chudák kouzelník.

Veronice Freimanové role bestií padnou víc, než když má hrát královnu hodnou a laskavou. Ivan Trojan byl výborný princ, Kamila Špráchalová princezna, jakých je čtyřiadvacet do tuctu a její sestra Evženie byla přesně ten přemoudřelý převtipný mladší sourozenec, který diváka irituje v mnoha jiných pohádkách. Škoda toho, že se král mihne na obrazovce jen tak dlouho, aby si vypil sklenici vína a řekl jednu větu, když už mám v pohádce krále, který má jeden z nejkrásnějších hlasů naší scény, nechala bych ho mluvit až do úplného zblbnutí.

Obnovená a modernizovaná Princezna Lada, která nemá to naivní kouzlo své stařičké předchůdkyně, má ale vlastní půvab, taky má půvabnou princeznu a královnu, které na kouzlu neubírá ani to, že je už řadu let poněkud zcepenělá. Proč to nemohla klasicky být jen kmotřička víla je mi záhadou, ale když královna tak královna. Mladý Hrušínský ve své ukníkané topornosti je přesně tak ňoumovatý princ, jakého bylo do příběhu třeba, otázka je, jak dlouho po svatbě začal princezně lézt na nervy, jako že začal, ale to už je úplně jiná pohádka. Škoda, že prince nehraje Zich, jenže to by princezně závidělo několik generací divaček.

Tenhle animáček je výrazně, jednoznačně a zcela otevřeně orientovaný na malé děti, pokud na to máte ve svých zapšklých 15-25, případně v přehlíživých 25-30, nebo ve svých já nevím jakých já nevím kolika nároky jako kdyby to mělo být cokoliv jiného, než líbezný jednoduchý animáček s hezkými zvířátky pro tříleté děti, tak je chyba na vaší straně. Mně osobně na tom vadila ta přeslazenost, to, že generační nenávist se vyřešila jednou honičkou a že mezidruhové přátelství bylo divné jen mezi dvěma živočišnými druhy, mezi jinými, které se také spíš požírají než co jiného, to fungovalo bez problémů. Nedělejte z dětí pitomce, však ony časem zblbnou samy. Za hezkého medvídka, vlastně za všechny (mám ráda medvědy), za hezkého tuleně, vlastně za všechny (mám ráda tuleně), za hezkého zajíčka (mám ráda zajíčky) po hvězdě.

Mám ráda dobré konce, v případě Karkůůle je dobré, že to nakonec skončilo, i když to byla vesměs poměrně humorná taškařice. Protože nejsem vizuálně orientovaná, zato nejsem zbavená pozorovacích schopností, nehybné vlasy (chlupy) postav mě nerozrušovaly, neb se s tím i v reálném světě setkávám (Paříž, Londýn a vlasy stále drží) a nehybná voda je led, pravda, v tom se plave prachmizerně. Základní zápletka je nedomyšlená, dobrá kuchařka si recepty pamatuje, takže odpověď na otázku, co měla Karcoolka v košíčku, je logika. Některé vtipy potěšily (opravdu se tu budeme bavit o tom, jak se zvětšuju?) Některé člověku připadají trochu za natupírované a přelakované vlasy přitažené, nemluvě o tom, že tahat za takhle zpracované vlasy je jak stěhovat piáno točitým schodištěm. Jódlující kozel je bezva, SPOILER - padoušský králíček nikoli, nemluvě o tom, že tady ten zatracený vlk toho ušáka nakonec dostal! Tak takhle by to, soudruzi z USA, skutečně nešlo! Abych vám neomlátila čepičku o hlavu. Opakuji, jsem tak trochu jako Karkulka, také mám ráda šťastné konce. Ale opravdu šťastné. To jste nemohli nechat všechny umřít, zapálit les nebo něco takového? Musel nedostatek vaší tvůrčí invence odnést králíček? KONEC SPOILERU, KONEC KOMENTU.

Hodnotím a komentuji pochopitelně jen viděné torzo. Karkulka je sladce nablblá, babička je krásné psisko, kterému neobyčejně sluší brýle a čepeček. Myslete si každý, co si myslet chcete, mě to upřímně nadchlo.

Bylo nebylo v jedné zemi nezemi se rozbil kámen a z toho vzešlo zlo pronásledující generace, z vyšších bytostí se stala monstra, z monster se stala monstra ještě horší, jen květiny, stromy, voda, Muf supermuf a gelflingové zůstali krásní. Loutky chodící v lese a šplhající po skále v divákovi vyvolávají okouzlení a ne pocit mírné trapnosti, jako vracející se Kuky, vida, jak to šlo a proč to tedy dnes již nejde? Závěr se nějak nabízel od začátku, možná jsem měla jen zřídkavý záblesk osvícení. Snad jen jednu formální výhradu - proč je temný krystal ametyst, když jsou krystaly mnohem tmavější a ponuřejší? Ach, to bývaly časy, když šlo poutavý výpravný příběh udělat s loutkami, bez počítačů a pochybných 3D efektů, jen (představte si ty uvozovky) s pomocí dobrého scénáře a výtvarného umu.

Pohřben zaživa, ano, ten název je tak trefný, až je spoilerující. Když už únosci nechali unesenému telefon, placatku s oblíbenou lihovinou, domácího mazlíčka a baterku, mohli mu tam dát něco na čtení a kytaru, přeci jen, v rakvi čas tak úplně neutíká, když tam jeden má být sám až do smrti.