rakovnik

Zatím nejlepší díl seriálu, který (spolu s následujícím dílem - uvidíme) by mohl být samostatným filmem z prostředí socialistických funkcionářů a veksláků. Hláškující Trojan dodává ději vtip a člověk má až pocit, že bojuje proti nepravostem ve zřízení a je to tak dobře. S postupujícím vyšetřováním se ale zvrhne příběh v drsný zpolitizovaný průšvih a nezbývá než se těšit, co se bude dít dál. Zároveň doufám, že byť ne úplně čistí esenbáci ze šlamastyky vyváznou živí a spravedlnosti bude učiněno za dost. Dnes jsem při sledování měl pocit, že jsem rád za to, že v té době jsem byl pouze dítě.

Oblíbený film mého kamaráda mě neoslovil až do doby, kdy jsem jel z Brna do Prahy a měl čas pozorně sledovat příběh Andyho Kaufmana. Musel jsem se hodně krotit, abych se nesmál nahlas skvělému Jimu Carrey. Krásný lidský příběh.

Svoboda, řád a geniální Jack Nicholson.

Pár herců ve třech kulisových místnostech mělo práci rychle za sebou. Dcery bych vyměnil a spojení vězení s kuchyní je dost divné.

Duo Molavcová-Issová je pro mě téměř vždy zárukou neúspěchu. Tato pohádka byla jinak obsazena celkem příjemně, příběh ušel, kulisy a kostýmy také, jen mi pohádka silně připomínala Kumburskou meluzínu. Nejvíce se mi nelíbilo prznění krásného prostředí Hrádku u Úštěka nepovedenými triky.

Film, u kterého se rozhodně nebudete bát. Označil bych jej za akční sci-fi komedii s lehkým dotykem parodie. Troufám si tvrdit, že filmaři se u jeho výroby dobře bavili a nebrali jej vážně, už jen díky hlavním hrdinům (tentokrát zachraňují LA herci) a jejich proslovům o herecké řeholi. Odlehčenou atmosférou mi film trochu připomínal Chvění v ķombinaci s Kick-Ass, kam se přelil závěr příběhu. Maličká scéna se žralokobijcem Iana Zieringa mě rozesmála nejvíce.

Mám rád Discopříběhy, ale přestože se tvůrci od nich distancovali, podobností je dost. Nevěřil jsem tedy zdejšímu hodnocení a podíval se na film, přece nemůže být tak špatný, jak je zde popisováno. Ale byl. Už po několika minutách jsem začal litovat, že jsem se raději nedíval v TV na Supertornádo a těšil jsem se, že po skončení Decibelů budou dávat Turbotarantule na spravení chuti. Pochopil jsem také, proč je zde často zmiňován bývalý fotbalista. Hraje totiž v rámci svých schopností lépe, než mnozí profesionální herci. Těžko bych Decibely označil i za film. Je to spíše taková koláž poslepovaná ze skečů a vstupů postav, které se objevují a odcházejí, tu mluví, jindy zpívají, ale často nevíme proč. Příběh chybí, motivaci postav neznáme a závěr je konstatování, že láska hory přenáší. Děkuji, nikdy více.

Dobrodružný film pro děti, kde hraje všehovšudy jedno dítě, tehdy patnáctileté. Film nebyl ani vtipný, ani zajímavý, ani v něm nehráli sympatičtí herci. Nejzajímavější na něm bylo prostředí a německá hudba. Zlatý český Maharal.

Po minulém dramaticko-humoristickém dílu přišel dnes zklidňující příběh s historickým pohledem na prvorepublikovou měnovou reformu. Příběh sice obyčejný, ale pohodový, pěkný, hezky zahraný. Trochu se mi již omrzely opakující se exteriéry, ale stále kvituji do detailu přesnou výpravu. Nový velitel mohl být dle mého názoru ten nejlepší, bohužel tvůrci se rozhodli z něj udělat imbecila. Asi největší škoda tohoto dílu.

Zajímavá kombinace průvodců pořadem, zajímavé informace. Trochu mi chybí pohled druhé strany, ale ten je asi více známý.