NinonL

Velmi dobrý film o statečnosti norského lidu, který neváhal nasadit životy pro záchranu jednoho člena sabotážní mise. Líbila se mi též role, kterou ztvárnil Jonathan Rhys Meyers, aneb fanatický esesák, kterému dosud žádný člověk neuprchl. I norští občané jsou obsazeni velmi dobře, už z tváří se jim zračí nezdolnost a zdravé jádro. Film je trochu delší, ale nenudí ani chvíli a téměř stále dějem proplouvá beznaděj a tragédie, které hlavního hrdinu Jana potkávají. Navíc krásná norská krajina, sníh, hory, moře, včetně polární záře stojí za to vidět.

Už toho citového vydírání je nějak moc. Zase ubozí židé, ještě k tomu děti a zlí a odporní Němci, Francouzi, Poláci atd. Všechno na jedno brdo, jen, aby diváci cítili vinu za to, co se kdysi dávno přihodilo a co nemohli nijak ovlivnit. Na to tedy nehraju. Hvězdička je za Paříž.

Krásný film. Pohled zblízka na všední dny vojáků v první linii. Přiblíženo je sice jen několik osudů, ale nakonec cítíte úplně s každým, kdo se tam brodí bahnem a sviští mu kolem hlavy kulky. Také vnímáte, jak vzdálení jsou těmto obyčejným vojákům generálové, plukovníci, majorové a vůbec politici, kteří tu válku vymysleli a nahnali do ní táty od rodin. Doporučuji udělat si někdy ty tři hodiny čas a ponořit se do vyhraných i prohraných bitev této nesmyslné války.

Chtěla jsem zůstat u tří hvězd, ale za to, že je to po dlouhé době český film, na který se dá koukat, jednu hvězdu přidávám. Ano, je to ze života a kdo si takovou domovní schůzi SVJ někdy zažil, se u filmu docela bavil nebo mu běhal po zádech mráz. V mém případě to bylo to druhé, k smíchu mi moc nebylo. Představte si takovýchto vlastníků pohromadě kolem 50. Přesto film oceňuji a jásám, že se česká filmová tvorba konečně probudila.

Dva asi desetiletí chlapci se účastní dělnické vzpoury, která je hodně krvavá. Překvapilo mě, že v roce 1956, v Polsku, používali komunisté proti svým spoluobčanům granáty a tanky. Ostrými se střílelo docela běžně, stačilo stát za oknem a člověk mohl být zasažen. Ve filmu je vidět taky občas davová hysterie, kdy dav ušlape člověka, který se mu znelíbí. Stačí opravdu málo a člověk se nepohodlným stane. Nakonec skoro bojuje každý s každým a střílí se taky na kohokoli. Někdo možná řekne - revoluce, to je bezva - ale po shlédnutí tohoto filmu si to už nemyslím. Revoluce je především chaos a krveprolití.

Němci umějí točit filmy. Dokonce i filmy o vlastní minulosti. Maturitní třída studentů uspořádá na začátku vyučování dvě minuty ticha za oběti maďarského povstání. Jen jeden z nich je proti. Rozběhne se vyšetřování a studenti musejí projevit velkou sílu, aby nátlaku vyšetřovatelů nepodlehli. Někteří z nich to neustojí. Film je hezkou vizitkou poměrů v socialistických zemích v 50. letech minulého století. Na povrch vyplouvají stará tajemství a tváře odkrývají nejen studenti, ale i jejich rodiče. Film je podle skutečné události.

Kriminálka hlavně o ženách a o tom, jak ovládají nejmocnější muže. Ženy bývají často chladnokrevnější a bezcitnější, než jsou muži a tento film je důkazem. Můj oblíbený herec Boguslaw Linda tentokrát v roli mafiánského bosse závislém na své rozmazlené dceři.

Chorvat, Srb, Slovinec, Makedonec, muslim z Bosny a pár dalších občanů bývalé Jugoslávie se sešlo v prázdném hotelu, aby absolvovali terapii, která je měla vyléčit z válečných traumat. Pod velením slovinského terapeuta se snaží znovu prožít nejvíce stresující situace, které se jim staly za války. Jen vyslovit a popsat je jim působí velké utrpení. Natož podělit se o ně se svými bývalými nepřáteli. Situace je často nezvladatelná a zdá se, že společnou řeč nenajde tato skupina nikdy. Závěrečné scény jsou hodně nadějné, snad bude tato oblast Evropy už navždy válek ušetřena. Stejně jako celá Evropa.

Několik drsně satirických povídek, v nichž hlavní role hrají představitelé imaginární polské vlády. Příběhy jsou dramatické, ale i humorné, černě humorné. A jsou univerzální, dají se aplikovat na jakoukoli vládu. Jedná se zde o korupci, sexuální aféry, alkohol, drogy, neschopnost ministrů, církevní intriky atd. Hořké na povídkách je hlavně to, že všechny mohou být pravdivé.

Hodně napínavý film. Situace v Polsku v 50. letech nebyla vůbec růžová. Tamní StB měla všechny pod dohledem, zvláště lidi, kteří za války bojovali v cizině. Mezi ně patří i doktor Hoffmann, který si po válce odseděl 6 let a věznice mu zadržovala dopisy od jeho anglické manželky. Dopisy, které psal on jí, se mu vracely nedoručitelné, proto si myslel, že ho opustila. Po letech manželčiny dopisy náhodou dostane a netouží po ničem jiném, než se se ženou setkat a poznat i svou dceru, kterou nikdy neviděl. Protože je na černé listině systému, získat pas je pro něho nemožné. Je však rozhodnut udělat cokoli.