Gimli

Jedinečná atmosféra a úžasný agent Cooper se svou černou kávou!

Klasická šablona romantických filmů s jednoduchým motorem. Říkej ano každé příležitosti. Carrey to ale dokázal utáhnout sám tak dobře, že mě to prostě bavilo.

Výborná zábava, k níž mám ale jednu zásadní výtku. Podle mě podceňuje diváka. Nevím, proč je potřeba, aby Tintin každou očividnou věc a každý nový poznatek přeříkával nahlas a následně oznamoval, co bude dělat dál. Tohle na mě působilo, jakoby tvůrci předpokládali, že v publiku sedí parta pitomců, které je potřeba vysvětlovat, co se děje a proč. Nevím, jestli to tak je v předloze nebo ne, a ani mě to nezajímá. Jinak jsem se smál dost často, což se mi stávalo i u kresleného seriálu a což je zároveň to jediné, co mi v souvislosti s tím seriálem utkvělo v hlavě :-)

Zachytil jsem ten film asi v půlce. Jediný důvod, proč jsem ho dokoukal, byl ten, že jsem chtěl vědět, jestli se zbytek odehraje přesně tak, jak jsem předpokládal. Stalo se. Takže když opadlo jakékoli napětí, jen jsem z úžasem hleděl, jak blbé to je a jak vážně se to bere.

Ohňostroj trapnosti! Ještě horší než Spy Kids! A to už je, co říct!

Připadalo mi, že je ten dokument natočen pro naprosté pitomce. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit opakování již řečeného pětkrát až šestkrát každých pár minut. Bez neustálého omílání stejných záběrů a řečí by se to celé krásně vlezlo do půl hodiny. Dvě hvězdičky za animace a za informační hodnotu, kterou dokument skutečně má. Ovšem novácký bombastický styl, považující diváka za naprostého blba, dělá ze zpočátku slibně vypadajícího dokumentu takřka nekoukatelnou záležitost.

Skoro jsem se zdráhal uvěřit tomu, že se tenhle námět podařilo Jonesovi natáhnout na hodinu a půl a přitom udržet napětí. Zdrojový kód je v podstatě velmi vydařená dvojepizoda Krajních mezí. Jen mi tam na konci chybělo moudro z úst Radovana Lukavského :-). V hodnocení lze v podstatě souhlasit s Tosimem a postesknout si stejně jako Cival. Rozhodně je ale potřeba vyzdvihnout hudbu Chrise Bacona, která se vrací ke stylu starých bardů typu Goldsmith nebo Silvestri a vyčnívá z marasmu současné upadající filmové hudby. A Jake Gyllenhaal u mě stále stoupá a stává se z něj můj velmi oblíbený herec. 70%

Po technické stránce bezpochyby nejlepší film skupiny Big Heads Films. Tady klady víceméně končí. Největší slabinou je jednoznačně scénář, který nabízí v podstatě jednu plochou postavu s nejasnou motivací, Petra Gajera. Ten se po mimozemské invazi ukrývá nějaký čas ve sklepě, dokud ho vlastní svědomí nevyžene ven na povrch. Od začátku do konce vlastně ale není jasné, o co mu jde. Dialog se svědomím naznačuje, že by snad měl být nějaký spasitel lidstva, jenomže už neříká, proč zrovna on. Pokud má hledat svou přítelkyni, příjde mi, že ji vlastně moc nehledá. Na jeho cestě pustou krajinou se sem tam objeví nějací zombíci, jejichž přítomnost je relativně zbytečná, protože pro vývoj příběhu má zcela nulový význam. Docela nadějná je linie vedlejší postavy Noela. Ovšem ta se taky rozplizne do ztracena. Celý film na mě působí jako velmi nekonzistentní skládačka žánrových cvičení a promarněná příležitost. Přitom úvodní čtvrthodinka v bunkru slibovala atmosférickou napínavou podívanou. Vyzdvihl bych taky hudbu Karla Antonína a trikovou práci Honzy Kuchaře.

Připadalo mi to jako pěkná sbírka všemožných klišé, která měla být vtipná. Ale nějak mě ty všemožné odkazy nebraly. Asi to bylo tím, že kromě nich je to zase stokrát viděný příběh o nule, která zvítězí sama nad sebou, a všichni žijou šťastně až do smrti.

Ouha, to se nepovedlo, jejejej! Ale ty hopsající kameny, které se chovají jako pěnové míčky, byly aspoň legrační!