Segrestor

Jako zanícený fanda tvorby pánů Cejpka a Veselého jsem se na tuto Cestu podíval s velkým nadšením. Co na tom, že jsem při tom měl chuť vyběhnout nahý na Prag Pride 2014, s připnutými umělými prsy, dlouhým černým čurákem z gumy, růžovým boa a na vodítku nigga trpaslíka též s připnutými umělými prsy. Co na tom, sakra?! Vždyť láska hocha k hochovi může být tak... tak... zfilmovatelná.

Ačkoliv se mi takové snímky poslední dobou už vysloveně hnusí, musím podtrhnout, že tento je z roku 2003, v této době splňoval naprostý průměr, možná lehce nad průměr. Amatérské filmování nebylo takovou rutinní záležitostí jako je tomu dnes, že kdejaký vocas s mobilem považuje se za reinkarnaci samotnýho Hitchcocka. Tady musím Milanovi trochu přifouknout. Docela by mě zajímalo, jestli by tento postarší materiál nezkusil vzít a neudělal z toho nějaký modernější directors cut nebo něco takového, zfrcnul to na tři minuty a vysral tak slušný a koukatelný kraťas.

Jednoznačně nejlepší komiksový film o Wolverinovi, přestože byl plný různých mušek, hluchých míst a nudných pasáží. Dávalo to ale kurva smysl. Dlouho jsem váhal, na který snímek vyplýtvám svůj slavnostní tisící komentář a nakonec vyhrál právě Wolverine. Dokonce jsem si znovu pustil všechny X-meny, abych si připomněl souvislosti, provázanosti a detaily a mohl vytvořit alespoň krapet fundovaný elaborát. Věřte, že Wolverin v Japonsku je zatím nejlépe vyrobený snímek x-menovské série, ačkoliv nabízí velmi málo jiných (mutantních) postav než samotného Wolverina. Není to vůbec na škodu. Film je hlavně o něm a nezdržuje se jinými, méně zajímavými, mutanty. I celý ten jejich spor o soužití s lidmi zdvořile obchází – prostě na to serou a řeší něco úplně jiného (za což upřímně děkuju). Tím se také film jaksi stává méně fantastickým a nastupuje právě ona úderná realističnost (samozřejmě v rámci možností komiksového filmu). Brzy divák přijme Wolverina připomínajícího něco mezi Kung-fu poutníkem Cainem a horolezcem Reinholdem Messnerem za skutečně reálnou (a nasranou) postavu, ovšem s vynikajícími mutantními schopnostmi. Konečně Wolverine něco dělá. Vzpomeňte si sami. Díky třem filmům o X-menech víme, jak to s ním vlastně celou dobu bylo. V prvním díle pořád omdléval jak stará tentononc. Nic nevydržel, syčel, supěl, naříkal a neustále padal do mdlob. V jisté části dokonce na velmi dlouho a to s ním Sabretooth jen mrsknul. V druhém díle ho zcela bez milosti složila kulka z policejní pistole (na to, že má všechny kosti obalené nezničitelným adamantiem, kulka zahučela v jeho čele jako v másle od Meggle – neříkám nic…). A ve třetím díle mu docela činilo potíže típnout si doutník do dlaně. Díky filmu Wolverine Origins jsme se ale dozvěděli, že to je přeci jen tvrdý parchant, už dokonce celá staletí. Dnes už vím, že přežil i atomový výbuch, jen se tak trochu oklepal. Je to velký nesmrtelný hrdina, který by do kapsy strčil i kdejakého highlandera. Necelý kilometr od epicentra výbuchu nukleární bomby v Nagasaki a on se jen tak oklepe, jako kdyby vylezl ze solárka. Božííí. O nějakých sedmdesát let později má ale co dělat, aby se neposral při típání doutníku do dlaně. Sakra! Hugh Jackman má navíc ve filmu Wolverine skvělou formu a to beze srandy. Stavím ho na špičku těch nejdrsnějších filmových zabijáků. Tak je jako rosomák daleko přijatelnější, než ten podvyživený králík před třinácti lety v Singerově snímku. Dokonce i ta Travoltova pomáda, co nosil na palici, mu jaksi slehla. To chválím, opravdu skvělá kosmetická úprava drsného bijce. Navíc tvůrci opustili od jeho omšelých traumat, kdy pátral po své minulosti. Sice mu přišili nová, ještě nudnější, ale aspoň jsme se někam posunuli. Co se týče soubojů, opět film přináší něco víc, něco, co jsme ještě neviděli. V jedné scéně navíc bylo dobře, že to bylo 3D. Ano bitka na Šikanzenu byla prostě mega kůůl. Wolverin se ale i jinak rve jak lev a to je dočasně paralyzován neschopností se regenerovat! Co chcete víc? Táhněte k čertu všichni, co jste nad tímhle filmem ohrnuli nos. Jestli se vám líbí přiteplená verze X-men (2000) prosím, ale nemusíte hned hanit mnohem zábavnější film, kterým bezesporu Wolverin 3D je. Ale rozumím, že je plný hovadin, které tomu bohužel ubírají na kvalitě. Bohužel.

Ivetko, ne ne neplač! Ale... já... myyyy chceeemeee.... a b y... eee.... paaaan Macura už nebyyyyl...., a a a by hooo za za zavřeliii, abbbbyy nás uuuuuž neee... ne neeeooootravooovaaal. Ivetko, ne, nebreč. Já siiii už niiic nepamaaaatuju. Najeeeednou jsem bylaaaa tady a naaaajednooouuuu jsem eee... bylaaaa taaaaaaam. Neplač, lásko, Ivetko! Bylaaaa jsem v Itááálii a nevíííím o toooom. Zavřete hooo, ať už nás ne ne neeeechá ten pan Maaacuraaa.

Pravda, s tou královnou to bylo trochu kách, ale dovedu to tvůrcům odpustit. Jediné, co mi tam nesedlo, jinak jsem se královsky bavil. No, spíš pirátsky. Zkrátka fajn animák. Tohle mají u Aardmana dělat a ne ulítávat na slepicích...

Je opravdu smutné, že takový zahuhňaný gag na úrovni amaťáků z roku 1987 se dnes umístí na nějaké soutěži amat. filmů. To docela jistě vypovídá buď o mentální krizi porotců nebo úrovni současné amatérské tvorby. Začínám mít alergii na filmy z amatérského studia INVISIBLE CARP FILM COMPANY bří Korberů, kteří považují své kritiky za nesvéprávná hovada a namistrovaně si naklikávají své filmy, patrně přesvědčeni jejich vysokou kvalitou. Ještě dva tři snímky a můj filmový předkus bude totálně zničen! Netočte a vraťte se ke knedlíkům, klucí chrudimští. Buďte raději dál INVISIBLE.

"Blá blá blá." Střih. "Blá blá blá." Střih. Střih. Skr, hýk, hehe. "Blá blá". Střih. "Blááá." Tohle žádnou katarzi nevyvolá. Jede to jak na běžícím pásu, už už aby to bylo odvyprávěné. Takový je dojem. Zdá se mi, že autor spěchal, aby už ty fráze rychle odsekal. I vypravěčský styl lze těžko definovat. Jako kdyby filmaři nevěděli, kam (do jakého stylu) to napasovat. A také myslím, že s účastí lepších a sympatičtějších herců, kteří nehuhňají a nepolykají slova, by se jinak mohlo jednat o skvělou jednohubku. Ani nechápu neobjektivitu samotných autorů, kteří si na film naklikávají pětihvězdy. Znamená to, že jsou s tímhle lehce podprůměrným snímkem opravdu maximálně spokojeni? Považují to za svůj masterpiss? Buď mají velmi malé nároky nebo, opět, nerozumí tomu a hlavně jsou podjatí opojením z vlastní tvorby. Je krásné, že svému filmu tak "fandí", ale je opravdu na místě takhle "čachrovat" s čísly? Jsem toho názoru, že samochvály nadržených tvůrců takovým filmečkům jen škodí. Pryč je objektivita hodnocení ČSFD. Teď aby to člověk nějak přepočítával a odmýšlel si pětihvězdy tvůrců a jejich kamarádů či rodinných příslušníků, aby dostal čisté hodnocení nezaujatých-objektivních diváků. Což dost dobře nejde. Asi je bláhovost chtít dnes po amatérských tvůrcích smysl pro fair play.

Aneb jak se hvězda sama zprznila.

Glorifikace násilí bez morální podstaty může pobavit jen svou prostořekou formou a primárním cílem rozesmát. Může ale taková pitomost skutečně pobavit? Pan Korber alias kučeravý rastafarián vezme holku špalkem po hlavě za to, že ji krutě rozesměje rastafariánův žalostně malý pinďourek... No jéjej. Tím se asi i vysvětluje Korberův přístup ke svým kritikům zde na ČSFD. No nic. Ze snímku sálá, jak si tvůrci natáčení užívají. Budiž to typické pro každé začínající tvůrce. Snímek S jistou pravidelností je naštěstí trochu lepé natočen, než župmy, které se sem občas derou. Přesto je patrné, že by to šlo vyrobit mnohem lépe. Doprdele, vždyť to má minutu, s tím si lze hrát do aleluja. Nerozumím tomu, že to tvůrci neudělali a s tou minutou se prostě pořádně nepoprali. Asi to ale neumí, anebo na to, přes všechno to vyvracení kritiky a chválení vlastního filmu, nemají čas. Odpověď je na divákovi. Dal bych odpad jednak proto, že mě to vůbec nezaujalo a přišlo mi to hloupé jako Rusnokova vláda a jednak jako protipól k těm všem autorovým hvězdičkám, kterými svá díla "vylepšuje", ale rád bych zůstal objektivní, úplný odpad to zase není. Přeci jen snímek vykazuje alespoň jednohvězdičkovou kvalitu. Ruku na sérdce, mohlo to být horší. Za výbornou považuji především stopáž. Otázkou ale stejně zůstává, proč je to zde na ČSFD. Jako kdyby nestačilo, že je to už na Youtube...

Při každém novém animáku se chytám za hlavu, který že to "svět" si vezmou tvůrci na paškál. Jo, většinou to odserou zvířata, ale tuhle to byly postavičky starých videoher a teď různá strašidla. No, nedopadlo to nejhůř. Chvílemi to bylo velmi zábavné a plné skvělých nápadů. Samozřejmě už považuju za normu, že postavičky lítaj hekticky obrazem jako naspeedované mouchy ve velmi těsné sklenici a drmolí své nahuštěné monology v kadenci ta ta ta ta ta a někdy i mnohem větší..., jen aby to mělo švih či něco takového (sám nevím proč). O hip hop předvádějících strašidlech ani nemluvím (hrozné). Tohle vždycky trochu kazí podstatu filmu. Navíc postavy přes veškeré to snažení postrádají hloubku, byť si lze některé docela oblíbit a nejsou to zrovna ty hlavní. Pryč je doba, kdy se chválila animace, na tu už dneska sere pes, tyhle "hlavní" animáky ji mají vždy suverénně dokonalou. Halt jen ten příběh nabíjí pero kritikovo. A zde ten příběh nebyl špatný ba co víc, příběh byl zajímavý. Ježiš, co to kecám, vždyť byl vlastně o lásce člověka k mladé upírce... něco mi to říká, ale nemohu si zrovna teď vzpomenout... Jo, to byl Tvajlajt naruby. Ale povedlo se. Odzkoušeno na ratolestech příbuzné krve, kterým se to líbilo víc, než výše zmíněný Raubíř Ralf.