Segrestor

Zaujat novým fenoménem, totiž návodem, jak psát komentáře k filmům, které jako osvětu šíří jistý pan Ocino, jsem vytvořil jeden takový zkušební komentář, zda bych byl vůbec schopen tak kvalitně komentovat. Pan Ocino totiž vytvořil manifest o devíti bodech, které vybízejí k dokonalejšímu stylu vašeho komentování a já se je nyní pokusím poctivě dodržet a napsat dokonalý komentář.                                                                                                                                                                                     Ad. 1. Ačkoliv bych rád stručně sdělil, jak jsem tento seriál pochopil, nejsem schopen tak silnou látku nacpat do několika slov či vět. Musím tento bod přeskočit. Ad. 2. Pozitivní stránky seriálu vidím především v tom, že v něm hrají tak krásní lidé. Poučil jsem se z toho a teď se stydím sám před sebou. Ad. 3. Seriál je jedna velká chyba. V rámci bodu jedna se pokusím udržet ve stručnosti a nebudu vyjmenovávat všechny chyby, které jsem v jednotlivém díle spočítal. Ad. 4. Ve snaze doplnit náklady, návštěvnost a zajímavosti z natáčení asi těžce zklamu. Zde žádám o přeskočení zadání. Klidně odevzdám nějaký fant. Pán Ocina, chcete například moje fusekle? Ad. 5. Takže, ehm, seriál jest nevšedním zpracováním osudů prostitutky zvané Nezkrotná Lucía, budeme svědky vyčerpávajících diskuzí o lásce, rodinného napětí a famózních vztahových zvratků, osobně takový seriál doporučuji každému, kdo dosáhl jistého životního jubilea a zvažuje odchod z tohoto světa. Ad. 6. Hvězdičkami seriál hodnotím tak, že dávám „odpad“. Ad. 7. Svůj komentář jsem poctivě porovnal s ostatními blábolisty v profilu tohoto seriálu a zjistil jsem, že jsem vysral poměrně originální a vtipný komentář, bohužel však neskutečně zbytečný a ve své podstatě už nikdy nikým nečtený pro absolutní nezájem o tento seriál. Ad. 8. Vzpomínám na uživatele lesumír, Berry, trolejbus, #47 a další, bylo to s nimi u tohoto seriálu fajn. Ad. 9. Aktualizováno, další aktualizace je naplánovaná na 30. února 2063.

Kar-el zachránil Margotku před Nuclear Gayem z Měsíce. Ha ha ha.

Lepší RODINNÉ sáj-fáj aby člověk pohledal. Přes všechny ty drobné mušky nemůžu jinak, než to pořádně čsfďácky lajkovat. Ten film není nic filmařsky ani příběhově odfláknutého, nízká hodnocení si to vyloženě nezaslouží.

Norští tvůrci se inspirovali socialistickým večerníčkem. Sice příliš netrefili původní podobu, i tzv. načasování jim krapet ulítlo, chvíli to totiž trochu drhne a jeden by to snad i vypnul, ale pointa mě docela pobavila. Chápu, že tu mnohým myslivcům šlápli na kuří oko, zesměšnili jejich ikony. Běda, jak někdo bude parodovat naše hrdiny! Nikdo už ale neocení, jak ten Nor zcela dokonale podchytil způsoby a styl, kterým ten večerníček dělali kdysi Čechoslováci.Jakémusi kaposlavovi, který tomu dal odpad, bych rád vyřídil, že film To gode naboer - Data není pro děti, není to žádný norský večerníček. (Ježiš, to je vůl... prej pro děti. Ho ho ho.) Stejně jako reakce jistého BreHas26, který pod vlivem těchto 4 minut poznal, že svět se řítí do prdele. Tak doufám, že ještě neviděl film 2012 - to by ho muselo roztrhat na kusy.

Řeknu to takhle, ten film je špatný. Dokonce tak špatný, že už by špatnější být nemohl. Naprosto nevyužitý potenciál pánů Austina a Treja, ba co nevyužitý, přímo potlačený. Budete sledovat frašku, která ale není vůbec k smíchu. Budete nevěřícně sledovat dva připosrané klauny, ale smát se prostě nebudete. Můj zápal pro akční filmy s Austinem nebo Dannym Trejo dostal ledovou sprchu. Zůstala jen hořká pachuť v hubě. Jako po leasingu bankovní úřednice v menopauze. Ne, tento amatérský počin řadím hned za masterpiss českého tvůrce nové vlny, umělce Míchala Kabelky Cena života jen s větším rozpočtem.

Ani se mi nechce věřit, že tohle odflákl zrovna Robert Rodriguez, ale asi jsem si od něj příliš sliboval. Každopádně se nabízí myšlenka, že měl radši ztrácet čas se sestrami Avellánovými a točit Spy Girls namísto Spy Kids. Radši stokrát tyhle krásky, než ty nedomrlé děti.

Ice Age se může jít klouzat, i se všemi svými přemoudřelými mamuticemi. Právě stojíme na prahu nové éry filmů o pravěku. Smícháme Avatara s Flinstoneovými a dostaneme moderní animák pro dospělé děti. Trojdimenzionální legrace z pera Johna Cleese... Co ještě chtít víc, safra.

Ačkoliv nemám příliš v lásce moderní americké pohádkové postavy jakou je třeba Santa Claus coby z reklamy na Coca Colu vzniknuvší patron dobra a štědrosti, jenž se skupinou skřítků na Severním pólu monitoruje všechny děti, aby jim o vánocích na sobím spřežení přinesl nějaký ten dárek, musím s klidným srdcem říct, že tenhle animák mě, právě podstatou svých figur, k sebepoškozování nedonutil. Naopak, zcela zaujal a s nadšením jsem jej dokoukal. Obzor vědění si rozšíříme o několik dalších nových pohádkových bytostí, mezi zajímavé přijde určitě Sandman (hrdina pohádek Hanse Christiana Andersena), Jack Frost, o kterém jsem si z jiného filmu myslel, že je to sněhulák, zatímco se jedná spíš o magického ducha mrtvého chlapce, u nás se zažitým jménem Mráz, děda Mráz, Mrazík, dále pak Velikonoční zajíc, který vypadá jako Kojot Vilík z animáků Road Runners anebo víla Zubněnka, která sedmiletým Američanům cpe doláče pod polštář za jejich mléčné zuby. Vskutku bizarní partička. Proti nim povstane záporák Stín a uhněte se z toho docela slušná polízanice. Pokud vás už omrzela Červená Karkulka, kůzlátka, prasátka, Jeníček s Mařenkou, hloupý Honza, statečný Jiřík, lakomá Barka nebo komunista Dařbuján, tahle parta vás zaručeně pobaví.

Film Země věčné temnoty, mne vede k závěru, že je třeba se opřít o teoretickou hypotézu a nastolit rovnováhu mezi dobrými uměleckými díly a narativem, který zde funguje jako jakýsi druh nepochopených výplodů aegrotní mysli. Musí se zkrátka vytvořit časoprostorové kontinuum, v němž může divákova akinetopsie koexistovat se stanovisky umělce p. Veselého a dialogy vetkanými mezi filmovými artefakty. Tento hybridní konglomerát nejvíce připomíná produkci filmů pro děti a tak tyto kinematografické metafory skýtají nejtransparentnější úvod k události typu Altermoderny. Podle Wima Wenderse, analyzujícího vztah mezi obrazem a narativem ve filmu: „připomíná narativ vampýra pokoušejícího se z obrazu vysát jeho krev“. První Wendersův postřeh by se klidně mohl objevit v každém komentáři etiky amatérské tvorby, zejména však ale u pánů Cejpka a Veselého. Připadá mi, že fundamentální otázka, kterou by si měli tito tvůrci znovu a znovu klást, se týká interpretace forem: Jaké je poselství, které nám dnes sdělují? Jaký narativ je motivuje? - Jsme vázáni etickou povinností nedovolit, aby znaky a obrazy zmizely v propadlišti lhostejnosti nebo komerčního zapomnění, objevit slova, která jim vdechnou jiný druh života, než je život produktů předurčených k finanční spekulaci či jen k pouhému pobavení. Eticky zodpovědný je i samotný akt výběru některých témat, které jsou vyčleněny z ostatní produkce tím, že jsou vystaveny na odiv. Držet míč ve hře a hru při životě. Wenders pokračuje ve své úvaze tím, že klade text a formu do protikladu: „obrazy jsou krajně senzitivní, podobají se šnekovi, který se stáhne do své ulity, jakmile se dotknete jeho parůžků. Zdráhají se dřít jako kůň a nosit a dodávat náklad – poselství, významy, argumenty či mravní ponaučení. Přesně tohle však vyžaduje příběh.“ Adekvátní odpovědí německému režisérovi by byla námitka, že tento rozpor ve filmu Země věčné temnoty má své meze, protože obrazy jsou natolik naivní, natolik bezvýznamné, že věřit v jejich elementární „čistotu“ je neméně nebezpečná chiméra. Když je kamera snímá, jsou nepochybně „čisté“ v jím zamýšleném smyslu, jakmile jsou však promítnuty a sdíleny, nabývají mnoha významů a bitva začíná nanovo. Je třeba si ale přiznat, že se v tomto případě jedná pouze o nebetyčnou píčovinu, kterou jsem snad ani neměl nikdy vidět.

Bryan Singer opustil od teploušování u X-menů, ale nejspíš mu to nedalo a přihřál trochu i legendární postavu mladého obrobijce Jacka. Budiž to jedna taková malá výtka, protože jinak je film parádní. Z ničeho nic prostě spadne do našich kin taková nadrsněná pohádka. Jako, dobrý, ale příště to udělejte víc pro dospělé heterosexuály.