ImNotThere

Škoda ho, Brandona. Jak moc šikovný chlapec to byl, se bohužel zjistilo pozdě. Alespoň po sobě zanechal dílo, na které může být pyšný i přes to, že se mu stalo osudným. K dokonalosti Vrány už jen zbývá vymazat ze světa veškerá ta ubohá 'céčková' pokračování, po kterých se Brandon musí v hrobě obracet.

Ááááááááá na řadu přichází jedna z mých nejoblíbenějších filmových scén - Chapter eight: The Cruel Tutelage of Pai Mei. A takový je i tento film. Krutou zkouškou našich nervů, nekončící touhou po další dávce extáze od Tarantina. Svíjím se v orgastických křečích a v hlavě mi běhá jediné: 'nahnat všechny do kina, ať to cítí taky!' Kill Bill 2 je dokonalým završením tarantinovy série. Existuje nějaké slovo, které vystihuje přívlastek 'dokonalý' více, než slovo 'dokonalý'? Můžu použít božský? Počkat, Bůh má taky ústa, takže jí, tím pádem i tráví, tím pádem i s*re. Kill Bill přece nes*re a k hovnu se nesmí přirovnávat ani omylem. Nu což, žádný jiný vhodný přívlastek, než božský nenacházím a tak připadá v úvahu jen jediná činnost - minimálně minuta ticha. Počkat, mám ještě lepší nápad. Pustím si to zase!!!

Až moc přechválený horor, řekla bych. Řadím ho do naprostého průměru a jen pro to, že to točil nějakej Darabont nebudu dávat vyšší hodnocení, to ani omylem, protože The Mist si ho prostě nezaslouží. Když na tím tak přemýšlím, tak už kvůli tomu, že to režíroval jindy skvělý Darabont bych Mlhu měla šoupnout do lehkého podprůměru. Mimochodem, dle mého názoru je to bohužel jedna ze slabších Kingovek, které jsem zatím četla, ale přesto jsem doufala, že film se povede, Co měly znamenat ty triky? Otravná Marcia G. Harden? Je to prostoduchá vykrádačka všech možných zombie hororů, a to i co se charakteru postav týče: 'Prostě počkáme v krámu, až se to uklidní a do tý doby to tady budeme sekat na kaši!?' nebo 'Bůh vás, kacíře, zatratí?' A kde je ksakru nějaká originalita? Tady snad ani nejde o pozorování lidí v krizové situaci, takhle idiotsky by se nechoval nikdo. Viděla jsem mraky lepších hororů, než je tenhle shit a kolikrát měly zbytečně přísné hodnocení. Spoustu herců bych nahradila jinými kapacitami a Thomas Jane asi navždy zůstane u 'béček'. Ocením jedině konec a jsem v údivu, že jsem se ho přes všechnu trapnost vůbec dobrala - je to jediné světlé místo vypadající, jako úryvek z úplně jiného filmu a jako krátkometrážní snímek by snad i obstál.

Ale nene! On se Guy Ritchie zase pokouší dát dohromady po těch s*ačkách, co točil? Sherlock Holmes mě v kině neoslovil a byla jsem připravená dát po zvážení všech pro a proti maximálně tři*. Konkrétní důvod, který bych mohla vyzdvihnout nepovím, možná je to film, který vyžaduje určitý typ nálady, ale na druhý pokus se vyšplhal na slušných 75%. Znovu to bohužel vidět nemusím. Vadil mi překopaný Sherlocků charakter, na který jsem si nemohla zvyknout přes to, že nejsem žádný konzervativec, hudba rovněž nepatří do Londýna, ale zasadila bych ji na Divoký západ, na plytký šedý Londýn se nehezky kouká a Rachel McAdams se do do role femme fatale ani omylem nehodí. Sherlock s Watsonem chodí od domu k domu a všichni se řežou hlava nehlava. Pointa mi uniká. Přesto se napodruhé Downey Jr. stal sympatičtějším a celkový dojem z filmu byl vřelejší. Ono totiž stačí vypnou, nepřemýšlet nad logikou a o nesmyslech si říkat, že něčím ten film zaplnit museli.

Za málo peněz hodně muziky, ale hlavně kvalitní!!! Hard Candy je skvostem mezi psychologickými thrillery, kterému by možná prospělo osekat příliš natahovanou stopáž. Jinak si nedovolím nic vytýkat, jelikož tohle je snímek, který umí zapůsobit i tím málem, které obsahuje. Nepotřebuje napínavou hudbu, přehršle akce, ani drsný kecy. Jeho kouzlo tkví především ve scénáři, kde se samosebou najdou logické chybičky, ale pro to napětí mu to odpusťme. Nahuštěná atmosféra dělá svoje a tak ženská půlka obecenstva sedí se staženými půlkami a pánové se drží za koule. Nikdo ani nedutá a je opravdu vtipné pozorovat, jak si celý sál okusuje nehty a nervózně poklepává nohou. Příběh je postavený na emoci - pomstě, která se prodírá do divákovi mysli skrze plátno. Projednou jsem zase nevěděla komu 'fandit'. Na jedné straně stojí chladná náctiletá dívka, která je připravená vykonat pomstu za smrt kamarádky, na straně druhé pedofil žadonící o svůj život. Ale přece je Patrick krapet lidštější, než Ellen a vy se na stranu jeho darebáka přikláníte spíše, než na stranu chladné Hayley. Co já vím? Třeba to byl účel. Každopádně se skláním před Elleniným umem. V tak nízkém věku hraje lépe, než leckterá 'oscarovka'. 80%

Ohromná poetická konstrukce akčního filmu, který byl redukován na nejnetradičnější komedii prolínající se s dramatem. McDonagh urazil, koho mohl, ale v rámci možností to udělal s citem a lehkou nadsázkou, takže pokud nejste černoch nebo liliput, tak mu to odpustíte. Colin Farrell je ňuňan s úžasným přízvukem v roli 'rádoby' trouby, kterého charakterově nepřiblížíte žádnému akčnímu hrdinovi. V prvních chvílích si říkáte: 'Zatraceně, tenhle kretén že je nájemnej vrah?' Vzápětí vás překvapí pohotovým zásahem protivníkova oka slepým nábojem. Nazvala jsem to 'neidentifikovatelný Colin'. Všechno co dělá, co vypustí z pusy je buď blábol nebo nezapomenutelná hláška. Ve většině scén máte chuť ho praštit nebo si zanadávat do volů, ale jakmile se rozbrečí, tak byste ho umačkali. Tomu já panečku říkám manipulace! In Bruges je takový minimalistický komorní snímek, který spíše poukazuje na rozdílnost dvou hlavních hrdinů a jejich utvářející se přátelství, které se změní v ochotu položit za druhého život a tím ho donutit, aby si na ten svůj nesahal, než kasovním trhákem, který má nahnat adrenalin do žil. Zajímalo by mě jen jedno - proč si McDonagh vybral právě takovou shithole, jakou jsou Bruggy?

Taková hanba!!! Přiznávám se, že Wuthering Heights jsem viděla teprve nedávno, ke všemu jsem o ně 'omylem' zavadila na profilu Ralpha Fiennese. Mrzí mě má nepozornost, má nevědomost, protože jsem se ochudila o možnost vidět tento film už v dětství. Byla by z toho nádherná euforie mixnutá nostalgií vždy, kdy bych se rozhodla Bouřlivé výšiny vidět. Jinak musím říct, že přesně takhle nějak jsem si vysnila svět Emily Brontë, když jsem se prodírala skrze kapitoly Větrné hůrky. Stává se málokdy, že se potká svět v mé hlavě, tedy v knize, se světem na plátně a jsem velice ráda pro objevení dalšího filmu, který mohu zařadit do kategorie 'kniha=film'. Příběh je dokonalým zprostředkováním pohledu na nenaplněnou lásku a nelítostný osud. A vy byste to těm dvěma tak přáli! Ze všech snímků Ralpha Fiennese, které jsem měla možnost vidět, mě v konkrétně v tomto okouzlil nejvíce... Před jeho uhrančivým pohledem by jeden raději i uhnul, před sebou ho stále vidím. Ještě nesmím zapomenout vychválit nádhernou hudbu, ze které vstávají chlupy na zádech, a také dechberoucí kameru.

Skvělé! Podoba věcí je přesně ten typ filmu, který staví diváka do pozice soudce, a ten si nedokáže zvolit stranu, na kterou by se přidal, koho by odsuzoval a koho naopak litoval. Problém je v tom, že ať zvolíme jakýkoliv úhel pohledu, pokaždé se dopídíme faktu, že jeden z hlavních dvou protagonistů tu pravdu má. V tomto snímku se nedočkáte akce, napětí, nebudete obdivovat filmařský um. The shape of the things je filozofickým filmem s dokonale propracovaným scénářem, ve kterém najdeme spoustu nenápadných narážek (Pygmalion, Proměna, Médeia...) odsuzujících niterní změnu člověka pro změnu externí a naopak, nadále pak odsuzující moralizování a určování limitů umění. Nikdo zatím limit nestanovil a asi ani nikdy nestanoví. Umění se jen těžko definuje. Může to být všechno anebo také nic, to však závisí na každém individuu. Zkrátka a dobře, všechno souvisí se vším a nic nesouvisí s ničím, podstatou je, že to je vlastně to samé. Závěrem, abych nemluvila jen v superlativech, můžu snad alespoň trošičku zkritizovat konec, který byl po prezentaci Evelyn natažený do nepodstatného, možná zbytečného, dialogu mezi ní a Adamem. Po tom, co pošle Evelyn striktně moralisty do pr**** bych to klíďo píďo ustřihla a nechala diváky na pochybách. To by byla ta pravá třešnička na dortu.

'But I, being poor, have only my dreams; I have spread my dreams under your feet; Tread softly, because you tread on my dreams.' Tohle je moje!!! Equilibrium je výjimečným momentem, který odstartoval moji nekončící balemánii. Má to hloubku, má to nápad, má to švih a samozřejmě skvělou hudbu a kameru, ale hlavně to má Christiana v jeho nejchladnější, zaroveň nejlidštější podobě (scény s gramofonem nebo štěnětem jsou odzbrojující), Sean Bean rozhodně nezaostával ani těch pár minut, co se mihnul. Equilibrium vyznívá realisticky, nehraje si na veliký biják a nepoužívá přehršle triků a stupidních technokeců. Čeho si na něm cením ze všeho nejvíce - komerce se mu vyhnula obloukem a tudíž se i já mohu vyhnout nepříjemným dojmům z nenaplněného očekávání. Ta by totiž vlivem reklamy byla mnohem vyšší. K filmu jsem přistupovala jako k něčemu, co mě pobaví na pár desítek minut a pak na to zapomenu. Právě tohle možná zapříčinilo fakt, že v mé paměti neodmazatelně utkvěl jako jedno z nejpovedenějších Sci-Fi. Tím samozřejmě nezanevřu nad tolikrát zmiňovaným Matrixem. Ten stále zůstává nejlepším z nejlepších a Wimmerovo dílko si dokonalosti Wachovksých Matrixu ani nelízlo. Ještě by se hodilo říci, že jako fanynka Matrixu nehodnotím Equlibrium v porovnání s ním. Tyto dva snímky shlédávám úplně odlišnými výtory. Mimochodem, na díry ve scénáři zvysoka s***. 90%

Mě to neoslovilo ani v nejmenším. Christensen je stále nejtopornější herec, jakého jsem kdy viděla, na druhou stranu už kvůli tomu by mu pozice v leže na operačním sále měla sedět. Tak co mi sakra vadilo? Byla to Jessica Alba? Aha! V té topornosti Christensenovi docela dobře sekunduje. Její roli jsem jí nebaštila ani vteřinu. V části, kdy je za hodnou milující ženu se mi zdála abnormálně podezřelá, naopak v části, kdy se ukáže jako svině jsem si říkala, že jí záporný role rozhodně nikdy nemůžou sednout. Vlastně jsem Albu ještě neviděla v roli, která by jí sedla, kromě Nancy v Sin City. Celý film je ve zvláštním šedém oblaku a ať už jsem se snažila sebevíc vytáhnout z něj alespoň jednu emočně působící scénu, přišla moje snaha vniveč. Tím pádem celkem zbytečný film, řekla bych. Nu což, každému se líbí něco jiného. Vidět a zapomenout.