ImNotThere

Chuťovka, která v lecčem předčila původní verzi a dokonce bych ji pasovala na jeden z nejpovedenějších remakeů. Do kina jsem šla čistě z hecu, a nečekajíc žádnou pecku jsem byla přesvědčená, že se to potáhne jako hlen. Mé přesvědčení o propadáku měly utvrzovat dva fakty: 1)Eisner zmrví, na co šáhne (viz Sahara) a 2) verze z roku 73' mě nepředstavitelně otravovala. Dvacet minut před koncem, jsem to vypnula. Upřímně prohlašuji, že pro jednou jsem se ZASE mýlila a nakonec jsem odcházela uspokojená s úsměvem na tváři po skvělé akční smršti. Jak Radhu nemusim, tak tady mě přesvědčila, že bych ji přece jen měla dát šanci a časem třeba i zařadit mezi sympaťačky. 75%

Můj pes v mém životě hraje nesmírně důležitou roli, a už z toho důvodu nemůžu hodnotit jinak. Marley a já je typický rodinný film, který si nehraje na nic víc, než by měl. Příběh patří mezi ty realistické a v člověku vyvolává každou minutou myšlenku, že takhle to prostě chodí. Tzn., že pokud nejste tajný agent, tak je právě takovýto život tím největším dobrodružstvím, které vás může potkat.

Přesně kvůli takovým příběhům bych si jako malá nechala přeoperovat pohlaví...

Tohle byl vejprask, jak se patří...Dlouho jsem neviděla něco tak dokonale střeštěnýho a drzýho. Po skončení filmu jsem myslela, že hlavou prorazím zeď, jak jsem byla naspeedovaná. Unikátní, v budoucnu snad kultovní kousek. Nicholas Cage se své úlohy zhostil skvělě a ukázal, že si ze sebe dokáže vystřelit, jeho Big Daddy byl naprosto nepřekonatelnej. Chci se stát Hitgirl!!! Btw díky za The Prodigy

No upřímně jsem čekala, že to bude větší pecka. Paradoxně mě mile překvapila Jessica Biel a můj názor na ni se pomalu mění k lepšímu. Ben Barnes je typický Brit, kterému nemám, co vytknout, snad jen tu přehnanou vychrtlost...Celkově velmi milá komedie s klasickým britským humorem.

Zabijte mě, rozřezejte na kousíčky a snězte - tomuhle dílku snad nikdy nepřijdu na chuť. Vždycky jsem si říkala, proč sakra Whoopi právě za tohle dostala Oscara. Nejdříve mě napadlo, že dojem možná kazí dabing. No, neotálela jsem a film jsem si pustila v původním znění znovu. Bezvýsledně. Ještě nikde mi Demi nelezla na nervy tak, jako právě v téhle roli.

Lituji pětasedmdesáti minut svého života, které jsem mohla strávit užitečněji, třeba dloubáním v nose...

A jinak jste normální? Teď nemyslím hodnotící (i když...), ale tvůrce. Nevím, jestli je to mým kladným vztahem spíše ke starším mužům, ale musím říct, že slaďouše, blonďatýho tragéda Jesseho z hloubi duše nenávidím. To ovšem není hlavní aspekt, který ovlivňuje moje hodnocení. Vztah McCarthney-Harnois na plné čáře nefunguje vzhledem k tomu, že ženskou roli ukořistila krapet 'přestárlá' Elizabeth poskakující kolem koloucha Jesseho, který dostal do ruky scénář předepisující roli chytráka, co spolkl veškerou moudrost světa. Bohužel, na ostatní pozemšťany se nedostalo. Celé je to nechutně otravné a oranžové. Já nesnáším oranžovou!

Tohle byl velice silný emocionální zážitek a jen těžko nacházím slova. Mám ztuhlou čelist a pocit, že nebudu schopná do večera chodit. Snímky s náboženským podtextem a náboženství jako takové moc nemusím, ovšem tohle byl skvostný filmařský hybrid odrážející své poslání především v individuálním pocitu diváka. Je neuvěřitelné, že někdo dokázal poskládat tolik odlišných fází děje do jediného celku. Měla jsem pocit, že každou půlhodinu sleduji jiný film. První část byla zvrácená, krutá a chvílemi svou syrovostí připomínala Haute tension. Druhou můžeme pojmout jako jistý způsob osvětlení dění (pro mě znamenala úlevu). Ve třetí fázi se stáváme nezúčastněnými pozorovateli toho nejkrutějšího a nejnehumánnějšího zacházení, jaké může lidská podstata nabídnout. Přes to všechno bych film nazvala velice lidským.

Auto zabiják rozhodně není film, který by stál na neutrální půdě. Ostatně asi tak, jako většina ‚Tarantinovek‘. Člověk je může milovat nebo nenávidět, nic mezi tím. Já je miluju. 95%