ImNotThere

Je více než příjemné, vidět Deppa v něčem jiném, než je ulítlý svět burtonovské fantasmagorie. A ačkoliv ji bezmezně miluji, někdy je milé odpočinout si od ní a vrátit se ze snů do ne vždy příznivé reality. Johnny dokázal, že se umí angažovat i v citlivějších záležitostech dotýkajících se skutečného života. Je velice zvláštní pozorovat ho, jak pro jednou zprostředkovává skutečný a nepřikrášlený pohled na život takový, jaký je. Na to nejsem zvyklá ani náhodou a velice to vítám. Lasse Hallström má zvláštní dar vyvolávat v divákovi emoce, které by se na povrch veřejně dostávat neměly. Většina jeho filmů mě citově vyčerpává. Tomu já říkám režisérský um! Další adept, kterého musím vychválit až na půdu je DiCaprio. Jeho herectví je naprosto odzbrojující! Dokud jsem neviděla, nevěřila jsem. Geniální!

Řvu ze všech sil, že byl natočen seriál, který je opravdu schopen udržet mou dlouhodobou pozornost! A to se daří opravdu málokteré sériové hovadině. Můj vztah k TB by se dal definovat jako pokročilejší stav závislosti, kdy jsem nucena přežívat na pravidelných přísunech dávky, ať už se jedná o omílání starších epizod nebo hltání těch nových. Ale kdo má ksakru na ty premiérové epizody pořád čekat? A teď vážně... Měla bych přestat psát o každém seriálu, který poslední dobou sleduji, že je ten nejlepší, protože to není pravda. Všechny jsou nejlepší a já se velkoryse chválím, že si dokáži vybrat něco, co 'smysluplně' zaneprázdní moji mysl a představy. Tento seriál nesrší kdovíjakou originalitou, ale umí diváka vcucnout tou bezprostřední snahou šokovat a udělat z neoriginality něco šmrncovního... True Blood má šmrnc! Navíc tomu příšernýmu opening creditu se jen těžko odolává i přes moji fobii z hadů, takže pokaždé musím vydržet ten sugestivně navozený infarkt. Já to říkám pořád - jednou mě filmová závislost zabije, ale smrt to bude krásná. Dalším velikým plusem je napravení upírské reputace, která byla znásilněna a zprzněna nechutným způsobem prostřednictvím Twilight ságy. Nečekejte žádné něžnosti, sladká slůvka, romantiku, berušky a jiné zvrácenosti, ale vychutnávejte Stmívání naruby. Milovníci Twilight ságy by po drobnější analýze možná mohli dosáhnout stejného závěru a tudíž se přidat na stranu ďábla, protože hřešit je o tolik chutnější. V tomto případě jsem schopna zavrhnout svou morální způsobilost a alespoň na chvilku se nechat strhnout. Zvrhlosti já ráda (i když ono to zase nebude tak horký).

Nadpozemská, brilantní, fascinující a děsně ošklivá Charlize Theron! Oscar snad ještě nikdy nebyl zaslouženější. Christina Ricci zdatně sekunduje a předvádí svůj životní herecký výkon. Těžko uvěřit, že Zrůda je dle skutečné události. Jenkins nám nabídla nepřikrášlený, syrový pohled na ženu, ke které život nebyl vždy spravedlivý a která se s nepřízní osudu snažila vyrovnat tak zoufale, že se propadla ještě hlouběji, bylo-li to vůbec možné. V průběhu filmu jsem se neubránila soucitu a dojetí, ať už byla Aileen sebehorším člověkem. Takovýhle způsob existence a přežívání nepřeji ani nejhoršímu nepříteli.

Viděno v slavném libereckém biografu Lípa alias Chechnya. Já, idiot, jsem si k tomu koupila popcorn a colu.

'What did I do to deserve this?' Vybavte si veškerá možná superlativa ze všech světových jazyků a nepřijdete na jediné, které by definovalo tu krásu a působivost. Na tuhle geniální záležitost slova nestačí, to se musí zažít! A ještě nikdy předtím jsem nebyla upřímnější. Nechce se mi říct, že jsem viděla jedno z nejlepších filmových snímků (na to je příliš brzy -musím to vidět ještě minimálně třikrát), ale přesto to tak cítím. Co s tím? Do jaké škatule film zařadit? Nikdy jsem nebyla tak nejistá. Mr. Nobody je filozofický film, který zachází až na samý okraj psychedelie a uvádí diváka do stavu katarze (alespoň má osoba to tak cítila). Děj se odehrává v několika paralelních rovinách a detailně rozebírá chod věcí v různých dimenzích. Mapuje informačně náročnou strukturu alternativ bytí v životě jednoho člověka, jehož osud závisí na zdánlivě nedůležitém rozhodnutí. Takovém, které dnes zažije přinejmenším každé třetí dítě. Obyčejné slovíčko 'kdyby' nebo fráze 'buď a nebo' mají mnohem větší váhu, než jsme si doposud mysleli... Jak víme, že život, který žijeme je pravý? Jsme si jistí, že skutečně existujeme, nebo že rozhodnutí, která děláme jsou správná? Fatalisté se v tomto snímku budou vyžívat a zaručuji, že na něj jen tak nezapomenou... Mimochodem, Mr. Nobody je má první zkušenost s van Dormaelem. Nemusím podrobněji rozebírat, jak dopadla, z mého pohledu na věc je to více než patrné. Při představě jak se mazlil se scénářem je mi úzko a smekám před každým, kdo je schopný zplodit něco podobného. Výkon Jareda je ohromný!... Pro tento tip celebrity se nebojím použít slovo multifunkční a jsem ráda, že si umí vybrat roli, ve které uplatní svůj talent - byla by ho škoda...

Nemá smysl dohadovat se o něčem, co je očividně dané a jasné jako facka (au!). Lee Daniels nás staví před hotovou věc a kompromisy nedělá. Útočí plnou palbou ze všech směrů a já ho nominuji v nové disciplíně - stratég roku. Bude snad lepší nazvat ho citovým vyděračem, Mr. Chcišokovatzakaždoucenu? Kupodivu jeho nezvyklá taktika působí dobře. Precious je jeden z nejdivnějších počinů roku 2009 - o dívce uvězněné v těle, ze kterého se snaží utíkat do světa daleko mimo realitu. Utíkání je vůbec její nejoblíbenější činností - problémy neřeší, vyřeší je ostatní (ono se to...samo se to...). Žádnou motivaci ze strany tohoto snímku nečekejte. Stanete se pouze nestranným divákem, kterému nedali možnost nechat se vtáhnout do děje. Od začátku tušíte, že to nemůže dobře dopadnout, zvlášť když se hrdinka distancuje od veškerých problémů. Morální ponaučení nehledejte, žádné z toho neplyne, snad jen těch 110 minut si budete vážit i toho mála, co vám bylo velkoryse naděleno. Pokud budete mít štěstí jako já, budete zhnuseni zaběhnutými procesy, ať už z prostředí Harlemu, Bronxu, Qeensu nebo jiných prdelí. A Daniels ať příště tolik netlačí na pilu. Drama se dá udělat i bez přikrášlovacích kudrlinek nebo zoufalých uměleckých pokusů.

Pomyšlení na to, že bych měla detailně rozebírat Matrix mě dostává do rozpaků. Už z principu ho prostě musím zařadit do TOPky, a já se tomu ani nebráním. Stále zůstává mnou nejčastěji viděným filmem (raději nepočítat po víkendech, kdy se u mě točí všemožné trilogie - jakou životnost že má jedno DVD???). Od vypuštění tohoto díla na plátna nastává zásadní průlom ve světové kinematografii a to si musíme přiznat, ať už chceme nebo ne. Háček je v tom, že inovace se konala pouze z hlediska stylizace, vizuálních efektů a hudby. Po stránce emoční/příběhové nepřináší zdaleka nic nového. V divákovi 'pouze' vyvolá pochyby o jeho existenční podstatě, ale nenutí ho měnit stav nálady nebo fantazírovat na úrovni filozofické hloubky. V průběhu filmu zůstáváme naprosto chladní - jsme na bodu mrazu nebo se oddáváme působení zvýšené hladiny adrenalinu v krvi. Pohybujeme se mezi těmito dvěma rovinami, hlouběji bohužel nezacházíme a náš tep je tedy stále na stejné, mírně zvýšené úrovni, ale i to je v zásadě příjemné a já to pokládám za jeden z faktů, proč se k filmu stále vracet. Emocionálně se totiž neunavím. Matrix není hloupým prvoplánovým počinem. Je to naprosto unikátní, do puntíku vystylovaný kousek, který předběhl dobu o dobrých deset let. Vyžívá se v práci s obrazem a jako jeden z prvních se pokouší skloubit všechna možná filmová kritéria, jaká si divák dovede představit, do harmonické podoby. Všechno sedí jak má, nikde neubírat, nikde nepřidávat.

Sir Hopkins a jeho nejsilnější role, femina Foster a její nejcharismatičtější role, Ted Tally a jeho nejlepší scénář, a konečně Jonathan Demme a jeho nejbizardnější, nejnapínavější, nejpropracovanější kousek.

-Na záchodě v hotelu, kde jsme bydleli, bylo napsáno: Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on, Na mou věru jak tak seru, Tak mi přišlo na mysl, jak sral kníže Přemysl. - A pod tím: Horší nežli Rusák, je ten čůrák Husák. -A ještě pod tím: Dělej mi to zezadu!

Skvostné, kouzelné zpracování mé oblíbené dětské knihy, které pohladilo na duši. Blahem se tetelím. Sledovat v původním znění!