Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (156)

plagát

Darker than Black: Kuro no keijakuša (2007) (seriál) 

Darker than black se spoustu času věnuje množství vedlejších postav a hlavní příběh se rozkrývá jen velmi pomalu, což by nemuselo být nutně špatně, kdyby závěr nepůsobil v kontrastu tak uspěchaně. Nejhorší ale je, že konec vlastně až tolik nevyřeší a prakticky nic se v něm nevysvětlí. Celá mytologie světa DTB se proto jeví dost nepromyšleně a prázdně. S případnou druhou sérií bych možná bych byl při hodnocení shovívavější, protože co se postav a akce týče má seriál rozhodně co nabídnout. Ale ten příběh se s koncem úplně rozpadne.

plagát

Claymore (2007) (seriál) 

Po nic extra začátku příšlo několik opravdu výborných dílů, ale přibližně od poloviny seriálu začal Claymore trochu docházet dech. Opravdu špatné to ale začalo být ve chvíli, kdy se děj přesunul do města Pieta a seriál se začal odchylovat od mangy. Autoři ve snaze alespoň trochu uzavřít většinu dějových linií sklouzli do hromady klišé a fádní boje s různými monstry už pomalu začaly nudit. Škoda, dějové zvraty v první půli mě dokázaly opravdu nadchnout, celkem překvapující bylo také jak brutálně se děj chová k hlavním hrdinkám. Claire a spol. často končí doslova rozsekány na kusy a nebývalé regenerační schopnosti jim pak přijdou opravdu vhod. Na závěr si neodpustím výtku k animaci. Jestliže velké množstvní času zabírají souboje s různýmí příšerami, je poněkud nešťastné, když spousta z nich působí příliš staticky a navíc ne moc nápaditě. Pocit, že sleduji jen mangu se zvukem jsem totiž měl až příliš často, vyšší rozpočet by určitě neuškodil.

plagát

Šin Zatóiči monogatari: Oreta cue (1972) 

Temný a tragický díl série. Iči si musí sáhnout až na dno svých sil a přesto nedokáže mnohým pomoci. Finální zůčtování s místními gangstery plné bolesti, krve a bahna zanechá v člověku spíše pocit zhnusení, než zadostiučinění. Jeden z vůbec nejlepších filmů se Zatóičim.

plagát

Zatóiči monogatari (1962) 

Slušný úvod do série čanbara filmů o slepém masérovi a šermíři Ičim. Tentokrát ještě v černobílém provedení prezentuje Zatóičího, na rozdíl od většiny pozdějších dílů, ne jako někoho, kdo neváhá nasadit vlastní život a bojovat proti bezpráví, ale jako člověka, který se pokud možno straní problémů a meč ukrytý ve slepecké holi tasí, jen když opravdu musí. Spíše než na akci se tento snímek soustředí na vývoj přátelství mezi Zatóičim a jiným zdatným šermířem Hiratem. Naneštěstí však má každý z nich stát na jiné straně v nadcházející válce dvou gangů...

plagát

Fullmetal Panic! - The Second Raid (2005) (séria) 

Mnohem našlapanější (13 dílů je zde výhodou) a místy překvapivě vážnější a drsnější než první série, humorných vložek se ale dočkáme také. Akce je o dost promakanější a nářezovější a i příběh je trochu zamotanější a obsahuje celkem zajímavé zvraty. Postava Sagary si projde i nejakým tím vývojem a nepůsobí tak vygumovaně jako dřív. Záporáci jsou v Second Raid úplně perfektní, takové člověk prostě nenávidí rád, obzvláště u zabijáckých lesbických dvojičat si skoro přeji, aby dostala více prostoru. Navíc vizuální zpracování zadupává své předchůdce do země, kresba a animace jsou na skvělé úrovni. První série ani Fumoffu mě nějak zvlášť nenadchly, Second Raid je však lepší než obě předchozí série dohromady.

plagát

5 centimetrů za sekundu (2007) 

Při sledování první kapitoly jsem byl mírně rozladěn, že koukám prakticky na to samé, co posledně a předposledně. Opět je hlavním tématem odloučení dvou přátel z dětství, chlapce a dívky, a následné (ne)hledání cesty zpět k jeden k druhému. Jenže zbylé dvě části mě totálně uzemnily a rozmetaly všechny pochyby na kousky. Obzvláště konec a jemu předcházející koláž jsou úplně odzbrojující. Šinkaiův nejemotivnější a nejlepší film, snad jen s tou kýčovitostí některých výjevů to občas trochu přehání.

plagát

Metoda (2005) 

Něco mezi Dvanácti rozhněvanými muži a reality show stylu Velkého bratra. Film se odehrává prakticky jen v několika místnostech a staví hlavně na hereckých výkonech zúčastněných, které jsou opravdu výborné. S příbývajícím časem a ubývajícím počtem uchazečů ale Metoda trochu ztrácí na intenzitě a mírně se vleče a ani konec nepůsobí tak nějak úderně, jak bych čekal. Pomocí Grönholmovy metody jsem vybral ze šesti kandidátů jako nejvhodnější hodnocení tři hvězdy.

plagát

Captivity (2007) 

Neuvěřitelně stupidní thriller, který nestojí za vidění snad ani kvůli Elishe. Jestliže začátek vypadal ještě docela nadějně, postupně se film začne stávat více a více předvídatelným a když k tomu připočteme pár oblíbených hororových klišé dostaneme výsledek, který neudrží diváka ve strachu ani napětí, ale je místy spíše k smíchu.

plagát

Achiwa Ssipak (2006) 

Úchylný film, který je jakousi parodií na totalitní režimy. Kromě své perverznosti zaujme především početnými akčními sekvencemi, které ovšem zhusta vykrádají filmy jako Indiana Jones, Vetřelci nebo Matrix. Akční scény jsou také velmi brutální, obzvláště příslušníci gangu mutantů, kteří vypadají jako zfetovaní šmoulové, dopadají velmi ale velmi špatně. Celé je to explozivní a ujeté a i vizuálně je film na velmi dobré úrovní, ale hlavní problém vidím v dvojici hlavních protagonistů. Motorkářské duo Áči a Šipak ve mě zrovna moc sympatií nevyvolalo a kdyby jim někdo při jedné z přestřelek ustřelil hlavu, asi by mi to bylo celkem jedno. A to rozhodně není dobře.

plagát

Death Note - Zápisník smrti (2006) (seriál) 

Počáteční díly Death Note (tak do 17. dílu) rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v anime měl možnost vidět. Vcelku originální příběh se skvělou atmosférou a opravdu výbornými dějovými zvraty měl našlápnuto k maximálnímu hodnocení. A to i přes to, že Death Note nezapře svůj původ v manze - i když se sem tam dočkáme nějaké té akce, většinu času sledujeme rozhovory postav a často i jejich myšlenkové pochody, což v manze nejspíš nevadilo, ale v anime působí přeci jen trochu staticky a mírně nepatřičně. První vážnější zádrhel nastal, když se v příběhu objevila společnost Jocuba (Yotsuba). Na těch pár dílů jako by se ze seriálu vytratilo vše, co činilo předchozí díly tak dobré. Navíc se v těchto epizodách zcela nepochopitelně autoři párkrát uchýlili k deformacím postav, což vzhledem k jinak v celku realistickému přístupu ke kresbě působí značně nepatřičně. Seriál pak sice chytne druhý dech, ale jen tak napůl. Druhá část příběhu už není tak strhující a i když i ta nabízí momenty, kdy člověk téměř zapomíná dýchat, už to prostě není ono. Přes všechny nedostatky ale patří Death Note k nejlepším anime poslední doby a rozhodně stojí za to tento seriál vidět.