mandelbrot

Vykrádačka a splácanina všeho možného od Matrixu a Advent Children až po Resident Evil. Jinými slovy, originalita se rovná nula. Příběhově naštěstí není k smíchu tolik jako třeba Vexille, ale nebýt slušně provedené akce, byl by to stejně celkově průšvih. Akční scény jsou prostě jediným tahounem nového Appleseed a když člověk příliš nepřemýšlí o ději, jedná se o velice příjemné pokoukání, obzvláště pak v HD. Nářezovosti již zmíněných Advent Children ale Ex Machina zdaleka nedosahuje.

Apocalypto v současných kulisách. Stejná porce brutality, stejně dementní scénář a stejné pobíhání po džungli. Film tak od půlky působí jako by z něj někdo vystříhal všechny scény, kdy někdo někoho nemasakruje. Na jednu stranu je to možná dobře, protože třeba dialogy v první půlce jsou na novém Rambovi zdaleka to nejhorší, ale mně prostě příšlo, že ve filmu tak dvacet minut děje chybí. S lepším scénářem to nemuselo dopadnout tak zle, ale potoky krve samy o sobě slabou zápletku zakrýt nedokážou.

Nesmírně intenzivní zážitek, který ale z člověka vyprchá překvapivě rychle.

Po příběhové stránce klišovité a v mnohých ohledech velmi hloupé. A ani vizuálně to taky až taková pecka není, obzvláště lidé vypadají tradičně uměle. Píseční techno červi jsou nicméně zatraceně cool.

Šílený detektiv vidící do lidské duše je velice zajímavá postava, ale bohužel se ocitla v nesprávném filmu. Snímek se nemůže rozhodnout, zda být normální detektivkou nebo jakousi obdobou Šestého smyslu. Každý z těchto dvou filmů by třeba mohl být dobrý, ale dohromady to prostě nefunguje. Vyšetřovaný případ není tak složitý, aby potřeboval k vyřešení deus exové vidiny šíleného protagonisty a detektiv pak paradoxně působí ve filmu jako něco navíc. Při závěrečné přestřelce mi zase vytanula na mysli parodická přestřelka z Godardova Bande à part. Technicky dobře zvládnuté, ale žánrová rozpolcenost stahuje film ke dnu.

Gurren-Lagann je něco jako anime verze Vesmírné odysey. Navenek tahle zběsilá pestrobarevná ulítlost plná robotů, obřích robotů, superobřích robotů, atd. vypadá jako kříženec FLCL a NGE, ale uvnitř vypráví příběh o neomezených možnostech vývoje lidstva. Jen místo monolitu tu máme vrtačky. Protože zde jsou to vrtačky, co posouvá lidstvo kupředu. Zprvu banální zápletka se v nečekaně dramatickém druhém dějství rozvine do neuvěřitelných rozměrů. Stejně tak velikost robotů a celková míra šílenosti rostou s blížícím se závěrem exponenciálně. Prostě absolutní nářez nabitý pozitivní energií, který vám od začátku do konce nedá vydechnout.

Pouhé nahlédnutí do pokrouceného světa manga předlohy. Děj odpovídá prvním dvěma svazkům, ale byl trochu pozměněn a v mnohém zjednodušen. V tom se trochu podobá filmové Naušice, ale na rozdíl od Mijazakiho díla vyvolává konec mnohem menší zdání uzavřenosti. Zpracování není vůbec špatné, ale bez zbylého děje vyzní začátek příběhu tak trochu naprázdno.

Ultranásilné samurajské drama přecházející místy až v horor. Nechutné a zároveň fascinující, pomalé, ale přesto strhující. Nebývalá porce brutality v kombinaci s pomalým tempem vyprávění vytváří za podpory tradiční hudby neuvěřitelně pohlcující, temnou atmosféru. Relativní strnulost animace (nepřekvapí, že je za ni zodpovědný MadHouse) zde není ku škodě, protože dobře koresponduje s tempem celého seriálu. Jedinou podstatnou výtku bych měl k délce seriálu - do 12 dílů se vešla jen část děje předlohy (která navíc ještě není ukončená) a konec seriálu tak uzavírá jen jednu kapitolu příběhu, takže nezbývá než doufat, že se dočkáme i pokračování. P.S.: Kogan Iwamoto je asi ta nejdémoničtější postava, co jsem kdy viděl.

Trochu naivní seriál určený primárně pro dvanáctileté slečny, ale jakmile člověk zapomene na předsudky, zjistí, že to vůbec není tak hloupé a přímočaré, jak by se mohlo zdát. Naopak, děj dokáže být obzvláště v druhé polovině místy celkem překvapivý a napínavý a ani postavy se nevyplatí soudit podle prvního dojmu. Obzvláště to platí pro ty "záporné", protože nikdo tu není úplně zkažený, všichni mají pro své jednání nějaký ten důvod a proto si i oni dokáží získat divákovy sympatie a uvěřitelně změnit svůj postoj vůči Micuki / Full Moon. Hudebně by si seriál možná zasloužil větší variabilitu, neustálé opakování Myself a Eternal Snow ke konci už trochu omrzelo. Na druhou stranu stojí za povšimnutí, kolik úborů za seriál Micuki / Full Moon vystřídá. Ne snad, že by šlo o něco zásadního, ale postavy v anime si často vystačí za celý seriál se dvěma, třemi druhy oblečení, kdežto Micuki vystřídá tři i za jediný díl, prostě takový sympatický detail. ________ Ze začátku jsem nechápal, co na tom všichni vidí, ale postupně jsem tomu přicházel víc a víc na chuť a ke konci hltal každou epizodu. Místy vtipné, místy smutné, místy naivní k nepřežití, celkově přesto výtečné anime. Je mi líto dát "jen" čtyři hvězdičky, takže s přimhouřením obou očí velmi slabých pět.

S finálním hodnocením bude třeba počkat na zbývající tři pokračování, ale sám o sobě je úvodní film jen zbytečným převyprávěním prvních šesti dílů původního seriálu. Příběh se shoduje snad z devadesáti procent, často jsou použity i úplně stejné úhly kamery, jen to všechno vypadá čtyřikrát lépe, obzvláště operace Jašima z konce filmu musí být na velkém plátně opravdu zážitek. I hudba je jen mírně pozměněnou verzí toho, co už jsme jednou slyšeli, ale to neberu jako nedostatek, spíše naopak. Upoutávka na druhý díl slibuje kromě více fanservisu také výraznější odchýlení od dějové linie seriálu, snad se bude v jeho světle prvnímu filmu ta stejnost snáze odpouštět.