Scaevola

Uff... tvůrci se rozhodli vyložit všechny karty, které si ještě šetřili, a přišli s geniálním nápadem (a to není ironie), že pět řad je až dost. Finále tím získalo nečekanou údernost, uzavření většiny zápletek dává smysl, a dokonce i nějaké ty sebemrskačské a satirické vtípky se povedly. Závěr sice nezdobí tolik úmrtí, kolik bych jich v animovaném seriálu čekal, ale závěr je snad opravdu závěrem a z něj si odnáším příjemný pocit patřičně epického, byť velmi trhlého dobrodružství.

Zhruba stejná zábava jako první díl: Bandička dětí trochu zestárla, ale na jejich projevu to není vůbec znát, akce je k uzoufání nudná (je to trapné, ale během závěrečného souboje se mi podařilo asi třikrát usnout a o nic jsem nepřišel) a L. Liu hraje podobně nápaditě jako její jmenovkyně z jiného žánru. Sice mne potěšilo, jak si tvůrci pohráli s trojicí sester (jedna moudrá, druhá fanatická, třetí milosrdná), ale víc od snímku čekat nelze. Štěstí, že už to skončilo, protože ani semidea ex machina to nezachrání.

Nemohu si pomoci, ale přestože má snímek téměř dvě hodiny, získal jsem z něj dojem, že si uložil větší předsevzetí, než vůbec mohl naplnit. Na poměrně útlém půdorysu se totiž rozehrává několik paralelních dramat, postav je přehršle, náznaků a očekávání ještě víc, a k tomu všemu ještě neustále z pozadí vykukuje skoro svatá vzpomínka na jediného nerozporného Slováka. A co si z toho vybrat? Výsledek vzdor zručnému řemeslu, uměřeného herectví a pečlivému studiu dobových reálií působí nuceně, sklouzávaje ke zkratkám, vnitřním monologům a berušce, jako by každá příběhová linka byla odsouzena k tragickému zakončení, a tudíž k lacinému ždímání emocí. Zaměřit se tak na jediný aspekt, ať už na zakázané lásky, rozpad rodiny či mocnářství, trauma války nebo i sociální rozvrstvení, to by pak bylo o čem vyprávět!

No konečně! Po delší době opět snímek z MCU, který se vrátil ke kořenům superhrdinského žánru, jak je známe z posledních cca patnácti let, a vzdor autorovi rozmělňuje cílevědomé tempo pouze minimum gunnovských trapasů. Zakončení trilogie se podařilo, v efektech jsem si nevšiml jediné chyby a byť mi nesedl soundtrack a nezaujal mě záporák, na atmosféru jsem se dokázal naladit. Jen si nejsem jist, zda se tvůrci neměli zbavit více postav?

Aby toho průměrného materiálu nebylo dosti... MCU se konečně vydalo správný směrem, respektive kousek se vrátilo, a pak vyšláplo kupředu. Jenže Nick Fury byl vždycky podpůrnou postavou, která ostatní spojovala, a nejzábavnější bylo, když jí člověk neviděl pod ruce. Tady by měl sice vést, ale místo toho ho scénář neustále nutí opakovat, že se něco změnilo a že už je starý a zamilovaný. To ale nikoho nezajímá, protože se kvůli tomu nedostává na přestřelky s mimozemšťany a špiónské konspirace. Scénář mne zklamal - vábil na temné dobrodružství, během něhož nebude možné věřit nikomu a ničemu, a několik uvodních úmrtí vypadalo nadějně, leč již během druhé epizody vykrystalizovalo, kdo na jaké straně stojí, a šlo jen o to, kdo se s kým porve a jak. Nadšení se rozplynulo a i oněch průměrných 36 minut bylo k závěru moc. A když k tomu přičtu slabší herecké výkony (E. Clarke snad ani jednou nepohnula brvou a pan hlavní záporák na tom není o moc lépe) a levnou výpravu, příliš nadšení nepociťuji.

Herecký chameleon opět ukázal svou sílu a nikdo mi nevymluví, že N. Cage je vzdor výběru svých filmů geniální. Samotný snímek stojí zcela na jeho výkonu, přestože se scénář poměrně účinně snaží parafrázovat (či snad parodovat) post-postmoderní kulturu prostřednictvím fantastické zápletky. Ta ostatně zůstává nevysvětlena tak, aby vyznění působilo ještě úderněji se svým zneklidňujícím poselstvím. Snad by bylo záhodno si ještě více pohrát s prolínáním snů a skutečnosti, ale je jen mrzká výtka ve srovnání s výtečným celkem.

Francouzští tvůrci se opět vydali do známých vod, ale protentokrát mi vůbec není jasné proč. Ne že by snad poslední pokus, který jsem zaznamenal, stál za to, ale alespoň se pokusil původní látku nějak (hollywoodsky) ozvláštnit. Aktuálně se však hraje na jistotu domácího trhu: Cílem je nikoho neurazit, látku vyšperkovat moderními efekty, prací kamery a tmavými kostýmy, a hlavně nepřidávat žádné nové významy (ale zároveň nezdůrazňovat motivy původní). Vzdor dialogům, které nikam nevedly byvše useknuty v půli, a zápletkám vyšumělým do prázdna (jak že se dostal mušketýrský oddíl z vazby?) jsem tedy vlastně spokojen, jen mi uniká, proč vynaložit tolik energie na tolikrát viděné, zvlášť když se původní romantismus někam vytratil a pro moderní pojetí "všechno je špinavé a temné" v boji ani pořádně nerozeznáte protivníka. A že tu vystupoval nějaký kardinál Richelieu jsem si bohužel tentokrát vůbec nevšiml.

Pokračování zdařile navazuje, přičemž sází na myšlenku, že by hlavní hrdina měl mít ke kosení nepřátel také nějakou tu motivaci. Kupodivu však protivníků není nepřehledné množství a tvůrci se soustřeďují spíše na jejich kvalitu, takže přestřelky i bitky mezi skoro nadlidskými těžkooděnci lahodí oku. Úvod ve vězení si nese nezaměnitelný náboj nahodilé surovosti a přesun do rakouského mrakodrapu příjemně připomenul prastarou Smrtonosnou past. Roztrpčil mne proto pouze protahovaný závěr, který nebyl tak osobní, jak si asi scénáristé představovali, a tudíž i nadsazená stopáž, která klidně mohla skončit už na střeše. Uvidíme, zda to bude stačit na třetí pokračování.

Třetí série se pokouší vylepšit všechno, co jde, a ve většině případů se jí to daří. Příběh má konečně jednolitý směr, postavy se honosí jasnou motivací a akce je přehledná, i když v zásadě zbytečná. Tvůrci také upouští od násilného proporčního vřazování všech menšin (nebo jsem si na to už zvykl). Úvodní díl mne namlsal a prolínaný bál čarodějů i (spoiler) následná vybíjená potěšily, takže až sem šlo všechno skvěle. Jenomže mi jaksi unikla dramaturgie závěru. Proč bylo nutné na konec přihodit ještě dva nezáživné díly, které významem, stylem i náladou patří někam úplně jinam? V této souvislosti bych se vůbec nezlobil, kdyby byla třetí série kratší a čtvrtá o to delší, pročež jsem zvědav, jak si s tímhle protahovaným úvodem (!) tvůrci poradí. Konečně dodám, že H. Cavillovi rozumím a jedním dechem mu i tleskám, protože postavu, kterou oživil, hrál skvěle.

Celou dobu jsem přemýšlel nad jediným: Proč že jsou tam ti dinosauři? Aby se snímek mohl jmenovat "65" a aby (pozor spoiler) mohl na konci spadnout opravdu velký meteorit? Nebo snad proto, aby se poměrně intimní příběh dvou ztracených duší dobře prodával? Tvůrci si možná měli odpustit zbytečné sci-fi pozlátko s nezajímavou a nepropracovanou dějovou berličkou o pravěké cizí civilizaci, a raději se zaměřit na působivé budování vztahu mezi otcem, který ztratil dceru, a dívkou, která pro změnu ztratila rodiče. O tom totiž snímek byl a veškeří dinosauři, navíc v očekávatelných scénaristických schématech, výsledek pouze rušili.