Skejpr

Takřka dokonalý filmový tvar, nespoléhající na velký dějový spád, přesto naprosto strhující. V průběhu filmu se úžasně stupňuje mystický prvek okolo hlavní postavy, ožralecká kapitola "HELL" je geniální a vizuálně jsou to neskutečné orgie. Mimoto polemika o podstatě víry (a jejím vsugerování bez výkladového slovníku) je skvělá, motiv hledání svaté země, která se změní v peklo pak vše korunuje. A Mikkelsenova postava je navzdory naprosté absenci jakékoliv repliky z psychologického hlediska strašně zajímavá, a to nemluvím o tom, že je svým jednáním prostě nehorázně cool... Naprostá spokojenost a chuť dopřát si kdykoliv znova, protože tohle není jen pastva pro oči. To je především skvělá ukázka bezchybného filmového řemesla, která mne nepřestane fascinovat a jejíž sledování je orgasmus...

Bylo mi řečeno, že jakožto neznalec Stargate (vážně, neviděl sem ani díl) budu připraven o některé sekundární fórky (stylu "ten, co ve SG hraje strašně chytrýho, tu hraje hrozně blbýho", nebo "ten, kdo ve SG prakticky nepoužívá mimiku, se tady šklebí o 106"), nicméně i tak se mi tahle řernohumorná blátivá polízanice zatraceně líbila. Škoda jen poněkud příliš normálního konce a faktu, že to vyšumí spolu se závěrečnými titulkami. Mít lepší finální gradaci (na stupnici zábavné absurdity bych narozdíl od herců směřoval raději k vyšším číslům), je to za plný počet...

Carnahan dokázal potlačit veškerou moji skepsi (vzhledem k velmi rozporuplnému Smokin' Aces a vzhledem k poněkud podivně namachrovaně - digitálním trailerům). Potlačil ji a naservíroval mi A-Team PŘESNĚ TAK jak jsem si jej představoval ve svých nejvlhčích snech!! Neustálý přísun nadsázky, humoru, geniálních point a ještě geniálních nadstaveb ("Takže... Přijde takhle Satan do baru..."), který neztratí nadhled ani v momentech, kdy se zrovna nic moc neříká a děje se zábavná, byť občas poněkud "over the digital top" akce. Vlastně jsem docela urvaný a šel bych na pět, ale brání mi v tom místy přeci je poněkud nepřehledné kontaktní souboje a fakt, že to vyšumí možná až příliš rychle. Ale podruhé si to dám s chutí!! P.S: Podruhé proběhlo a jde se na pět, zcela nemilosrdně. I realy love when the plan comes together...

Krásné, magické... A nevím, jak tehdy, ale na dnešní Disneyovské poměry v podstatě i docela nekorektkní a podivně psychedelické... No kdo to kdy viděl, aby se v disneyovce hlavní hrdinové (notabene kreslení) opili :)))

Gangs of New York meets Rocky 4... Druhý díl je oproti prvnímu po dějové stránce sice výrazně prostší, paradoxně však zábavnější a především lépe rozpracovaný po psychologické stránce. Postavy angličanů jsou sice uchopeny poněkud nešťastně (spíš karikovaně americky, což zase ale platí i o závěrečném patosu), především diky skvěle napsaným i zahraným postavám hongkongských mistrů, vedlejším postavám (žáci, a samozřejmě skvělý Siu- Wong Fan) a nakonec i (v porovnání s prvním dílem nesrovnatelně lépe hrajícícímu) Yenovi se ale druhý Ip Man stává místy naprosto fascinujícím. Kenji Kawai burácí jako o život, Wilson Yip koření bojové scény skvěle volenými úhly a nezvyklými, nicméně dokonale funkčními záběry a já nemohu jinak než chrochtat blahem...

Pokud se zrovna nerozvíjí kolaborantský motiv, nebo není na plátně naprosto neuvěřitelný Siu-Wong Fan (jako bandita a tulák Jin Shan Zhao), případně mistr Ip Man nemydlí tucty nepřátel, jedná se spíše o pomaleji odsýpající kostýmní vyprávěnku s šíleně toporným Donniem Yenem v hlavní roli. Těžko říct, jestli je otravnější jeho naivní představa o herectví, nebo naivně bezelstná a bezchybná postava, kterou se hrát pokouší. Právě hlavní charakter je tak hlavním problémem tohoto, jinak velmi zajímavého a místy skutečně mistrovských kvalit dosahujícícho snímku. Ip Man vs. 10 Japonců je bezesporu nezapomenutelný moment...

Na Janáka překvapivě slušné. Je vidět, že ten člověk evidentně má ponětí, jak by se to mělo dělat v velkém světovém filmu a potěšující je, že se mu to občas i daří napodobovat. Škoda, že čas od času se stále ještě projevuje jako mladý diletant a seká vyloženě školácké chyby...

Zvláštní dílo, které ve mě vyvolalo velkou touhu přešíst si Danteho Božskou komedii. Samo o sobě se však až příliš spoléhá na jednotlivé akční vložky, děj mezi nimi stále více a více sklouzává do monotónní rutiny a v poslední části se skutečně redukuje jen na přesun od bosse k bossovi. Vůbec je videohernost s přibývající stopáží stále evidentnější a evidentnější. Technicky zajímavé, nejlepší jsou imho druhá část od Shukou Murase (počátek pekla končící králem Minosem) a třetí od Jonga Sik Nama (počínaje obžerstvím a chamtivostí a duelem s Danteho otcem konče). Celkově však spíše zklamání a pocit nevyužitého tématu od počátku poplatného jen jako doplněk k video hře...

Naprosto neškodná a v rámci možností poměrně vkusná banalitka, která se sice ani na moment nevymaní z přihlouplé škatulky, ale dovede být poměrně zábavná (místy poměrně velmi). Celé to samozřejmě táhne Butler, kterému Anistonová relativně zdatně přihrává, potěší ještě Christine Baranski, kdokoliv další je v tomhle filmu v podstatě navíc. Trapnost se dostaví jen v minimálním počtu případů a jako celek to prošumí jedním okem dovnitř a druhým ven naprosto jako po másle. Ale berte v potaz, že jsem si to pustil jako intelektuální klistýr po ne příliš dobře sednuvší Bílé stuze, což taky může hrát roli :))

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že nemám problém s filmy, jejichž stopáž výrazně přesahuje dvě hodiny. Nevadí mi, když je film postaven na dialogu a neobsahuje jedinou akční sekvenci. Rád si vychutnávám dlouhé záběry a mé uši netrápí, když není slyšet žádná hudba. Nevadí mi dokonce ani násilí. Věřím ale, že existují jistá pravidla, jejichž překročení považuji za nevkusné, nemístné, i ve filmu za krajně nevhodné a o pokřivenosti autora snímku svědčící. Bílá stuha obsahuje mnoho takových momentů. Jeji brutalita, odpornost a zvrhlost (zobrazovaná i ideová) je na můj vkus příliš důrazná a ačkoliv musím uznat filmu zcela nepopiratelné řemeslné kvality, nemohu se ubránit dojmu, že jsem právě shlédl 144 minutový hnus. Tři hvězdy ze slušnosti, a už nikdy více... Protože 4 způsoby jak ublížit dítěti (notabene retardovanému) fyzicky jej zničit a psychicky vydeptat, odprezentované v 5 minutách, to prostě odmítám akceptovat. A odmítám i to, že mě tento fakt automaticky degraduje na diváka nižší cenové, potažmo vkusové kategorie...