duddek

Je to taková Pipi Dlouhá punčocha... jen místo opice má křečka. A rozpustilost vyměnila za chladnokrevnost. Na můj vkus dost odvážný film (kde se dítě i svléká), ale dobře zahraný. Nejvíc mi v paměti zůstane scéna z úvodu, kdy ji Sheen vilně chytí za ruce (brrrr), a potom naopak ke konci, kdy se v potemnělém domě začne otevírat sklep. "Lidi jsou tady nejdřív kapku odměření. Ale čím déle tu jsi, tím jsou odměřenější." :)

O z koše povstalé dvojrozměrné slepici ve 3D světě táhnoucí za sebou vajíčko.

"Protože když zvonek nezvoní, vyučování nemůže skončit." :)

Na to, že jde o vánoční film pro děti, se tu mluví dost hrubě (např. "Zmiz, parchante! Chcípneš hlady!"). Hlavní protagonista zažívá až hororové množství příkoří na všech frontách – to by nevydržel ani dospělý, natož dítě (i když ty jsou, pravda, leckdy odolnější...) – a babička Libuška do toho úplně nemístně pronese: "Tady si musíš poradit sám, na zázraky spoléhat nemůžeš." – jako kdyby snad do té doby Tomášovi nějakým kouzlem pomohla. No ale konec dobrý, všechno dobré.

Krásná proměna, radost pohledět... (P. S. Komu z vás je povědomá hudba z úvodních titulků, vězte, že jde o brazilskou hymnu... to bych nečekal.)

Je to vlastně taková starší sestra Manon Lescaut (1970) – jak formou, tak i vývojem... Úvodní pasáž na zámku poněkud nudí, ale od té doby, co se Pampeliška s Honzou potkají, je to jako jízda na horské dráze a do poslední chvíle vlastně nevíte, jak to celé skončí. Skvěle vybraná ústřední dvojice, vybroušené verše, krásně zobrazené city a... píseň o lnu působivě zpívaná bez doprovodu hudby.

Frantův teatrální smích začne jít brzy na nervy... a napětí v této pohádce není takřka žádné.

Pohádka se rozjíždí dost pomalu (teprve v půlce leze Jeníček na strom), chůze veverky je špatně naanimovaná (nepřirozeně klade nohu za nohu, místo aby hopkala) a táta trestá děti za to, že jim se zadanou prací pomohla veverka, kusem suchýho krajíce. Na druhou stranu atmosféra je zde vybudována docela solidně, scény z temného lesa jsou působivé a strach dětem jistě naženou i hemžící se ježibabini skřeti. Korunu všemu dodává černá kočka-maňásek, která s předstihem vytuší, že je čas sbalit si kufry, zanechajíc babiznu na holičkách.

Nudná pohádka, kde se neustále buď mluví, nebo šermuje (zejména v tmavém prostředí). Děti to nemůžou chápat, sám jsem v mnoha chvílích kroutil hlavou (třeba když se všechny postavy náhodně sejdou v jeden čas v témže městě; co se stalo s čarodějem? proč Lucie s Vendelínem před obecenstvem leze po střeše? jako to, že se blouznivý neschopa Cornelius najednou v hospodě začne umět ohánět? atp.).

Hrozně krutý, smutný příběh, kde naštěstí není nouze ani o hezké momenty. Co jsem následně studoval na Wikipedii, bylo to natočeno i relativně věrně... Je k nevíře, že Lynchovi v době natáčení nebylo ještě ani 35 let! Klobouk dolů. Mrzelo mě, že ačkoliv se Merricka ujal doktor, nedokázal mu pomoct nějakým chirurgickým zákrokem. Ale i tak se snad aspoň v některých chvílích mohl cítit jako lidská bytost. "My life is full, because I know that I am loved."