O kominickém učni a dceři cukráře

O komickém učni a dceři cukráře je na první pohled vcelku nenápadný TV film na pomezí sociálního dramatu a vánoční pohádky, který na druhý pohled zaujme právě díky této žánrové hybriditě, ale i díky vizuálnímu pojetí v netradičních odstínech. Hlavní postava Tomáše zakusuje všelijaká úskalí ze strany zlých a závistivých lidí ve svém okolí, nicméně díky své neochvějné povaze a za pomoci de facto "kouzelné babičky" v přesném podání Libuše Havelkové se mu daří vše překonávat. Při projekci jsem Tomáše opravdu litoval a přál jsem mu, aby nakonec vše dobře dopadlo. V neposlední řadě chválím dobře zvolené exteriéry v Jimramově. (26.12.2023)

Kominictví jako profese je zajímavá, náročná obzvláště z hygienického hlediska. Sledujeme Tomáše, jak pod dohledem svého strýce se snaží proniknout do tajů tohoto nevšedního a přece tak potřebného řemesla. Není divu, že pokud se na učně nepůsobí dobře, tak z oboru uteče, a zkusí to, pokud přežije první učení a neskončí na úřadu práce, tak ještě jiný obor. Cukrář či pekař, to je daleko od kominického řemesla. Pekař, ten se nemůže dívat moc na televizi, a tak se kamery občas dívají na něho. Pekař vstává v noci a usíná ve dne. Cukrář to má naopak. A tak beru tenhle film jako příspěvek a ocenění lidí, kteří se věnují těmto pracem. (23.04.2011)

Vánočně laděný příběh, v němž si kominický učeň stále stěžuje na zimu. Ale jako divák vnímám spíš slunné obrazy… I když filmaři natáčeli na Novoměstsku, v Jimramově, tak exteriéry nepřipomínají, že by panovaly nějaké holomrazy… A tak to scénáristé Alena Bartošíková a Václav Holanec musí „zachránit“ aspoň dialogem, ve kterém forman a kominík mezi řečí připomenou, že „taková zima bez sněhu dlouho nebyla“. Naštěstí se Štědrým dnem přichází i sněhová nadílka a útrpně se chovající hrdina je odměněn za svou dobrotu. Zajímavý nápad, patrná snaha o poetiku, ale i vtip (gastronomické vložky). Jen ten děj se sune tak nějak slimáčím tempem k očekávanému konci. Herecky průměrné – dětští hrdinové byli lehce zaměnitelní z daší spolupráce s Karlem Jandourkem – z Maharalu. Výpravou příběh připomínal trochu Bylo nás pět. Celkově: méně experimentů je někdy více. Protože tajemný Dům s ledňáčkem byl přirozeně jednoduchý na rozdíl od Domu U Zlatého úsvitu. A navíc – pohádková babička Libuše Havelkové působila věru kouzelně. Hudba: Zbyněk Matějů. (16.01.2010)

Moc hezká pohádka. Není dokonalá a některé herecké výkony jsou trochu nepřesvědčivé (obzvlášť ty dětské), ale je hodně poučná. Děti si možná díky ní uvědomí, že by si měly vážit všeho, co mají. Jsou už tak zvyklé na to, že mají počítač, televizi, mobily, vzdělání, hromady oblečení.... Přitom neví, jak tomu bylo kdysi. Děti neměly co jíst, musely makat a vážily si každé prkotiny. Kdybych měla něco vyšvihnout, tak by to byl námět a výprava, ta se jim obzvlášť povedla a byla uvěřitelná a nekýčovitá (což se někdy u pohádek bohužel stává). Bylo to skoro za 5*, nakonec jsem přece jen dala pouze 4*, ale bylo to o fous. (14.01.2010)

Příjemný vánoční film, který mi zasazením do doby první republiky a do prostředí cukrárny připomněl estetiku seriálu Bylo nás pět. Tady se ale hrálo více na vážnou až romantickou notu a nemůžu říct, že by mě nějaká scéna zaujala natolik, že bych si film někdy chtěla zopakovat znovu. (04.06.2023)