Ezis

Vzhledem ke spojitosti s Československem by neškodilo tento film přeložit do češtiny, zvlášť proto, že (pokud mohu soudit) je to film dobrý. Líbil se mně úplný konec, kde začne praskat asfalt na ulici a na povrch se začne drát Sověty zastavěná řeka - nádherný symbol naděje.

Matka větrů a Matka lesů nejsou žádné tajemné bytosti, ale lotyšské pohanské bohyně, ze kterých se postupem času staly pohádkové bytosti. Pokud byste si o nich chtěli něco přečíst, doporučuju svou knihu Encyklopedie baltské mytologie :-) Pohádka o Malíčkovi je označená jako sovětská, ale ve skutečnosti je skrznaskrz lotyšská. Což je problém, protože na první pohled vypadá jako "klasická pohádka z psané podoby, kterou zná snad každý", ale má i specifické rysy, které nepochopíte, pokud neznáte lotyšský kontext. Například se dost důsledně drží své předlohy - divadelní hry Sprídítis (Malíček) z roku 1905 - roku neúspěšného povstání proti ruské nadvládě, kdy mnoho Lotyšů emigrovalo. Odtud poselství, že vládnoucí třída je normálním lidem nepřátelská. A také poselství "všude dobře, doma nejlíp" - Lotyši, neemigrujte, milujte svou zem, kde jsou tak krásné lesy a jezera, kde máte rodinu, byť všelijakou, a kde se tak krásně slaví Svatojánská noc! A vydržte, mějte trpělivost, třeba na pány také jednou dojde a dokonce s vámi budou muset vyjednávat. Trpělivost, umění vytrvat a vydržet je další lotyšský rys, na který je zde kladen důraz. Malíček vlastně celou dobu hledá způsob, jak se vyrovnat s tím, že v domě, který patříval jeho rodině, teď vládne zlá macecha (že by také narážka na lotyšské dějiny...) A rozuzlení není v nalezení romantické lásky jako ve většině českých filmových pohádek, ale v tom, že se vyrovná se svou výbušností a naučí se tiše trpět (vydrží zkoušku ohněm od lakomce). V tom je pohádka velice hluboká a velice lotyšská.

Jako western tenhle film moc nefunguje, všude je cítit sever a východ, ne Divoký Západ. Nechtělo se mně věřit, že jde o český film, protože ze všech filmů, které jsem zatím viděla, se mu scenériemi, atmosférou i tempem podobaly jen lotyšské dokumenty o Sibiři. Ale přesto, že Cesta na jihozápad nepasuje do žánru, který chce reprezentovat, se mně moc líbila. Její tempo mně přesně vyhovovalo, a navíc má silný příběh s netradičně mladým hrdinou, úžasnou atmosféru a syrově krásné přírodní kulisy. Tedy více než jen kulisy, protože příroda tu dominuje každému obrazu. Je to film točený v krajích, kde je příroda všudypřítomná a mnohem mocnější než u nás, a je to na něm hodně vidět. Přístup k přírodě se mně tu vůbec dost líbil - ani tu nesloužila jako krásné kulisy, ani nedemonstrovala kraj, který film ukazuje, ani s ní hrdinové nemuseli tvrdě bojovat - prostě tam byla a bylo jí hodně. V tomhle ohledu myslím film dobře zobrazil život zálesáků, kteří byli s přírodou srostlí. P.S. Teď jsem se dověděla, že předloha od Jacka Londona se odehrává na Aljašce, takže ten sever je naprosto v pořádku.

Pěkná televizní pohádka jak má být, tak akorát.

Film, který se ani nesnažím objektivně hodnotit, protože je přesně podle mého gusta.

Moje hodnocení je čistě subjektivní, protože tohle je jediný primitivní nekonečný seriál, který jsem dlouho sledovala a bavil mě. Není mně úplně jasné, proč mně vydržel zrovna zájem o Kobru 11, jelikož bouračky aut mě tak dalece nezajímají, a jak píše duklak2: "Znám pár kamarádů, kterým se tento seriál líbí, ale většinou jde o „nevzdělance“... no a já jsem akademická pracovnice.... Asi si mozek čas od času potřebuje odpočinout u nějakého nezředěného a hlavně nevztahového adrenalinu. Také se mně líbí, že si seriál umí dělat legraci sám ze sebe. Kromě toho není špatné některé díly sledovat v originále, pocvičím se v němčině a "podívám se do Německa". Někdo tu napsal: "Kdyby chlapi žehlili, žehlili by u Kobry 11." No a já žehlím u Kobry 11 :-)

Krásné kostýmy a celkem dobrý scénář, ale ne až tak dobře natočený - scény náhle končí zrovna v nejromantičtějších chvílích, což se do pohádky nehodí. Horší hudbu jsem v pohádce už dlouho neslyšela a horší princeznu než Martha Issová už dlouho neviděla. Role hubaté Fanynky v pohádce O bílé paní jí sedla, ale křehká princezna Sněhová vločka opravdu ne. Snažila se sice mluvit a chovat jako princezna, ale zapomněla do toho zapojit oči a do její princeznovské něžnosti chvílemi zaznívala přidrzlá pražština. Pohádku jsem dokoukala jen kvůli Viktoru Preissovi, který exceloval v roli ministra a házel skvělé výrazy á la sir Humphrey z "Jistě, pane ministře". A jeho slovní (i fyzické) souboje s Naďou Konvalinkovou byly k nezaplacení.

Myslím, že tahle pohádka není ani tak pohádka jako ztřeštěná komedie, která názorně předvádí, co znamená výraz "italská domácnost". Jako pohádka neobstojí, není v ní nic pohádkového ani poučného. Ale jako praštěná komedie zaútočila hned na několik mých slabých míst, takže moje hodnocení je vysoké a čistě subjektivní. Slabost mám pro praštěné komedie, slabost mám pro výraznou mimiku, slabost mám pro empírové kostýmy. No a k tomu tu hrají samí moji oblíbení herci. Královna Preissová byla moc roztomilá: "Bože můj! jestlipak Rossina nakrmila a přebalila.....naše pávy?" a některé hlášky a výrazy Maria Kubce stály opravdu za to. (se sladkým výrazem) "Já bych se měl omluvit... tobě?" (zařve) "NIKDY!" Zaujalo mě, že pohádka je důsledně "italská" i v takovém detailu, jako je název paruky: Sorfarina si má vybrat mezi černou a zrzavou parukou a vybere si zrzavou se slovy "tu světlou mi dej". Čech ji vidí jako "zrzavou", ale pro tmavovlasé Italy je "světlá".

Mně se tahle pohádka celkem líbila i přes ty pitomé písničky, přesto, že nemám ráda Marthu Issovou a přesto, že jsem anglistka a vyskakovala jsem do stropu z toho, že Angličan mluví s americkým přízvukem. I když tedy měl velice dobrou výslovnost. Mimochodem, skoro mě mrzelo, že tetička Valentýna si nakonec vzala svého původního snoubence - tolik se mně líbila s jeho bratrem, tedy Jaromírem Dulavou... Napoprvé jsem z téhle pohádky byla na rozpacích, ale protože jsem ji od té doby viděla ještě několikrát a pokaždé se mně docela líbila (když jsem přeskočila písničky), dala bych jí čtyři hvězdičky - jednak za to, že je v porovnání s ostatními současnými pohádkami milá, neokázalá, vkusná a plná zajímavých drobností, a hlavně za mou oblíbenou Libušku Šafránkovou, která má šarm a elegantní pohyby, dokonce i když předvádí rozcvičku. Ale nakonec jsem se rozhodla jen pro tři hvězdičky - pohádko, to máš za to, jak jsi na konci pochválila Adélku za to, že zhubla. Proč by propána jednou za čas nemohla být hezkou nazvána i princezna baculatá? - Přijde mně, že tak jako jsou pracovní scény v pohádkách dokladem toho, jaké hodnoty byly vnucovány Čechům v druhé polovině dvacátého století, tak jednou bude tahle pohádka dokladem toho, jaké hodnoty zdůrazňovala dnešní doba.

Mně připadá, že tenhle film by se spíše hodil do kategorie Romantická komedie, nebo alespoň Pohádka, Romantická komedie. Pohádkového v něm vlastně není nic a malým dětem bych ho asi nepustila. Jako na romantickou komedii se na ni ale čas od času ráda podívám. Především kvůli pohodové, skoro rodinné atmosféře (je vidět, že herci se mezi sebou dobře znají a jsou sehraní), zajímavému ději a krásným kostýmům vedlejších postav.