Ezis

První litevský film, který jsem viděla a také první litevský muzikál, s naprosto nádhernou, velmi emocionální hudbou. Motiv Jurgy vám zůstane v paměti jako synonymum ženské krásy a Girdvainisova árie "Jau pražydo šermukšniai" (Už rozkvetly jeřáby) pro mě je prototypem písně vyjadřující vztek a zoufalství. Nejlitevštější film, jaký si dokážete představit, jehož hudební stránka se zároveň vyrovná nejznámějším světovým muzikálům. Jeho plná verze je k dispozici na YouTube a rozhodně doporučuji, i když neumíte litevsky, stačí znát základní dějovou linii.

Tohle byl první film, která mně doporučil Ind, a nelituju toho. Příjemná, vtipná romantická komedie, která schválně lavíruje mezi klišé, realismem a nápaditostí. Nápady se tu opravdu nešetřilo... "Terorista zadržen, pane. Co dělá, pane? Ehm... mňouká." Nejvíc se mně líbily úvodní titulky á la francouzský impresionismus, chemie mezi ústřední dvojicí, neobvyklé vedlejší postavy a hlavně - hodně nečekaná poslední scéna :-)

Velice milý příběh o zimě a lidském teplu, ze začátku bohužel trochu kostrbatě vyprávěný a s ne úplně přesvědčivými herci v ústřední dvojici.

Potíž tohoto filmu je v tom, že je to legenda a tenhle žánr tady není přednastavený a diváci na něj nejsou zvyklí. Jakmile přistoupíme na to, že se jedná o středověkou legendu, pak funguje výborně. Já tenhle žánr trochu znám, takže jsem s ním neměla problémy. Kromě toho mám ráda středověké kostýmy a šermířské souboje a zaujaly mě jak osobnosti, tak vztah, tak představitelé Pipina a Berty, takže mě film hodně oslovil.

Tahle pohádka mně připadala jako hloupá a přisprostlá selka navlečená do nádherné královské róby. Řekněte někdo režisérovi, že aby byl opravdu krásný zevnějšek, musí být krásný i obsah! Hudba Miloše Krkošky krásná byla, krásné byly i rokokové kostýmy, princezna také pěkná, ale tím krása končila. Dámy si to v rokokových kostýmech rázovaly, jako by měly na sobě džíny, což je velký kiks u pohádky, která si jinak hraje na historickou věrnost. Rokokové šaty totiž mívaly v sukni tolik kostic, že dámy nemohly ani rychle chodit, natož chodit předkloněně. Kromě toho tu všichni mluvili nespisovně, občas dokonce nespisovněji než já (viz zmiňované "Já bych to prubla". TO že říká královna? A to nemluvím o dvojsmyslech a kresbičce kluka v prachu.) Moje první a hlavní kritérium pro pohádky je, že herci a zvlášť představitelé královské rodiny se mají chovat důstojně, což tady opravdu, ale opravdu neplatilo. Takže i když Čertova nevěsta byla jakžtakž koukatelná a měla i hodně světlé chvilky (třeba scény s Luciferem), hodnotím jen jednou hvězdičkou, protože přes slušnost a důstojnost v pohádkách u mě nejede vlak.

Pohádka, která začíná smrtí v přímém přenosu, to je trochu silné kafe. Na můj vkus byla moc nepohádková a drsná. Ale prostředí bylo krásné a autentické, to podvodní dobře udělané, herci výborní a hudba pěkná.

"Co když má neštovice? Anebo ještě hůř... co když má pihy?" Celkem i originální a vtipné, ale není to moc pohádka, spíš komedie. Potěšila mě cimbálka a naopak stereotypy o Slovácích, Němcích a Maďarech mně dost vadily. A nejvíc mně vadilo, že to bylo ukřičené a uhádané. Ondřej Kepka kupodivu o rok později natočil Začarovanou lásku, což je naopak pohádka velice klidná.

Nemá to napínavou dějovost Křesadla, romantiku Prince Chocholouše ani poezii Pomněnky, ale přesto je to pěkná pohádka. Trochu mně v ní neseděl začínající Petr Štěpánek, který jako by nevěděl, jak má hrát, a písnička, kterou Mette zpívá pořád dokola. Naopak mě bavily hlášky. "Tobě se to směje, umřeš si..." "Já jsem ti tak rád, že už mám prince pod čepcem." a král, který pořád vyhrožuje, že prince vydědí, a nikdo mu to nevěří, protože je vidět, že má prince rád a nikdy by to neudělal. Mimochodem, všimli jste si, že když princ tančí s Mette, královnin obraz zapomene, že má vypadat jako obraz, a začne se na ně dívat?

Myslela jsem si, že mám ráda barevné a taneční filmy, ale po zhlédnutí téhle šílené změti nevkusných barev, strašné hudby a tanečních scén, které jsem nestíhala sledovat, protože kamera klouzala moc rychle, jsem měla noční můry. Nicole Kidman se na svou roli vůbec nehodila, protože vypadala spíš přísně než svůdně, příběh byl nesourodou směsí humorného zobrazení fin de siècle a tragické love story, a herci byli nalíčení tak, že se na ně nedalo koukat. Dávám dvě hvězdičky za skvělého Ewana McGregora a za portrét tuberkulózy, postrachu 19. století.

Hrom do bubnu, to je ale ukřičená pohádka! Ale protože je taky originální, vtipná a jazykově bohatá, nemůžu dát méně než čtyři hvězdičky. Knihy Josefa Hanzlíka srší fantazií a optimismem a nejinak je tomu v této pohádce. A herci scénáři rozhodně dělají čest, od charismatického Jaromíra Hanzlíka (jeden Hanzlík asi nestačil :-)) až po tři rádce a krále Vinkláře, který tu skutečně vypadal jako otec Libušky Šafránkové. Ta tu přes svou roztomilost předvedla, že umí výborně zahrát i ne zrovna roztomilé slečny, a Iva Janžurová excelovala. Takovéhle pohádky bych svým dětem s klidem pustila.