Ezis

Film, na který mně nestačí slova a hvězdičky.

Němý film z lotyšské první republiky. Je natočený na motivy lotyšského národního eposu, který se jmenuje - světe, div se - Lāčplēsis. V tomto filmu se motivy z národního eposu prolínají s příběhem z první světové války. Černý rytíř, proti kterému bojuje hrdina Lāčplēsis v eposu, tu postupně splývá s německým vojákem. Je to velice nacionalistický film, ve kterém jsem se po hodině přestala orientovat a hudba byla tak dramatická, že se po hodině nedala poslouchat. Hodnotím tedy poměrně nízko. Ale Lotyše, z nichž jeden byl filmový vědec, film strhl, takže by určitě dali hvězdiček víc. Lotyšský národní epos je kupodivu dost tenká knížka, česky vyšla jako Souboj nad propastí a je to moc pěkný příběh, takže ho mohu doporučit.

„There are only two rules in this prison. One: You do not write on the walls. Two: You obey all the rules.“ - Britský sitcom, který má jen tři série, ale získal si takovou popularitu, že byla natočena hned tři pokračování. Tenhle původní seriál Porridge divákovi představuje vězeňské prostředí, a to velice zdařilým způsobem – částečně realisticky (pokud mohu soudit :-) ), částečně zjemněně (násilí tu sice je, ale je ho málo) a částečně s ironií a nadsázkou. Pochází ještě z doby, kdy se v televizi nesmělo mluvit sprostě, a tak si vězni ulevují různými vtipnými výrazy jako „naffin‘ heck“, „charmless nerk“ a podobně. Přes tuto slušnost je seriál z dnešního pohledu strašlivě politicky nekorektní, jsou v něm vtipy na černochy, gaye, ženy a jánevímkoho - ale podané tak, že to nevadí ani mně, která jsem na to dost citlivá, a brečím u toho smíchy, protože přes všechnu drsnost jsou tyhle vtipy geniální a totálně pohodové - jsou drsné, provokativní a poťouchlé, ale ne zlé. Ono totiž na slovech tolik nezáleží, záleží na přístupu. A přístup vězňů v Porridge je: "děláme si naschvály, děláme si ze sebe srandu, ale jsme všichni na jedné lodi a pomáháme si". - Mně osobně se seriál Porridge moc líbí. Herci jsou tu prvotřídní: Ronnie Barker je výborný komik, Richard Beckinsale dokonale splynul se svou postavou mladého zloděje, který ani ve vězení nepřestane být optimistou, Sam Kelly je neskutečně vtipný, Brian Wilde sympatický a na Tonyho Osobu bych se tu mohla koukat pořád :-) Zaujalo mě, že každá postava je jinak propracovaná – některá hodně, jiná skoro vůbec. A i ty, které jsou propracované, v některých situacích vyzní hodně ploše, aby vznikla vtipná pointa. Myslím, že takovýhle druh zacházení s postavami je v britských sitcomech obvyklý. "Porridge" býval celý na YouTube, ale BBC ho smazalo, tak jsem si ho koupila přes internet na DVD. Vyšlo to docela levně, takže kdo máte rádi britský humor, můžu doporučit :-)

"Life is hard, then you die". Na rozdíl od většiny komentátorů jsem tenhle seriál viděla poprvé až teď (v roce 2012), a byl to první seriál, který jsem sledovala jenom v angličtině. Zato už asi pátý britský seriál, u kterého jsem si nejdřív říkala "Tohle nebude nic pro mě", načež si mě úplně získal. Pro angličtinářku ve mně to byla přímo lahůdka - srážky britské a americké angličtiny, šéfovo neustálé "the bloody Yank" :-) Setkávání s různými londýnskými slangy, pečlivá výslovnost Makepeacové, protahovaná newyorština Dempseyho, krásná velšská melodie jejich šéfa. A sympaťák Tony Osoba alias Chas, nádherným hlubokým hlasem oslovující svého šéfa "gov". Zápletky jsou klasické detektivní krimi, ale vyprávěné a natočené pěkně, kvalitně - pokud spadnou do klišé, tak vždycky asi jen na dvě vteřiny. Závěr: na první pohled obyčejné krimi, ale všechny jeho elementy jsou kvalitní a výborně se doplňují. Plus samozřejmě úžasná chemie mezi hlavními postavami, pěkná původní hudba, hračičkování s angličtinou a střety amerického uvažování s britským. Takže je to skvělý příklad toho, jak může krimi vypadat, když se opravdu povede. ---- P.S. Teď jsem zhlédla jeden díl se slovenským dabingem a pochopila, proč tu seriál má nižší hodnocení. Překlad i dabing byly dobré, ale přesto - vtip, šmrnc, hloubka postav, jiskření a chemie - všechno bylo pryč. --- P.P.S. A teď jsem viděla jeden díl česky a hlasy mně přišly podobnější původním, ale překlad, ten překlad! nejen že překladatelka neznala některé fráze a přeložila je poněkud pofidérně, ale dokonce si pletla základní významy slov.

"Dvě sestry a láska", to je pitomý překlad. Naznačuje, že jde o romantickou komedii - což úplně nejde, je to takový nepopsatelný žánr. Tenhle tamilský film se v originále jmenuje "Kandukondain Kandukondain", což znamená "Našel jsem". Vypráví životní příběhy několika dost odlišných lidí - začínajícího režiséra, válečného veterána, programátorky a zpěvačky. Je to takové svérázné jihoindické zpracování Rozumu a citu od Jane Austenové. Zůstalo v něm skoro všechno z Rozumu a citu (kromě společenské kritiky - film vyzní spíš přátelsky). A přitom kdyby člověk nevěděl, že je film inspirovaný Austenovou, asi by ho to nenapadlo. Proto ho mohu doporučit i těm, kdo Austenovou zrovna nemusí. Co se týče mě, Kandukondain Kandukondain se postupně probojovalo do mé přízně. Ze začátku jsem nestíhala číst titulky, protože postavy zde mluví tamilsky rychlostí kulometné palby, a neorientovala jsem se v nesystematickém představování nových postav. Ale protože je v něm několik nádherných písní - třeba zpívaná báseň Konjum Mainakkaley http://www.youtube.com/watch?v=_hkiTbvjEK8 - lepší jsem v indickém filmu ještě neviděla - pouštěla jsem si je znovu a znovu, vždycky jsem u nich "zkejsla" a dodívala celý film. Výsledkem je, že jsem ho viděla už asi třicetkrát... Pokud byste se rádi podívali na nějaký exotický film plný barev, ale Bollywood vám úplně nesedne, doporučuji Kandukondain Kandukondain. Je v něm všechno, co divák čeká od indických filmů - humor, barvy, romantika, drama, rodinné záležitosti, hudba... ale na rozdíl od Bollywoodu vyzní tak nějak nenásilně přátelsky a civilně. Všechno je podáno bez patosu a přehnaných emocí, originálně a vtipně a přitom realisticky. Film je plný různých detailů z obyčejného života v jižní Indii roku 2000. Pokud se chcete dovědět něco o jižní Indii, tady máte příležitost. Najdete tu jak záběry na tamilnádské hory, tak přeplněné velkoměsto, tmavou hotelovou kuchyni, učebnu klasického tance, jihoindické orchideje... Kromě toho se filmu úžasně podařilo zobrazit všechny postavy tak, že je divák pochopí - nejsou tu žádní "hodní" a "zlí" a příběh není vyprávěn vlastně z žádného úhlu pohledu - chvílemi vyzní tak nezaujatě, že vás napadne, jestli ve skutečnosti nekoukáte na dokument. Zároveň tu nechybí milostné příběhy, které jsou podané tak, že by tomuto filmu většina amerických romantických komedií mohla závidět. Úžasně kombinují realističnost a všednodenní situace s nevtíravou poezií a romantikou. Jestli je tohle film pro vás? To asi dost záleží na tom, jestli vám sedne tamilské vidění světa a tamilský humor. Film je dostupný na internetu a za sebe ho rozhodně doporučuji aspoň vyzkoušet :-)

Tenhle film bych doporučila bollywoodským začátečníkům. Je bollywoodský v tom smyslu, jaký tady popsali ostatní uživatelé, ale na rozdíl od některých filmů, které se někdy doporučují "pro začátek s Bollywoodem", jako třeba Kabhi Khushi Kabhie Gham, obsahuje menší množství klišé a patosu. Takže výsledek: úžasně optimistický a zábavný film, ideální pro zlepšení nálady. Shahid a Rani jsou sympatický a uvěřitelný pár, a Rani navíc předvedla skvělý komediální talent. Je to jediný bollywoodský film, který jsem viděla už asi desetkrát. To šarka: scénárista nebyl zhulenej, jen měl fantazii.

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade).

Mně z tohoto filmu zůstala v paměti pěkná příroda, krásné kroje, krásná cimbálová hudba Petra Ulrycha, neobvyklý, silný příběh. Z takových skvělých ingrediencí je film sestavený, mohl se stát výrazným a zajímavým dílem, jenže já nevím - když jsem se na něj dívala, pořád mně tam něco skřípalo. Snad že mnoho scén je snímáno zbytečně zblízka, v jedné byl dokonce vidět rukáv někoho ze štábu. Také mnohdy není úplně jasné, co se děje, nejdramatičtější klíčové scény nevyzní tak, jak by měly, a hudba mně připadala, jako by byla nahraná v místnosti se špatnou akustikou či co. Být tahle pohádka lépe technicky zvládnutá, mohla být nádherná. Takhle královnou valašských pohádek pořád zůstává Pohádka svatojánské noci.

Matematicka a Jezinka.Jezinka: moje sestra pro změnu tvrdí, že pohádka je zasazená do dvacátých let :-) (viz krátká mikáda, ozdoby ve vlasech a jednoduché, volné, kratší šaty. Secese to určitě není, to se nosily drdoly, klobouky a dlouhé sukně. Ve třicátých letech se nosily vlasy spíš navlněné, šaty o něco zdobnější a užší.) Jinak naprosto souhlasím s Matematickou, je to skvělá komedie a parodie na pohádky, které přesto nechybí příjemná pohádková atmosféra. Jana Dolanského v pohádkách nevídám moc ráda, ale role prince Myšlenky mu přesně sedla. Viktor Preiss jako obvykle skvělý. Režisér Hanuš + scénárista Tobiáš = dobrá kombinace.

Příjemně nestylizovaná, přímočará pohádka bez nadpřirozených prvků.