castor

Další roztomilá barvitá taškařice o tom, že rodina má držet pohromadě a že její členové si mají naslouchat a vzájemně se respektovat. Tahle žije v kolumbijském pralese a většina členů rodinky disponuje nějakou zvláštní schopností. Každou chvíli sledujeme muzikálová čísla, veselé momenty i hravé detaily. Je to znovu hodně rozjuchané, ale o svižném tempu vyprávění bych úplně nemluvil. Stejně jako o zajímavějším příběhu, ocenit nelze ani za nějaké novátorské experimentování. Prostě klasická disneyovka. Místy přechválená. A humoru bych čekal víc.

Zběsilé osmdesátkové tempo, které ovšem paradoxně nejvíc podráží výsledku nohy. Jednoduše je toho až příliš a tahle přitroublá jízda neví, kdy podřadit. Užvaněný kamioňák prostšího ducha Kurt Russell se nestačí divit, když jeho kamarádovi na letišti přímo před očima čmajznou snoubenku, vzápětí on přijde o náklaďák a svou roli v záchraně sehraje dívka se zelenýma očima. Russell jde za svým s buldočí vytrvalostí, tvůrci perou nadsázku do každé třetí scény, přibývají modré blesky a magické umění, mnohé se kupí a zrychluje, což ovšem vede k chaotičnosti a ve změti soubojů ztrácíme přehled o tom, kdo a s kým vlastně bojuje. Nostalgie ano, ale celkově je to hodně nedochucený guláš. Vlastně překvapivě. Slabé tři hvězdy.

Obrovitý Dolph Lundgren stále nevyhodil agenta? Přitom jsme na tohohle starého vlka s obličejem jako nahrubo otesaným balvanem mohli vzpomínat v úplně jiném světle. Tentokrát je mu hlavním soupeřem Ron Perlman a jeho tragičtí čtyři synové, kteří s různými „úspěchy a přístupy“ obchodují s bílým masem. A Dolph jim krapet zkříží cesty, což odnese jeho hezká manželka a ještě hezčí dcera. Zbytek, který jsme viděli asi třiaosmdesátkrát někde jinde, diváka těžko překvapí. A ještě k tomu musíme nějak vecpat Tonyho Jaa, který se vedle starých páprdů musí držet trochu zpátky. Akce není zlá, ale střihač zřejmě v životě viděl možná tak čtyři akční filmy. Na druhou stranu podobná béčka občas stojí za zhlédnutí.

Další seriálová práce Taylora Sheridana je za půlkou a v Else zemřel kus duše. Ostatně každá tragédie je jen dalším krůčkem ke zničení toho, co ze skupiny zbylo. Lehce monotónní díl, který nabídne po dlouhé době zase kus civilizace – tedy příležitost pro zásoby i pro najmutí kuchaře. Kolona opouští Texas a míří na indiánské území s pocity, že ani indiáni nebudou krotcí. V cestě je navíc další řeka. Sheridan (pecky Wind River a Sicario už mu nikdo neodpáře) se naplno dostal do svého oblíbeného žánru a naservíroval nám tak western ze staré dobré školy. Sice místy zaklopýtne, ale těším se na příště.

Překročili hlavní pramen řeky a vstoupili do země, která nezná slitování. Přitom zásoby se tenčí. Musejí spolupracovat, ale přeživší čtyřicítka imigrantů si mezi sebou úplně nepomáhá. A to přesně může nahrát banditům, kterých je v tomhle koutě světa požehnaně. Přitom Shea, Thomas a rodina Jamese Duttona jim má ukázat cestu, nikoliv je vést za ruku. Elsa se ani nedokázala zklamat a lásce v rozpuku štěstí nepřeje. Ač je teda finální naháněná s bandity krapet zvláštní.

Timo Tjahjanto je solidní řezník a večer strávený v jeho společnosti dává docela zabrat. Když zrovna nepředkládá festival neuvěřitelného násilí, usekaných končetin a všemožných děr v těle (Zásah, The Night Comes for Us), milerád se vrací do hororového žánru, který ale rozhodně není jen o pár lekačkách. Ďáblem je tu posedlý snad každý druhý, zvukové efekty divák dostává docela dlouho z hlavy a maskéři se opravdu vyřádili. Horší je to s prázdnými postavami, o které se divák vůbec nestará. A ze kterých tu a tam bolí hlava. Přiznávám, že první díl jsem neviděl, ale po nějakém rozkrytí karet se přiznám podruhé, že mě to celé „bavilo“ tak do poloviny. Jenže jatka samozřejmě pokračovala dál a už se to celé jednoduše zajídalo. Takže mně podobné šílenosti se spoustou „chuťovek“ stačí tak jednou do roka.

Kterak hororový specialista James Wan zřejmě na půdě našel krabici omalovánek a staré véháesky s nějakým akčním flákem Dolpha Lundgrena a rozhodl se, že ho v zrzavém aranžmá obsadí do své blyštivé pohádky, ve které nechybějí přilehlé latexové oblečky či bubnující chobotnice. Pokaždé mám asi největší problém s tím, když si nějaký superhrdinský přeplácaný kousek snaží obhájit ten svůj seriózní kabát. Že snad fakt koukáme na nějaké zásadní drama, ve kterém jde o ovládnutí světa. Wan naštěstí touhle cestou úplně nešel. Urostlý Havajec, který o své schopnosti nestál a superhrdinou je spíš z donucení, budí respekt. Hlášky a pokusy o srandu nicméně úplně nevycházejí, romance je jalová, tvůrci kradou, kde můžou, ale celkově jsem čekal horší CGI běs, tady je to řemeslně docela na výši. A někdo se na podvodních lokacích docela vyřádil. I když z akce se mi líbila nejvíc ta z italské Sicílie – na souši.

„Zastřelíte mě?“ – „Zvažuju to!“ Série pojednávající o předcích rodiny Duttonových pokračuje lehce promrhaným dílem, kterak farmář a válečný veterán James nehodlá „poslouchat“ na slovo, řeku chce přebrodit sám, ale pomocnou ruku nabídne. Starého drsňáka Sheu Brennana budou přistěhovalci nenávidět, ale aspoň budou žít. Holt si musejí uvědomit, že zatím není žádné příští, žádná budoucnost, ale jen cesta. Právě životem ošlehaný Sam Elliott coby hluboce zraněný muž, který nedávno ztratil manželku a dceru, ho v tomhle měnícím se světě hraje skvěle.

Jeden z dánských klenotů Ole Bornedal nejednou dokázal, že umí. Válka se sice chýlí ke svému nevyhnutelnému konci, nicméně dánský odboj prosí RAF, aby podnikla nálet ke zničení sídla gestapa v Kodani. Dole na zemi mezitím plyne život dál. V katolické škole se mladá jeptiška potýká s krizí víry, chlapec je na venkově svědkem sestřelení auta s nastávající nevěstou a jejími družičkami, z čehož oněmí, k tomu další dvě školačky či mladý kolaborant, který se děsí toho, co bude po válce. Prostě několik postav, jejichž životy se během závěrečného vyvrcholení protnou. Vyvrcholení v podobě omylu, který k podobným konfliktům chtě nechtě „patří“. Pár zápletek je sice vyřešeno příliš rychle nebo nijak, tvůrci místy vyprávěním neudržují pozornost tak, jak bych si přál, ale celkově dokáže být výsledek emocionálně rezonující, s výbornými hereckými výkony a předloží pohled na jednu z nesčetných katastrof druhé světové války. Silné drama mimo jiné o dětské nevinnosti a fantazii, která bude brzy nevratně zničena.

Supranational, Intercontinental, International. Titulů (díky kterým vítězky vyšlou na nějakou světovou soutěž) skoro víc než samotných holek. Na co jim vlastně budou, ani nikdo pořádně neví. Holky (většina) budou v normálním životě určitě pohledné, před televizními kamerami po zásahu stylistů to ale mnohým neslušelo. Nejlepší by bylo potkat se s nimi třeba v lese na houbách nebo u táboráku. Moderátor (asi) záměrně rezignoval na humor, nicméně celkově chyběl nějaký moment překvapení, prostě NĚCO. Samozřejmě nesmyslné naučené bláboly o hodnotách nechyběly, světový mír dávno vystřídala témata životního prostředí. Dřív se často stávalo, že režisér nelogicky stříhal ze záběru na záběr nebo efekty překrývaly samotné soutěžící, tentokrát to klaplo bez palce dolů. PS: „Jsem zamilovaná, je to čerstvé. Přítel je sportovec, ale zatím neprozradím, jestli hokejista nebo fotbalista.“