castor

„Chci rozebrat mašinérii, která v tomhle prohnilém městě vládne. Do posledního šroubku!“ Tři hlavní linie, které se opakovaně protínají: mravně závadný agent FBI, jeho protipól v podobě černošského státního návladního, který chce měnit zkorumpovaný systém, a dva bratři, kteří nemají problém při loupežných přepadeních vystřelit na ostrahu. Od začátku je ovšem patrné, že to nebude o vystřílených zásobnících, ale o jednotlivých postavách a o zpochybňování samotných institucí, které mají pomáhat a chránit. První díly jsou prakticky o porozumění situaci, ve které se Boston nacházel během 90. let, kdy se mnohé řešilo prostě trochu jinak. Koneckonců spoustu temných kriminálních příběhů o drsných chlapech metropole významně využila (Město, Skrytá identita, Tajemná řeka...), ostatně „město čtvrtí“ nechvalně proslulo i právě množstvím násilných trestných činů a počtem loupežných přepadení a útoků. První zhruba čtyři díly divák skousává vztahy mezi protagonisty, objevují se další dějové závity a postavy, až se obává, aby nerozmělňovaly to, co má dělat tenhle seriál nadprůměrným. Pak se něco zlomí, zvyknul jsem si na pomalejší tempo i na to, že namísto tvrdých pěstí a přestřelek se tu vsází na poctivou atmosféru a pečlivé budování charakterů. A druhou polovinu série jsem si užil podstatně víc. I proto, že tvůrci dávají stejný prostor oběma stranám barikády. Kevin Bacon je coby vážený (ale zatraceně křivácký) agent FBI skvělý. Ať už kvílí spolu s písničkami z rádia, užívá si zájem médií, v sanitce si utahuje z umírajícího kolegy, šňupe koks kdekoliv nebo zrovna uzemňuje dotěrnou tchýni. Celou dobu to bylo mezi třemi a čtyřmi hvězdami. A zhruba tak jsme se i rozloučili. Bez druhé série se obejdu.

Přistupoval jsem k tomu tak, že fakt nic nevím. Jen pár nadšenějších ohlasů ze zámoří. Holku čeká v Detroitu pracovní pohovor a aby se po dlouhém cestování na náročný den dobře vyspala, využije krátkodobý pronájem domku. Ovšem uvnitř najde jiného hosta. Chyba rezervačního systému? Každý by jí doporučil jiné řešení, ona však vejde dovnitř. Tvůrci si nicméně solidně hrají s očekáváním publika a zažitými vzorci, protože mladík s tváří Billa Skarsgarda (s vínem na stole a talkem nad společnými zájmy) jí hlavu řezat nebude. Od toho jsou tady jiní. Zach Cregger má zřejmě rád odbočky a přinesl i několik dobrých nápadů. Začínáme opravdu velmi zajímavě (právě ono očekávání), pokračujeme sympaticky brakově (jakmile se najdou předlouhé schody do sklepení), odbočíme popíchnutím prostředí Hollywoodu, sexismu či genderu, abychom to celé uzavřeli lehce mdlým finále (a několika dramaturgickými přešlapy). Hororová událost roku to není, ale řada skvostných momentů na nás rozhodně čeká. Solidní jednohubka, která se drápe ke čtyřem hvězdám.

Robert Sedláček, když zrovna Kurva se neříká pořád umí. Expozice je povedená. Tajnůstkář Karel Roden volá do nočního rádia a vlídným hlasem hlavně vyžaduje, aby poslouchala i jistá mladá samoživitelka. Rozhlasové redaktorce slíbí, že pokud mu věnuje značnou část svého pořadu, získá do živého vysílání exkluzivitu, o jaké se jí ani nesnilo. Roden je hlava mazaná, všechno má do detailu promyšlené, disponuje i rušičkou GPS či pistolí, takže to má být velké. Navíc nechá zkontaktovat policii. Zbývá totiž pár desítek minut do chvíle, kdy se promlčí 20 let nevyřešená vražda. Plyne to svižně, zajímá nás, co přinesou další okamžiky. Ovšem už v první polovině lehce vadí jistá roztříštěnost vyprávění a jakási podivná vážnost za každou cenu. A taky je to zbytečně moc statické. Oceňuji nicméně snahu zkusit něco nového, navíc s takovými herci za zády, coby celek ovšem poměrně brzy ztrácíme dech. Z hlediska atmosféry se nicméně na slušné tři nebo dietnější čtyři hvězdy bezpečně dostáváme.

Stejně jako V hlavě jiný a hlavně dospělejší Pixar. Atraktivní pro všechny generace, inteligentní, ambiciózní, nápaditý. Zatímco tehdy se hlavní hrdinka setkávala s Depkou nebo Hněvem, vyhořelý učitel hudební výchovy se potká s věčně nespokojenou duší. V den, kdy se jeho otravně obyčejný život snad začal obracet v lepší příští, smolně šlápne do prázdna a ocitá se ve stavu mezi bytím a nebytím. A v den, kdy se může stát pianistou v uznávané jazzové formaci, má ještě pořád šanci. Samozřejmě jsme za oceánem, takže nechybí srdečná poselství i mírná ztráta originality, dvě postavy se od sebe učí, obohacují a chápou, že život prostě stojí za to, přicházejí lepší i horší místa, s tempem se hlavně v druhé polovině místy zadrhneme, ale ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. A hudební složka je moc fajn.

Nejprve oslavné ohlasy ze zámoří, pak poměrně studená sprcha. Ostatně i hodnocení tady je nakonec „překvapivé“. Tvůrci rozhodně pracují se zajímavým prostředím, a to jest jedním královstvím v 19. století v západní Africe. A zároveň pracují s hrdinkami, ženskými válečnicemi, i když tady bych už přídavné jméno zajímavé úplně nepoužil. Nerad bych, aby to vyznělo šovinisticky, ale prostě řezat se mají chlapi. Nicméně zmiňované království bojuje o svou existenci, zálusk si na něj dělají okolní říše i obchodníci s otroky, zabrat tak musí hlavně jednotka válečnic. Akce je natočená solidně, ale rozhodně ne tak, abych si některé scény hned chtěl zopakovat. Viola Davis je coby zadumaná drsňačka s traumatem fajn, ale nějaké oscarové řeči bych krotil. Upoutá především neokoukané prostředí, ale jinak (pro příště) méně sesterství, banálních frází a taky minut, naopak to chtělo víc syrovosti, špinavosti a rozhodně i emocí.

Amerika je země neomezených možností a taky nesmírně naivních lidí. Když si pacienti, lékaři a hlavně úřady začali uvědomovat potíže, bylo už zneužívání opioidů široce rozšířeno a lidé se obraceli k drogám jako heroin, protože bylo levnější a jednodušší si je obstarat. Samuel má přemýšlet nad pozitivními věcmi, které během své lékařské praxe dokázal, zatímco Betsyina matka obchází drogová doupata. Podle DEA pitevní zprávy dokazují, že k předávkování dochází i u lidí, kteří lék berou podle předpisu. Neumírají pouze zneuživatelé, ale i běžní pacienti. A Bridget s tím půjde ven znovu pomocí médií. FDA ovšem vychází ze svých dat, která jsou na straně Purdue. Jak jinak. Další klacky pod nohy od těch, kteří by měli stát na „správné“ straně, což umně dotváří atmosféru zmaru.

Tlumí bolest a navozuje zklidnění. Pilulkový zázrak. Zneužívání léků graduje, léčebny jsou přeplněné, a zatímco třeba alkoholici nebo uživatelé kokainu se závislosti dokážou „zbavit“, zobači nebo šňupači OxyContinu se do zařízení opakovaně vracejí. Ten na odvykačkách navíc zoufale převládá. Ani doktor Finnix není připravený na návrat zpět, protože ví… FDA (vládní Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) schválila zmanipulovaný vědecký graf Purdue využívaný pro marketing, který pak na seminářích procházel rukama lékařů i dalších lidí. Další vydařený díl, autor série Danny Strong zaválel. Jeho nezkrášlující pojetí nastavuje skrze lékovou epidemii zrcadlo „zvláštně uvažující“ americké společnosti.

Minule zdrcený Marek má po pohřbu, zemřel mu pacient. Navštíví ho Igorův otec, který principy terapie pohrdá. Prudší výměna názorů s bývalým vojákem se točí mimo jiné kolem jeho otce. Ten se rovněž choval jako hovado, ostatně asi jako on přistupoval k synovi Igorovi. Čekal jsem s příchodem Jiřího Štěpničky nějaké oživení této linie, nestalo se. V závěru setkání si smrt svého syna začne vyčítat.

Sandra a pořád stejná písnička. Přijde, protože ji trápí to, co Marka. Zemřel mu pacient, jí bývalý milenec. Tváří se, že jejich vztah byl naprosto intenzivní. Myslí si, že Igor spáchal sebevraždu. Jinak ale hovoří stále to samé. Kolikrát popírá, co řekla dřív nebo na začátku samotného sezení. Stěžuje si na svou osamělost i na fakt, že s muži jí to nevychází. Přinesení Markova obleku je hodně umělé, stejně jako následná výměna názorů mezi Sandrou a manželkou Alicí.

V posledních letech i na režisérské stoličce nečekaně zajímavá Olivia Wilde (a daleko ambicióznější, než by divák čekal) nás dostává k mladému (i mnoha jiným) páru, který žije v sousedské komunitě, ze které každé ráno odjíždí všichni muži do práce a jejich drahé polovičky netuší, co je náplní jejich dní. Na dámy čekají repetitivní rituály s vrcholem v podobě chutné večeře (kolikrát na ni dojde až po rozbití pár kusů porcelánového nádobí při bouřlivém sexu). A samozřejmě dodržováním záhadných pravidel městečka, ve kterých se postupně objevují podezřelé trhliny. Zatímco ostatní slepičky dál svorně kdákají, prozíravá Florence Pugh z ústředního páru začne podnikat kroky, které celé rodině přinesou nepříjemné potíže. A stejně tak divákovi je jasné, že se v těchhle dokonalých padesátkových kulisách děje cosi nekalého. Druhá půlka už je bohužel zbytečně doslovná, audiovizuální potěšení se postupně okouká, minuty se zdají být delší, než skutečně jsou. A scénář nakonec vyústí tak nějak s mírným zklamáním.