castor

Asi jsem si měl před projekcí šňupnout společně s bandou těchhle mladých slepic. Marketingově vymazlená věc, která ač není tak úplně hollywoodským produktem, nechutná tak, jak bych si přál. Masy lidí, všudypřítomná nahota, chlast, drogy, vandalismus, idealizovaná krása. Divák stimulovaný audiovizuální náloží moc netuší, co se děje, žádnou zázračnou generační výpověď jsem tu nenašel, bavit jsem se asi zapomněl. Koncepce je to nápaditá, někde uvnitř něco určitě bylo, ale leccos je špatně uchopené, leccos nedotažené, leccos se zbytečně opakující. Harmony Korine byl (tehdy hodně mladým) scénáristou u Larryho Clarka, s nímž stvořil Kids. Stojí i za kousky jako Ken Park nebo Gummo. Selena Gomez i Vanessa Hudgens dělají tlustou čáru za svou rozjuchanou disneyovskou kariérou, další desítky rozhýbaných teenagerů si zase dělají lajnu něčeho dobrého do nosu. Hledání vlastní identity ve světě umělých hodnot se dá pojmout i kapku jinak!! Díky těm, kteří na to příště jinak půjdou..

Mají ho za blázna, ale jen do té doby, než kolem něho začnou hladově kroužit federálové. Protože tenhle rozplétač zamotaných konspiračních teorií leccos ví. A postupně začne vytahovat i stále jasnější důkazy. Legendární Richard Donner se znovu sešel s Melem Gibsonem a dokonale namíchali několik žánrů. Chvíli je to tak díky nim zábavné, pak napínavé, následně špionážní, jindy zase docela romantické. Scénář je překombinovaný, ale pořád ještě snesitelný, paranoidní Gibson dokazuje, že tehdy herecky bodoval (škoda, že dnes -2015- je v branži prakticky odepsaný), rozplétání pravdy má své momenty, ale určitě se to dalo víc prostříhat. Julia Roberts zase dokazuje (ač neměla tak vděčnou úlohu a její part není tak dramaticky bohatý), že nehledá postavy, které se jen romanticky peleší s nějakým hezounem, ale ráda zkouší nejrůznější žánrové polohy. V roli nebojácné advokátky ministerstva spravedlnosti působí znovu velmi žensky a ve svých názorech neotřesitelně, ač to na ní se svými verzemi zkouší vícero mužů (samozřejmě včetně Gibsona). A Donner nad vším pečlivě dohlíží, tentokrát za velmi solidní podpory (v té době Bayova) kameramana Johna Schwarztmana.

Gene Hackman, agent na odpočinku, naposledy pomáhal Willu Smithovi. Na komplikovaný a zdaleka ne férový svět upozorňuje i Robert Redford, další veterán tajných služeb, který zase tahá z bryndy Brada Pitta. Jeden má před důchodem, druhý před popravou. Tony Scott tak jejich prostřednictvím připomene klasiky ze ...desátých let právě s Redfordem o chlapácích, kteří neuhnou před žádným úkolem a kteří musí mít sakra hroší kůži, aby je tahle špinavá práce nezadusila. Špionážní thriller Spy Game je odvyprávěný hlavně pomocí flashbacků, ale to mu nebrání v tom, aby byl divácky atraktivní a popsal něco o systému a těch, kteří ho vytvářejí. Barevné filtry, hloubka obrazu, drsný střih. Scott se umí mazlit.

Přerostlé hispánské dítě bylo svého času velmi nápadité a velmi energické. Za málo peněz nabídlo hodně muziky a jednoduše několikrát příjemně překvapilo. A jelikož je to chlapík z početné rodiny, dalo se čekat, že změní a zjemní žánr a pustí se i do rodinných komedií. Výsledkem je rozjuchaná jízda, která potěší děti i jejich doprovod, vtipkuje na účet špionských vychytávek, Rodriguez jí navíc vtiskl svěží rukopis a zase to vesměs odmakal sám. Casting výborný.

Přiznám se, že docela tápu, co pozitivního o této výpravné romanci napsat. Roztomilá angličtina horkokrevné Salmy Hayek? Chemie mezi ústředním duem dopadla asi jako řada starších příípadů (Roberts-Pitt v Mexičanovi, Jolie-Banderas v Sedmém hříchu). Jejich nenávistná, později spalující touha se ve filmu spíše pojmenovává, než že by byla skutečně cítit, příliš toho oběma milencům (i přes nesporné herecké výkony) nevěříme!! Pro mě bohužel film plný prázdnoty.. a špatným scénářem!!

Srbské psycho horor porno drama o pornoherci, kterého nadopují býčí viagrou. Zbytek je na divákovi. Těžko zařaditelný a hodnotitelný pokus, který by moc rád diváky posadil na prdel, ale mohutný krok mu k tomu schází. Skomírající pornohvězda Miloš dostane lukrativní nabídku od bohatého režiséra Vukmira, který jen celou dobu mele cosi o umění a jeho významu, ale obsah „ojedinělého“ projektu prozradit nechce.. Hranice filmového nevkusu se zase posouvají o krapet dál, jenže nabízí se otázka – kdo o to vůbec stojí? Kdo se chce dívat na omylem znásilněnou vlastní unesenou ženu a malého syna? Opar antické tragédie nedokáže nikam posunout příběh, který se nejednou sype jako domeček z karet. Ocenil jsem (svým způsobem) Martyrs i Inside, ale tohle už mi příliš nešlo. Navíc by mě zajímalo, co na to říkali herci, když se jim do rukou dostal scénář.. já bych asi volal policajty. Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. já se k ní ale nehodlám připojit, ani srbský přírůstek už vidět nikdy nechci!!

Nejprve společná koupačka a potom jedna šu***ka. Závěr příjemně nejednoznačný a je patrné, že ten opar pochybností a partnerské (ne)důvěry tam zůstane (u každého z manželů v jiné rovině) již navždy. Další severský pozdrav, který solidně šlape na všech frontách. Oba mají velmi výdělečná zaměstnání, dvě poslušné dcerky, velký moderní dům na venkově, spoustu přátel a zdá se, že i v posteli nemají sebemenší problém. Dosavadní sounáležitost ohrozí příchod jeho sedmnáctiletého syna z předchozího vztahu. Z obsahů a trailerů je patrné, co se stane, ona překročí obecně platné hranice, kdy si nebude schopná přiznat své fatální selhání, a tak bude muset (navenek bez špetky svědomí) chránit své rodinné zázemí a postavení – za jakoukoliv cenu. Za scénářem stojí (tak trochu dle očekávání) dvě ženy, jedna z nich následně usedla na režijní stoličku, druhá z nich Maren Louise Käehne je (pár epizodami) podepsaná i třeba pod suverénním Mostem. Pomalé tempo vyprávění předkládá decentní scény těžící z velmi dobrých hereckých výkonů, aby jej záhy narušila scéna s překvapivými detaily. 70%

I po letech nesmírně svěží a originální snímek. Má jen pár drobných nesrovnalostí, ale vesměs jsou to věci, které tvůrcům rádi odpustíme. Osud v podobě zavírajících se dveří v metru a paralelní variace může začít: v jedné hlavní hrdinka stihne metro, seznámení se se sympatickým mužem i cizoložný orgasmus, v druhé musí hrdinka teprve zjistit, co má doma za dáreček. Brit Peter Howitt se už na režisérské sesli několikrát vyznamenal (počítačový thriller Elita). Jeho filmový debut zaznamenal zejména pro svou myšlenku a prokreslení atmosféry žánru slušný úspěch u kritiky i diváků (zvlášť, když se pohybuje v romantických nebo cynických vodách), k čemuž mu pomohli i samotní herci – standardně spolehlivý John Hannah nebo okouzlující (a tehdy nesmírně slibná) Gwyneth Paltrow (s neobvyklou dvojrolí se poměřila výtečně). Ač mi zpracování tématu „co kdyby“ sedí víc třeba u takové Loly, času stráveného se Srdcovou sedmou rozhodně nelituji!! Ba naopak, po letech to bylo znovu moc příjemné a vkusné setkání.

Když něco vychází z reality, je radost ono snažení sledovat. Tvůrci vsázejí na přirozené momenty, humor mísí s dojetím a celkem jim to vychází. Ač samozřejmě některé situace vyznívají nepravděpodobně a postavy lehce přepáleně, ale každý jsme holt nějaký. Pákistánec, který dokonale přilnul k americkému způsobu žití (místo modlení šmejdí v garáži, domluvené manželství ve smyslu tradice nad lásku odsuzuje) a který se živí jako příležitostný řidič a sní se stát stálým stand-up komikem, pozná sympatickou blondýnku. Bělošku, budoucí psycholožku, která nehledá vztah, ale je nám jasné, že jednou muchlovačkou to neskončí. Tahle nezávislá story se zaštítila jménem Judda Apatowa, sám hlavní aktér Kumail Nanjiani si napsal spolu s manželkou scénář, nicméně je patrné, že to nebude klišovitá romantika. Náš hrdina se totiž za nepříjemných okolností seznámí s rodiči (potěší zejména výtečná a přirozená Holly Hunter) dívky, kteří ho zrovna nehodlají přijmout, což vyvolá řadu netriviálních momentů. Kousek Pěkně blbě, který kritici na festivalu v Sundance ocejchovali komedií roku, není o popadání se za břicho. Hrdinové glosují běžné životní situace, nebojí se řady témat, tvůrci se až vyžívají v drobných trapnostech. Změna žánrového tónu po zásadním zvratu kdesi uprostřed mi sedla. Finále na volnoběh (myšleno víc vrcholů) lehce zamrzí.

.. aneb jak si rychlonožka Scott Adkins užívá na zemi v zaplivaném podzemí, aniž by tušil, že za pár minut přijde o hlavu. A já netuším, kde jsem tohle zase vyhrabal. Čtyři přátelé a dvě ženštiny se shodou (ne úplně logických) okolností dostanou z metra ven mezi koleje, kde zanedlouho pochopí, že trojice dredatých individuí s mačetami a kopími potřebuje maso pro své psy. Ideálně čerstvé lidské. Snímek se hodí tak do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kde bylo podobných výplachů nespočet, jenže měli (ze šesti) aspoň jednoho trochu uvažujícího kusu na porážku a neměli pološílenou kameru. Btw. není nad emotivní vzkazy těsně před smrtí.