zborja

Viděno v předpremiéře v Ostravě. Je to české fantasy s pohádkovými prvky, je to moře práce QQ studia, je to pokračování, jehož první díl silně postihla corona a je to, za mě čistě subjektivně, hodně dobrá podívaná.

Jak dlouho vydržíme, jak daleko se dostanem a kolik z nás to přežije to vše je teď jen na nás....Teď jdem ven! Teď jdem ven! Teď jdem ven... / ...Ničím si život, aby nadešel den, kterého já se nedožiju. ... Je to subjektivní, ale budu muset určitě snížit hodnocení Obi Wana, Bobi Fetta a možná i samotného Mandaloriana. Proslov Kino Loye jsem si musel dát i v originále. A několikrát po sobě. To se mi stalo naposledy u proslovů Sarumana a Stromovouse ve Dvou věžích. Nicméně proslov Luthena má stejnou sílu. Jako motivace skupiny nebo jednotlivce, prostě pecka. Takový seriál se podaří, když jsou na něj kladena nulová očekávání, akcí se nezaplňuje děj, s postavami a jejich osudy se dá buď ztotožnit nebo sympatizovat, mluví jasně, srozumitelně a hlavně, je to o něčem, co je běžnému smrtelníkovi docela blízké. Boj, Odpor, Obdoj, Vzpoura. Touha prostě žít. Tento seriál nemohl přijít ve vhodnější dobu, kdy máme za sebou dva roky covidu a v Evropě je válka, jejímž prostřednictvím se slabé vlády a silné korporáty živí na mase lidí, kteří neví, jak z toho ven. Jak už bylo řečeno, tento seriál má přesah a vykreslením Impéria zaplňuje mezeru v jeho chápání i motivaci Odboje. Touto oblastí rozšiřování světa Hvězdných válek se měli tvůrci dát už dávno. Andy Serkis, Stellan Skarsgård, Diego Luna a další. Jejich postavy jsou hodny zápisu do kanonu a zapamatování si. Ale jak říkám v úvodu, dívám se na to pouze subjektivně.

Když se u nás poprvé otevřela seriálová Hvězdná brána, byl jsem dítě školou povinné. Na jednotlivé epizody jsme si museli týden počkat a pak jsme je sáhodlouze ve škole komentovali. Samozřejmě se to neobešlo i na "přehrávání" potyček SG-1 s jaffy, hodnocení lodí, srovnávání se Star Trekem nebo Hvězdnými válkami. Vznikaly první tábory přívrženců té či oné frakce, rozumějte, byli i tací, co fandili "těm slizkejm hadům". Po letech jsem se k seriálu vrátil a poctivě jej doma sjíždíme od první epizody. A mohu říct, že ani po letech to pro mě neztratilo na atraktivitě. Ba dokonce epizody, které mě dříve vyloženě nudily, rozumějte ty, kde se "nic" nedělo - Jack v ledu, Jack ve vesmíru v hybridní stíhačce, SG-1 s dědou v jakémsi rozpadajícím se chrámu atd. sleduju s velkým nadšením. A i když si matně pamatuji, jak skončí, přesto se z každé raduji jako kdysi z těch "akčnějších". Dokonce mi ani nevadí, že se SG-1 na první dobrou téměř na každé planetě s každým domluví. O to více mě baví Danielovi lingvistické kousky u Únasů. Baví mě Jackův sarkazmus a přímost, Samantinin perfekcionalismus a odvaha, Tealkovo braní všeho vážně a řekněme až rytířské chování a Danielova nafoukanost a solidarita. Začal jsem se více zaměřovat i na ostatní postavy a Hemond je opravdu neskutečný strejdo-taťka, doktorka Freiserová chytrá kočka, i ten elektrikář má svůj prostor. Baví mě příběhy, rozvoj mytologie, vztahová chemie, žánrová různorodost, rozumějte, od komedie po téměř horor. Jsem u 4 série a každá řada má své silnější i slabší momenty, ale ale je to perfektní jako celek i v jednotlivostech. Pokud bych měl vypíchnout mé top epizody - tak Zmrtvýchvstání, Časová smyčka, rok 1969 a ještě některé z následujících řad. Zmíním i epizodu Není cesty zpět, u které by Mulder určitě řekl, že věděl o Pravdě tam venku, baví mě konspirace z pohledu těch, co "pravdu" znají. Závěrem, je to vskutku jeden z nejlepších seriálů vůbec.

Po třech epizodám říkám jen to, že toto jsem očekával od Bobi Fetta i částečně od Obi-Wana. Fett měl mít tu zemitou drsnost a přímost, Kenobi zase nádech zoufalství se skrytou nadějí. A to jsem byl na ty dva natěšený a o Andorovi jsem přemýšlel jako o dílku na dlouhé zimní večery, kdy nebude co dělat. Navíc mi postava Andora nebyla ani sympatická v Rouge One, ale film se mi líbil v rámci Star Wars filmové produkce moc. Pro mě to právě hraje na notu ve stylu Rouge One a Hana Sola. Ale opravdu je to "dospělejší". Pro ránu se nejde daleko, to je zřejmé už v první epizodě, stejně jako z prvních minut Rouge One. Není třeba nic moc dlouze vysvětlovat, vše je čitelné i z dialogů v naprosto neznámém jazyce Kenariů. Postavy nemusí být sympatické, ale jejich chování je uvěřitelné a "reálné", např. paní Dursleyová mi nikdy nebyla sympatická, když, všichni víme, že se o Harryho zrovna moc dobře nestarala. Ani s Janou Eyrovou to moc dobře neuměla. Ale tady si mě získala. Dále je vidět, že by se to mohlo obejít i bez Impéria, pokud jsou kdejací pohraničníci schopnější, než imperiální elita. Třeba akce ve městě a ve skladišti byla mnohem lepší, než co předváděla Fettova jednotka na Tatooinu. Lokace bez komentáře, 100% paráda a z hudby běhá mráz po zádech. Jak už bylo několikrát řečeno, jak z Blade Runnera. Zatím se mi to líbí a moc, ale to se mi líbila i první řada Mandaloriana, než se začal rozvíjet příběh Grogua atd. Jen doufám, že si Andor udrží tuto rovinu. Vždyť ani ten robot, byť trochu v dabingu koktá, není dětsky pitomý.

Následující komentář obsahuje pouze povzdechnutí nad tím, co tento seriál rozpoutal. Doposud neviděna ani jedna epizoda, jen načteno několik různých komentářů a článků. Tolkienovo dílo, spojené se Středozemí mám přečteno celé i s doprovodnou literaturou a zatím mohu říct jediné. Melkor se z Prázdna dobře baví, jak se mu daří rozsévat zlobu mezi lidmi. A jediný člověk, který by všechny usadil svým jediným a právoplatným názorem a vnesl by světlo do temnoty týkající se toho, co napsal, jak a proč, si na lodičce odplul do Valinoru. Ano, Tolkien není mrtvý, jen se vydal tam, kde se neřeší cypoviny. A udělal dobře. Beztak se podíval do Galadrielina zrcadla a viděl, jak se v roce 2022 povede pře o to, co a jak myslel, proč to tak myslel a že to určitě mohl myslet i jinak a že byl vlastně ve své vlastní době zastaralý a nemoderní. Vždyť pro své děti vymýšlel pohádky o hobitech,  dal si celoživotní práci s tím, aby dal Anglii "dějiny" podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí, nastudoval tuny materiálu a stvořil svět, řekněme Fantazii, ve které spousta lidí našlo únik před světem vlastním. Možná Tolkien nahlédl do Palantíru a viděl, jak se společnost rozdělí na dva tábory, jejichž největší mudrcové se sejdou na koncilu někde na neutrální půdě a budou diskutovat o otázkách rasy, kultury a nedej Eru, snad i víry, v rámci jeho díla. S prominutím mi to celé přijde jako dialog z jiného díla, Jména růže, o tom, zda Ježíš něco vlastnil nebo nevlastnil. A komu tím prospějeme? Druhé straně? Amazon bude mít sledovanost tak jako tak, protože se na tento seriál podívají i ti, kteří by o něj jinak nezavadili ani rybí koššštičkou. Nebýt Tolkiena, tak by Bakshi nenatočil svůj animovaný film, který ovlivnil jednoho malého Petříka, který o pár let později obohatil kinematografii třemi filmy. A ty otevřeli Středozem i těm, kteří do té doby neslyšeli ani o ní, ani o žádném Tolkienovi. Vždyť kdo by se zajímal o profesora lingvistiky? Nejsem sice profesor lingvistiky, ale tímto oborem jsem prošel a není to zrovna nejpopulárnější téma do společnosti. Můj subjektivní názor je takový, že někdo si řekl, že je možné Středozem pojmout stejně, jako Galaxii Hvězdných válek, která se stále nadouvá novým obsahem. Tak proč trochu nenafouknout jeden kontinent? Proč ho nezalidnit novými postavami s novými příběhy? Vždyť se to přece v rámci celého konceptu ztratí, Hlavně, že z toho budou miliony. Na druhou stranu jsem rád, že se Amazon nepustil do překopání Jacksonovi práce, byť jsem jí 100% přijal až po letech. Přece jen mi chyběl Tom Bombadil, Vymetení Kraje, atd., které ovšem byly nahrazeny jinými epizodami. Tento seriál bych měl shlédnout, dokud nám do příbytků teče proud. Přece jen jsme na energiích závislejší, než byly národy Frodovi Středozemě. Přece jen jsou kolem nás události, které by Tolkien, jakožto zákopový veterán a otec od rodiny vnímal palčivěji, než teoretické debaty o smyšlené zemi, byť výhradně jeho vlastní. Snad by nám jen přál, aby po letošní zimě nevypadala země jako Fangorn po zásahu Sarumana, když sháněl palivo pro svých pecí.

Machete, řešící spor zpoza právnického pultíku slovem, místo mačetou? A proč ne, když jde o dobrou věc. Bavil jsem se, zasmál, oddechl si a tím bych řekl, že film splnil svůj účel.

Přiznám se, že jsem si tuto 3 hodinovou jízdu pouštěl po částech. Nejspíš jsem už silně ovlivněn dysneiovskými 45 minutovými "kraťasy" a neudržím tak dlouho pozornost. Důvodem může být i to, že jsem od samého začátku filmu postrádal u Blonďáka vestu a pončo. Nicméně, jak jsem se dočetl později v Zajímavostech, má to svůj význam a přece jen na ně v závěru též došlo, to jsem opravdu jásal. U málokteré série jsem nadšený ze všech dílů, ale u této dolarové trilogie, byť volně spojené, jsem si vychutnal každý díl a tento "závěrečný" obzvlášť. Dovolil bych si srovnání s Pánem Prstenů, co se týče rozsahu interiérů i "epičnosti". Pokud se "Pro hrst dolarů" odehrává prakticky v rámci jednoho města, kde jde o střet dvou zločineckých band, v "Pro pár dolarů navíc" se pole rozšiřuje co do rozsahu, tak i záběru - větší prostor a státní zlato, tak v "Hodném, zlém a ošklivém" se dostaneme do naprosté epiky, kdy v popředí máme střet tří mužů, hledajících jeden poklad a na pozadí toho všeho se odehrává Občanská válka, která je tu znázorněna pro mě zcela dostatečně a výstižně - bojiště, koncentrační tábor, padlí, poničené město, atd. Každé z hlavních postav se dá fandit a každý zvrat překvapí. Pokud má někdo v "závodě" navrch, tak pouze dočasně, aby jej předstihnul jiný soupeř. A přitom jsou nuceni všichni navzájem spolupracovat. Pro mě jsou silnými momenty filmu rozhovor Tuca s bratrem, kapitánovo čekání na spásný signál a závěrečná přestřelka. U první jsem si řekl, že přece jen nejsou postavy černobílé, u druhé ukápla slza a u třetí jsem tajil dech a napjatě čekal, i když se výsledek dal očekávat, přesto jsem po padnutí výstřelu jásal, jak malý kluk. A celkově, hudba, exteriéry, kostýmy, množství komparzu, efekty, všudypřítomná špinavost, pot, testosteron, dlouhé záběry na oči, zbraně, výrazy, které střídá rychlá akce prásk prásk, to budování  opravdu hutné atmosféry, Tak už se snad filmy ani netočí. Western, jako žánr, jsem sledoval coby malý kluk s dědou, ale je třeba se k tomu žánru vrátit v dospělosti, protože teď to má úplně jiné grády. A když si k filmu přečtu pár informací z natáčení, třeba jen o jazykových bariérách, to si pak opravdu řeknu, že to to je vskutku divokozápadní dílo, byť ze stáje Italů. Vypadá to, že jsem si našel oblíbený western a tím se omlouvám všem Sedmi statečným (těm původním). Dodám jen, že potěší i fakt, že žánr westernu si berou za své i jiní tvůrci a vznikají díla jako Mandalorian ze světa Star Wars a tím mohou tento žánr pro mnohé "znovuobjevit". Velký dík panu Leonemu za tento poklad.

Vůbec se divím, že v dnešní době jsou lidé, které baví první filmová serie. V době, kdy téměř každý film musí působit jako hyperaktivní dítě s rozdvojenou osobností, co neposedí a samo neví, co se sebou a která osoba to vlastně řídí. Filmová serie 4-6 je moje nejvíc nejoblíbenější. A když si ji celou v rychlosti promítnu, řekl bych, že tento seriál se jí blíží, jak jen to jde. Není 100% totožná. Nemůže být, protože od té doby se hodně změnilo z hlediska technického i diváckého. Jsou jiné možnosti, jiné nároky. Ale není to dle mého přetechnizované jako epizody 1-3 a ani úplně mimo jako 7-9. Je v tom klid - prosté a jednoduché lokace: pouštní planeta, skalnatá planeta, mlžná planeta (pro někoho nuda), je v tom duchovní rovina Síly - znovu objevování použít Síly, vzpomeňme na původního Yodu a jeho výklad Síly na Dagobahu (pro někoho nuda), jsou v tom tiché emoce: každý Obi-Wanův výraz, nikdo nemusel řvát jako Finn, ani ronit slzy jako Rey nebo Kilo, stačil pohled do tváře stárnoucího může, co neví, jak dál. (pro někoho nuda). A pokud jde o kritiku, chyby atd. Co tak třeba Han s dýchací maskou na asteroidu? Praktičnost brnění Stormtrooperů a republikových klonů? Holografické projekce duší skrz prostor a čas? Opravdu jsou tu Star Wars kvůli tomu, abychom je brali smrtelně vážně? Jsou to příběhy z předaleké galaxie. A všechny mají Sílu.

Na závěr se ukáže, že největší hrdina není ani Jedi, ani padlý Jedi, ani imperiální odpadlík, droid, princezna, ale obyčejná žena, která řekne: Můj dům, můj hrad a ať si pro nás klidně přijde. Neovládá Sílu, nemá vojenský výcvik, každý den těžce maká a kolem sebe má malého neposedu neposlechu a zdánlivě stále "dobře naloženého" muže. A když je třeba, sundá zástěru a v zájmu rodiny se postaví i Impériu. Největší radost mám z toho, že satisfakce se dostala rodině Larsových. Už to nejsou jen ti balíci, co ukrývali budoucí spásu Galaxie, ti, co bránili Lukovi v rozletu. Pro mě je to nejsilnější moment celé této serie. Kam se na ně hrabou Organovi. Co se týče ostatního. Ano, druhé kolo Vader x Ben povedené. Ano, práce se Sílou přehnaná. Ano, regenerační schopnosti na úrovni goauldského sarkofágu, nebo minimálně symbionta. Ano, ani Imperiální dělostřelci nestojí za moc. Ano, můžeme v tom vidět spoustu nejasností, děr, chyb atd. Jsou to Star Wars. A kdo chce Ewoka být, hůl gaderffi si najde.

Beru zpět moji předchozí kritiku Inkvizitorů. Konečně je mi sympatická i Třetí Sestra, což se nedá říct o ostatních. Fakticky vzato, abdikovala na svoji funkci a Lord Vader ji vyhověl, stejně jako jednomu imperiálnímu důstojníkovi ve filmové serii. Anakin je v Síle mocný, ale jak by řekl jeden z jeho učitelů: Pád pýcha předchází. A to si stále nemůže zapamatovat. Horká hlava jej do všech jeho potíží dostala. Neskonale mě baví to, čeho jsem si začal všímat až díky Mandalorianovi. A to, jak postava v masce/helmě vyjadřují emoce, skryté zrakům diváka. Když si jde Vader pro Kenobiho, je zcela zřejmá jeho představa triumfu. Když cupuje loď, vydíme hněv a když mu ptáček uletí, tak ta samá přilba odráží výraz naprostého údivu a prozření, že Mistr měl zase pravdu. Trochu jsem se bál opakované scény souboje Kylo Rena s projekcí Luka, ale naštěstí se Ben šetřil a práci za něj odvedl jiný bývalý skoro Jedi. Síla v tom je. A je jí mnohem více, než v poslední filmové serii. A od příště fandím jen klonům, stormtroopeři jsou opravdu marní.