mohamedsfinger

V první polovině opravdu povedená a roztomile potrhlá romantika, která bohužel velmi rychle sklouzne ke kýči, který na diváka velmi okatě tlačí, aby na konci vybrečel vše, co může. Vůbec mi nevadí humorné pojetí pracovního tábora, ale spíše celá ta infantilita, jíž s přibývajícím časen neubývá, ale právě naopak. Dokonce ani herecky není film nějak zvláštní a Benigni působí taky spíš vlezle a otravně. Musím však ocenit hudbu, neumím si k tomuto snímku představit lepší (což ale neznamená, že bych si ji někdy pustil:-P), a je tak asi jedinou součástí filmu, ke které nemám žádné výrady.

Jeden z nejlepších režisérských debutů, jaké jsem kdy viděl. A jsem moc rád, že se tento kousek povedl mému oblíbenému herci Robertu DeNirovi, jehož hercký výkon v tomto filmu je však ještě o stupínek lepší. To, že se příběh neodehrává podle složitécho scénáře, není vůbec na škodu, člověk se pak může lépe soustředit na vztahy a myšlenky mladého muže, který se nemůže rozhodnout, kam se jeho život bude ubírat. I když byl DeNirův výkon výborný, tak příliš nezaostávali ani Chazz Palminteri a Lillo Brancato, který by ale bez dvou výše zmíněných herců film neutáhl. Nejsem si jistý, kolik svých zážitků DeNiro do filmu promítl, ale cítil jsem z něj hlubokou osobní výpověď a také snahu o reálný obraz let šedesátých v Bronxu. Už jen proto musím hodnotit pěti hvězdami.

Alfred Hitchcock romantikem. Toto spojení, které vsznívá na první pohled jako oxymoron, se v toto filmu stává skutečností. Romantická linka příběhu je sice zahalena do velmi povedené detektivky, jež je oslavou voyeurismu, ale stále zřetelně vystupuje na povrch. Proto je možné filmu odpustit pomalý rozjezd, který by byl naprostým zabijákem thrilleru. Už jen samotný nápad filmu natočeného v jednom pokoji při pohledu z okna je výborný, no, a jeho realizece se také povedla. Hitchcock neopomněl ani výběr herců, takže si můžeme to napětí v druhé polovině užíívat s velmi charismatickou dvojicí James Stewart, Grace Kelly. Za jediný výrazně slabší článek filmu tak považuju hudbu, která ne vždy plně souzní se scénou, ale to už je jen drobná vada na kráse jinak skvělého snímku.

Neskutečně konzervativní film, který nevybočuje ničím z řady dobře natočených děl. Vše je zde tak, jak to má být- dobrý scénář, vcelku chytlavý příběh, působivý konec a hlavně kvalitní herecké výkony. Z nich ale výš řadím Geoffreyho Rushe, jehož postava mi přišla klíčovější a tak nějak lidštější, ale ani Colin Firth o moc nezaostává. Celý snímek se navíc odehrává v poklidném, ale stále stejném tempu, takže když jsem čekal na nějaký moment, který zaujme, vybočí z řady, tak jsem se (až na tři lehká nakročení) nedočkal. A to je škoda.

Dokumentárně chladný styl provází až překvapivě tíživá atmosféra a několik velkých morálních dilemat. Odpovědi na ně však nedostaneme, což nutí diváka se ještě dlouho zamýšlet, a to je dobře. Paralely s Dostojevského Zločinem a trestem asi nebudou náhodné a mám pocit, že v mnoha ohledech zachází Kieslowski mnohem dál a hlouběji než Fjodor Michailovič. K té výše zmíněné chladnosti a odtažitosti přispívá jak prostředí, tak precizní kamera a pochmurný filtr na ní. Herci se se svými rolemi poprali také brilantně, stejně jako pan skladatel s hudebním doprovodem. Tenhle snímek ve mně zůstane ještě dlouho, protože jeho hluboká stopa se nedá jen tak odstranit z bahna mysli.

Nádherná kamera, dost zajímavých nápadů (někdy často ne dokonale zužitkovaných) a pár náhodných souvislotí a záběrů, které pozorného diváka potěší, ale zárověň nevytrhnou z lehké nudy při absenci jakéhokoliv náznaku děje. Forma je velmi pěkná, ale vyvstává otázka: Co tím chtěl pan režisér říci? Tedy kromě ukázky (maďarské) vesnice a možnosti experimentu v současném filmu.

Krystalicky čistá coenovka, z níž je velmi těžké si něco odnést, protože vyžaduje obrovské množství pozornosti k detailům, náznakům a odkazům, které jsou skryty ve zdánlivém nepříběhu. Zde se ale odehrává jakési imaginární peklo tvůřčí krize, které následně přeroste do opravdového pekla, plného plamenů. Z filmu hodně cítím vliv Davida Lynche, ať už z atmosféry nebo účesu hlavního hrdiny. Jeho představitel John Torturro předvádí skvělý výkon, který snad ještě překonává John Goodman. Na závěr je ještě nutné pochválit Coeny za nádherné pohrávání si s divákem pomocí hudby.

Noir, chlad, Kafka (hlavně Nezvěstný, také známý jako Amerika, což dává divákovi jisté vodítko), to vše se mi vybavilo při sledovaní Evropy. Noirový nádech je cítit z prvních Trierových filmů, ale zde je asi nejčistší a nejvýraznější. Zároveň zde máme onu výše zmíněnou asociaci s Kafkovými romány a jejich atmosféru v ději. Je to sice zvláštní vyčítat takovému filmu chlad a jistou neosobnost, když obdivuju před chvílí zmíněné prvky, ale nebyl jsem vtažen do děje takovým způsobem, jaký bych čekal. Což je velká škoda, protože po formální stránce je to dílo dokonalé- výborná práce s kamerou (černobílou i barevnou), projekce na pozadí nebo charismatický hlas vypravěče Maxe von Sydowa. Ale ani přes ten nedostatek sugestivnosti (což je jen můj subjektivní pocit) nemůžu Evropě upřít uměleckou a hlavně výpovědní hodnotu o člověku jako takovém.

Člověk by řekl, že to nebude stát za pozorné sledování. Ale to je omyl. Tenhle snímek tak nějak mimoděk výborně dokumentuje atmosféru sedmdesátých let (srovnání s Formanovým Hair je dost přepísklé, ale ne úplně od věci) a k tomu přidává várku opravdu vtipných hlášek. Celý film navíc provází zvláštním způsobem chytlavá hudba, ze které musím vypíchnout píseň Deep throat, která má hitový potenciál:-P. Škoda, že herci jsou typicky slizcí a technické provedení odpovídá rozpočtu. Ale zároveň musím ocenit i odvahu jít s tímhle do kin a čelit kritice a zároveň nadšení porna lačných diváků.

Film jako pohyb. Pohyb jako film. Dynamika, to je Muž s kinoaparátem. Je zajímavé, že dokázal udržet mou pozornost bez hudby po celou dobu. Ale pak přišla verze se soundtrackem The Cinematic orchestra, jejichž nu-jazz posunul celý zážitek z dynamiky ještě dál, k mnohem umělečtějšímu a futurističtějšímu (možná lépe nadčasovému) vyznění. Střih.