mohamedsfinger

Co dodat... Výborný dokument, který mapuje život a osobnost jedné z největších postav hudby. Ukázány jsou zde jak všechny stránky jeho povahy, tak de facto skoro celá historie jazzu od 50. let a to vše nám interpretují osoby, které to vše zažily, Milesovi příbuzní a spoluhráči.. Jediné, co bych tomuto snímku vytkl, je to, že neobsáhl i poslední trochu opomíjené, posmrtně vydané albu Doo-Bop.

Nedokážu se zbavit myšlenek na Nebe nad Berlínem, takže vidím jen to, že se veškeré poetično vytratilo a zbyl jen vcelku dobrý romantický film, který však může člověku, který původní film neviděl, něco dát a líbit se mu.

Pohodová oddychovka, která sice přináší nový pohled na superhrdinské filmy, ale tempo jí nevydrží po celou dobu, což je škoda, protože mnohé vtipy byly velmi dobré. A ani animaci a hlasům nemám nic, co bych vytkl.

Velmi osobitá pocta kinematografii a zároveň plivanec do její tváře. A taky výborný dárek fanouškům Kevina Smithe. Pokud má člověk rád odkazy na jiné filmy a smithovský humor, tak si přijde na své, i když to několikrát trošku drhne. Ale to je jen drobná daň za jinak skvělou zábavu. Za sebeparodující hollyvůcké herce a závěrečnou scénu vyřizování účtů musím filmu přidat ještě maličko nad ty 4 hvězdy.

Dost netradiční romantický film, ale také dost netradiční smithovka. Opět je vše podloženo skvělým scénářem, který hlavně v první polovině přináší kvalitní porci humoru. Silent Bob se navíc rozmluví až nečekaně štědře, což musím take kvitovat jako velký úkaz. A herci tké hrají velmi dobře, což už mě nepřekvapuje dokonce ani u Bena Affleca. Bohužel se Smith nevyhnul té jedné sentimentálně srdceryvné scéně, která byla sice důležitá, ale šla udělati jinak, proto jdu o stupínek níž, než by si film možná zasloužil.

Neskutečně zábavný, inteligentní a promyšlený film, který těží z geniálních absurdit pozpátku se odehrávajícího života. Člověka až udivuje, jak lehce lze získat mléko dojením dítěte nebo jsou lidé počestní v podniku, kde se ženy oblékají do teplých šatů. Tento film by měl být dodnes citován jako ukázka perfektního scénáře ( a vůbec, zajímavé by bylo zeptat se pana Nolana, jestli o tomto díle něco neví).

Takhle silný coenovský nádech (v případě tohoto snímku se spíše hodí říct zápach) bych opravdu z Ruska nečekal. Pomalé tempo, které pozvolna rozplétá příbeh, se několikrát dostane do rozporu s jásavými rytmy sovětských diskoték, což jen podtrhuje bizarnost a absurdnost filmu a doby. Mám pocit, že kritizovaná nechutnost a chladnost je přesně tím, čím by se to, co se v Sovětském svazu dělo, dalo nejlépe popsat. Navíc když je vše podpořeno skvělými hereckými výkony, tak se nám dostává pocitu děsivé reálnosti (aniž víme, že film je natočen na motivy skutečné události). Původně jsem chtěl dát lepší čtyři hvězdy, ale vzhledem k výbornému "konci" a matce Žurkova musím jít ještě o stupínek výš.

Mnohem lepší než první díl. Musím říct, že jsem se smál po celou dobu a dost často nahlas, což se nestává zas až tak často. Scénář opět perfektní, se spoustou nekorektních dialogů, které tentokrát skvěle vyniknou. Navíc i Jay a Silent Bob dostanou mnohem více prostoru, což je veliké plus.

Tak, čekal jsem teda o dost víc. Scénář je sice velmi dobře napsaný a hlášky lítají jedna za druhou, ale není čas je ani vstřebat, navíc většina z nich jsou klasické kecy o sexu, které známe všichni... I tak se zde ale objevují skvělé momenty jako jsou scény s Jayem a Silent Bobem. Ale ten pro mnohé kultovní status celkem chápu.

Dokonalý filmový tvar, který se podařilo Gasparu Noému natočit, se mi asi na dlouho dostane pod kůži. Vizuálně úchvatné, a to jak kamerou, kterou Noé překračuje i svou laťku, tak i barevnými tripy v tempu epileptikovy noční můry. Opět tu máme i dlouhé scény bez střihu, který když už přijde je zase parádní. I herci se se svými rolemi vypořádali bravurně, zvláště pak Paz de la Huerta. Samotný příběh se může zdát jako jednoduchý, ale díky zpracování v ich formě a následnému odosobnění se dostáváme někam úplně jinam, zvláště když přijdou mnohými opovrhované repetice, které potvrzují inspiraci ve východních filosofiích, což hypnotický závěr jen potvrdí. Dokonce ani délka mi nepřišla přehnaná, jelikož jsem byl neustále zvědavý ne na to co se stane, ale jak se to stane, protože teto film není o cíli, ale o cestě (a životě).