Bubble74

Krásná a bezbranná Ingrid Bergman ve spárech svého úlisného chotě, který se starostlivě snaží jí připravit o rozum. Prvotřídní thriller, jenž s přehledem dokáže nahnat husí kůži i otrloušům dnešní doby.

Naivní politické drámko, které neztrouchniví v archívech jen díky magickému jménu v titulcích. Fanoušci Audrey Hepburn si cestu k Secret People vždycky najdou a náležitě si vychutnají vzácné, ojedinělé záběry baletního umu budoucí hvězdy stříbrného plátna. Jenže s nimi veškerý zážitek začíná i končí, protože zápletka i jednání všech postav jsou slušně řečeno naprosto přihlouplé a nelogické. Anarchisti řádí v meziválečné Evropě a prostoduchá emigrantka se zamotá do jejich pařátů a do svého svědomí. Vybaveni ambiciózním námětem vrhli se páni filmaři na věc jistě s nadějemi, opomněli leč důležité ingredience - šťávu a náboj. Tím si šanci na úspěch nechtěně snížili. Nebýt tanečních kreací mladinké Audrey, neštěkl by po tomto snímku ani pes.

Vizuálně zcela fascinující a naprosto unikátní.

Kanzashi je tak trochu jako poetičtější japonská verze Anděla na dovolené bez té rušivé, uslintané agitky. Poutavě namíchané seskupení rozlišných městských charakterů a jejich společné prázdninové dovádění v lázeňském středisku v obklopení lyrické, panenské přírody. Chishu Ryu jako mladý voják je roztomilý a jeho léčebná procedura spíš odpovídá několikanásobné fraktuře celé dolní končetiny než pouhé zapíchnuté sponě v chodidle. Velmi příjemný a nenáročný snímeček.

Arigato-san by se měl povinně promítat při náborovém řízení u každého autokarového přepravce, protože nejedna cesta busem je dneska hororový zážitek. Machři, kteří si za volantem prostředků hromadné dopravy kompenzují své nesplněné sny pilota formule jedna, patří k těm nejběžnějším. Opravdovou hrůzu mi však jednou naháněl šofér, který během jízdy sváděl urputný boj s vyprchávajícím promile a co chvilku si hodil šlofíka. O těch škodolibcích, kteří dobíhajícím přibouchnou dveře těsně před nosem nemá smysl ani hovořit. Pan Děkuji je pravý opak. Je to řidič džentlmen. Svou přezdívku si vysloužil hlasitým projevem vděčnosti všem pocestným, kteří mu uskakují z cesty, když je na své trase míjí. Jeho pasažéři jsou jako jeho rodina. Vždy je bezpečně doveze do cílové stanice, rád s nimi poklábosí a ochotně poskytuje rady i v důležitých životních situacích. Radostná a pohodová jízda japonskými horskými serpentinami v nelehké době ekonomické deprese, kdy cestovat autobusem nebylo samozřejmostí pro každého.

Ačkoliv je tento film bez jediného zvuku, dokáže naplno strhnout obrazovou dramatizací a výstižnou mimikou herců. Shimizuho subtilní práce s kamerou i střihem je na tehdejší dobu dosti inovační a poukazuje na jeho jemný cit pro vizuální vyjádření. Je proto s podivem, že tento talentovaný režisér je dodnes v západním světě takřka neznámý a nedosahuje patřičného uznání jako jeho krajané, kteří se hlásili k jeho obdivovatelům.

Hravý a milý film se skromným příběhem, připomínající Ozuův I was born, but...Težká situace po uvěznění otce nevyznívá tak dramaticky, protože je brána z naturalisticky zobrazeného dětského pohledu, který je bezprostřední, upřímný a často vtipný. Člověk se proto rád svému hojnému usmívání poddá a radovánky i neplechy dětského světa si s nostalgií a příjemností užije.

Precizně napsané, vysoce emocionální společenské drama. Dvě íránské rodiny, jedna moderní ze střední vrstvy, druhá silně věřící a z chudých poměrů, svede dohromady tragická událost. Všichni jsou posléze zachyceni ve spleti strachu, lží a obvinění. Jejich bloudění v nejasných obrysech mnoha tváří pravdy je vyčerpávající, umocněné navrch tím, že žijí v nesvobodné zemi, kde láska k bližnímu je přepychový luxus.

Překrásná Nomádka v blankytném hábitu vystoupí z perského koberce a vypráví svůj nadskutečný příběh o veliké lásce. Poetická, barvami protkaná fantazie pro relaxační, exotické snění.

Tajemství života a smrti se nedá odhalit a už vůbec ne zmanipulovat. Pán tvorstva se o to vehementně pokouší a žene se za ním hektičtěji, urputněji, dál a výš. Jeho nejdůležitějším nástrojem je komunikace. Nevšímá si přitom, že podstata všeho spočívá v harmonii a skromnosti. Tam je zárodek dobra. Jak se vlastně pozná pravá tvář zla a kam až dosahuje jeho moc? Může být ovlivněno dobrem? Mezi nebem a zemí existuje tolik záhadných věcí, že nad nimi můžeme filozofovat dokud nás vítr neodvane. Kiarostami na naší mysl navalil pořádnou haldu otázek a mystiky a nechal nás, abychom se z ní vyhrabali sami. Jako odškodné nabídl pohádkové scenérie. Mohli jsme se kochat skvostnými krajinomalbami v sytých barvách i tajuplným labyrintem malebné vesnice, důmyslně ukryté v kopcích. Někoho ten film asi ukolébá ke spánku jak letní vánek, mě i svým pomalu plynoucím tempem smetl v obdivu jak uragán.