Bubble74

Vnější popáleniny se časem zahojí, vnitřní nikoliv. Některé detaily vyžadovaly zvýšenou pozornost, na druhou stranu si mohl režisér odpustit ty polopatické vysvětlivky, protože i divákovi s pokročilou alergií na inteligenci by skládanky zaručeně docvakly. Hodnocení za to však ubírat nechci. Kvituji totiž s povděkem, že mi ta šokující pointa nepřišla dřív na mysl a tím pádem jsem měla na závěr dech vyražený jak už dávno ne. Tento neúprosný příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat.

Ukázkový příklad filmu, kde u mě závažnost obsahu kompletně převálcuje i nedokonalou formu zpracování. Všechny podobné alarmující výpovědi o krutém bezpráví by se měly povinně promítat ve školách po celém světě, aby se lidé už od útlého věku konečně naučili, nestarat se jen o vlastní píseček a hasili i to, co je nepálí. Čím více by jich bylo, tím větší by byla do budoucna šance úspěšně bojovat proti zrůdnostem, které jsou dnes na naší planetě na denním pořádku. Je žalostné, že zatím je to spíš jen utopická představa. Proto patří enormní vděk všem odvážným novinářům, filmařům i dalším jedincům, kteří se jako malincí Davidové odhodlaně na jakéhokoliv bestiálního Goliáše vrhají, aby se pokusili každému člověku, kterému je nespravedlivě odebíráno, vrátit jeho základní právo na humánně důstojný život.

Výprava viktoriánské éry je atmosférická a ponurost tajemného domu, vesnice i močálů nahání husí kůži. Nezhltnu však ten ubohý scénář včetně nelogického konce, který spláchl předchozí dění jak nečekaný příliv. To není žádný thriller natož drama a já nepatřím mezi vděčné publikum tuctových duchařských hororů.

Nepříjemně intenzivní film, způsobující žaludeční nevolnost. Kevin je od narození velmi inteligentní, ale skrznaskrz zákeřná bytost, která svou matku terorizuje dle libosti nejpodlejším psychickým vydíráním. Brzy je zřejmé, že smysl své existence zaměřil na její týrání. Jestli z důvodu pomsty za svou povahu nebo zda-li v ní viděl jediného sobě rovného protivníka, je otázka interpretace. Film je technicky výborný, barevná kompozice i časté prokládání několika časových rovin zvyšují napětí i odpor a střípky tragédie zvolna zapadají do sebe. Měla jsem však problém s představiteli Kevina. Vypadali sice jak ztělesněný ďábel a vzhledově se sobě rovnali jak vejce vejci, ale jejich fyzická podoba s rodiči byla úplně nulová, takže by si jeden myslel, že ho koupili od satanistů na černém trhu. Přišlo mi též, že byl film ve své extremitě často natahován na skřipec. Opravdu by mohl být otec tak slepě naivní a netečný? Opravdu by se okolí tak nemilosrdně mstilo na ztrápené ženě? A opravdu může být někdo od batolete tak nevýslovně zlý?

Satirická verbální přestřelka se zdatnými protihráči, která nás takřka přesvědčí, že láhev letitého vizoura v kombinaci s přišlápnutím kuřího oka udělá z každého kliďase i slušňačky pravdomluvnou běsnící fúrii, a z které si já osobně beru ponaučení, že jakmile se jednou moje návštěva dostane při odchodu až k výtahu, v žádném případě ji nesmím tahat zpět, abych pak nemusela lítat po bytě s fénem a kyblíkem.

Z té hromady klacků, které život záludně hází někomu pořád pod nohy se zlatý palác postavit nedá. Nebo přece jen ano?

Moje skepse o zbytečnosti Fincherova remaku se mi potvrdila. Bylo jasné, že technicky to bude vymakanější, jak by ne, když zacinkala tučnější sumička. Jenže ten hollywoodský, velkopanský styl se nezapře a já postrádala onu mrazivou, syrovou atmosféru originálu. Navíc mi vůbec nesedla hlavní představitelka. Rooney Mara vypadala jak zapšklá smažka a ne jak geniální hackerka s temnou minulostí. Ani jsem vůbec nepobrala smysl jejich prazvláštních přízvuků.

Když chlap přijde v dětství o své nejcennější klenoty, tak z něj sociálně neškodný a ctihodný spoluobčan nikdy nevyroste. Tuto skutečnost se podařilo Roskamovi přesvědčivě a i pro ženskou část publika velmi bolestivě znázornit. Přestože zde pranýřuje machinace hormonální mafie, která pumpuje stravu pro masožravce neskutečným sajrajtem, je to hlavně tragédie jednotlivce, která s divákem zaručeně zamává. Děj je sice místy zbytečně rozvleklý, ale výkon hlavního představitele a značně hustá atmosféra vyzdvihují tento debut do nadprůměru. Divím se, že většina belgické populace už mezitím nekonvertovala k vegetariánství.

...a osmý den Bůh stvořil rum a od té doby už ho nikdo neviděl...

Dojmout, rozplakat, rozesmát, ohromit krásou exteriérů, rozněžnit havajským ukulele a navrch ještě morálně vyškolit. The Descendants si nabrali vrchovaté sousto, jímž chtějí diváka nasytit. A mohlo jít o skutečnou delikatesu, kdyby na propracování scénáře bylo více času respektive talentu. Takhle se ta rozmanitá škála pocitů ledabyle prolíná rajskou Havají a já v té rozplizlé emocionální všehochuti nemohla své smysly pořádně naladit na žádnou vlnu a značnou dobu u mě převažovala lhostejná otupělost. Pouze parádní Clooney jako nezkušený taťka zelenáč a nečekaný brzký vdovec paroháč, běhající stylem postřeleného kance, se zachytil v mé paměti a má naději se tam i chvíli udržet.