Bubble74

Euripidovy tragédie nejsou lehce zfilmovatelným materiálem. Nelze zachovat atmosférický, dramatický říz jeho her, založených na jednoduchém ději a předlouhých monolozích, aniž by to na plátně nevyznělo ani trochu staticky a teatrálně. Cacoyannis šel tou správnou cestou. Upustil od velkovýpravných speciálních efektů, věrně okopíroval textové pasáže a především si sezval elitu tehdejšího dámského, hereckého světa. Víc nebylo třeba. Všechny čtyři hlavní představitelky odvedly fenomenální výkon a spolu s podmanivým hudebním doprovodem a působivou, anticky vzhlížející scenérií zanechávají Trojanky příjemný, filmově divadelní zážitek.

Nejhorší noční můra každého z nás. Umírání nejbližší milované osoby na zhoubnou nemoc. Polská režisérka Malgorzata Szumowska vstoupila po vlastních zkušenostech na tento tenký led s odvahou, bez skrupulí a emocionálních klišé. Snažila se toto těžké téma odlehčit černým humorem, který nepůsobí vulgárně ani v zdánlivě nevhodných situacích. Nikdo z nás dopředu neví, jak bude v danou chvíli reagovat. Možností je mnoho a chování mladé ženy, kterou sledujeme, je jednou z nich. Přestože již má po třicítce, tak po smrti obou rodičů najednou ztrácí pocit bezstarostnosti, definitivně dospívá, musí se vypořádat se svými pocity a začít hledat novou cestu v životě. Film sice nepůsobí celou dobu úplně přesvědčivě, ale patří mezi unikáty novodobé polské kinematografie a budí vzpomínky na slavnou éru Kieslowského. Rozhodně stojí za vidění. Nevím jak dobře se podle výše uvedeného obsahu naučila Julia Jentsch polsky, ale v tomto filmu jí propůjčila svůj hlas polská herečka Dominika Ostalowska.

Schneeland není odpočinková podívaná na zasněženou romantickou krajinku. Je to drsné, syrové, těžko stravitelné drama, ponořené do gotických, grandiózních záběrů severské pustiny, kterým se divák musí nezlomně a trpělivě prokousat, aby v něm našel smysl a posléze snad i zalíbení. Hans W. Geißendörfer nekompromisně představuje v čirém archaickém stylu holé jádro lidských tužeb, kde základním mezníkem je láska a smrt. Neušetří nás ničeho a zachází až za hranice snesitelnosti, protože nezavírá oči před vysoce ožehavým tématem, které v naší společnosti stále zůstavá tabu a kde by se většina raději odvrátila zády. Intenzivní zážitek, který by zesílila trochu kratší stopáž, podtrhují kromě vynikající kamery především heroické výkony Julie Jentsch a Ulricha Mühe, protože nepochybně i oni si sáhli až na samé dno svých možností.

Nic naplat, tady si fantazie paní Ester Krumbachové opravdu přišla na své. Výtvarná stránka filmu je luxusní vizuální hostina. Chytilová pravděpodobně nechala tvůrčímu talentu své spolupracovnice zcela volnou ruku a dobře udělala, neboť bylo nedefinovatelně příjemné nechat se s nimi unášet v tomto kolorovém tripu. Škoda jen, že se dámy zaměřily s takovou vervou pouze na barevno a jaksi opomněly přiběhovou linii. Tomuto halucinogennímu odletu by krapet víc střízlivosti v ději blahodárně prospělo.

Za noblesu Vanessy Redgrave a za překrásné scenérie bella Italia si tento přeslazený kýč s příšerným soundtrackem ty tři hvězdy zaslouží. Jinak u mě končí filmy tohoto žánru podstatně hůř.

Ještě, že to malý Gibusík nikdy nevěděl a tak všude chodil, protože tenhle prdˇolka s andělským výrazem u mě vyhrává na celé čáře titul nejroztomilejšího dětského představitele všech filmových dob.

Děti z Bullerbynu nedokážu ohodnotit objektivně, i kdybych se postavila na řasy. Nepřekonatelná knížka mého dětství a každému jejímu zpracování už jen ze samotné nostalgie prostě musím přihodit nějakou tu hvězdičku navrch. Lasse Hallström se filmové podoby zhostil vcelku věrně a jsem ráda, že mi vzpomínky na tuto báječnou knihu nijak výrazně nezkazil. Přesto ale nemůže plně uspokojit představy generace českých diváků, odkojených knižním vydání s kouzelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové.

SPOILER! Po tomhle by teď bodlo si na ušolíchání mysli pustit “Funny Games 2 - Ciao ragazzi” o tom, jak se karty obrátí a ta poslední rodina se pomstí za ty dvě předchozí (nebo bůhví kolik jich bylo) a zahraje si ententýky s těma sadistickejma slizounama hezky podle jejich zvrhlých pravidel, aby ty eunuchy přešla definitivně chuť na vejce. Pokud možno bez režie Hanekeho, ať se dočkám happyendu. Ať je nějaká ta spravedlnost aspoň ve filmech. Achjo, to by teď fakt bodlo.

Tomuto filmu bych šupem stáhla plné nebe hvězd. Tak sugestivně vybudovanou atmosféru na pouhém znázornění stereotypního, blahobytného života jedné rodiny hnedtak neuvidíme. Po zdánlivě banálním začátku, který ale ani za mák nemůžu nazvat nudným, protože každý záběr má svou opodstatněnou důležitost, se postupně dostaneme k momentu, který nás zchladí jak ledová sprcha, protože se nám rozsvítí, kam celý děj vlastně kráčí. A pak už jsme jen vtaženi do víru (radikálního) dění, že zapomínáme k čemu slouží naše plíce. Takhle zatajený dech bych neměla ani kdybych seděla o půlnoci v opuštěné kadibudce uprostřed hlubokýho, sibiřskýho lesa. Máte můj kompliment, Herr Haneke! Proč teda ubírám hvězdičku? Za ty reálné osoby, které poskytly námět k tomuto snímku. A za všechny jim podobné a jejich postoj k životu. Za jejich nekonečné sobectví. Důvody, proč se rozhodly k vyvandrování do tramtárie jsou pro mě neakceptovatelné. Nesdílím žádné sympatie, natož lítost s lidmi, kteří si neváží dobrého bydla.

Jako televizní inscenace by to byla nenáročná, ukecaná oddychovka pro starší a pokročilé o tom, jak jsme všichni (ne)spokojeni s naším ročníkem narození. Jako velké či artové kino nemají tyto, bez větší hloubky paralelně vyprávěné epizodky šanci obstát. Scénář sice disponuje několika výstižnými, úsečnými dialogy, ale jako celek působi dřevnatě, roztržitě a hlavně mdle. Nezachrání ho ani, jako vždy výtečná Corinna Harfouch. I ostatní aktéři se snaží vytáhnout ze svých strohých rolí maximum, včetně skvělého Bruna Ganze, který ale tak huhlá jako by ho tlačila zubní protéza. Největší povyražení asi obstarává anarchická stařenka Leonie a královna plastických operací Alessia. Jinak toto půl drama půl komedie nezaujme ničím výraznějším. Pokud má někdo zájem vyslechnout vše, co lze povědět na téma stáří z pohledu různých věkových kategorií, tento film nabízí aktuální, nic nezamlčující manuál. I když taková cesta narvanou MHD přes celou Prahu asi poskytne totéž.