Bubble74

Neobvykle pojatá, ale jen vlažná gangsterka, ve které se nejvíc vyjímalo několik povedených, krví ostříkaných lekaček. Kromě skvělého Guye Pearce, jehož prostor byl tak malý, že neměl šanci moc vyniknout, se to tam hemžilo vesměs postavami s charismem brouka Pytlíka. Ten náctiletý dřevěný panák se soustavně apatickým, civějícím výrazem mě dost otravoval a vysloužil si, že mně jeho osud zůstal až do konce úplně lhostejný. Jeho nevyvíjející se charakter tento stav jen podtrhnul. Kriminálnické příbuzenstvo nedopadlo v boji o mé sympatie o nic líp. Výkon Jacki Weaver byl sice velmi solidní, ale nikterak výjimečný. Pánové a dámy z Americké filmové akademie, opravdu ho považujete za mimořádný a hodný oskarové nominace? Nevím, nevím. A film jako celek nevystoupil ani ze šedého průměru. Čišela z něj přemrštěná snaha o vytvoření nezávislého, kultovního trháku. Jenže monotónní, neenergická režie a plytký scénář rozmělnily slibný potenciál Animal Kingdom v cosi neurčitého a bez výraznější chuti.

Není to na plný počet, to je jasný. Ale je to nadprůměr v naší novodobé mizerné produkci a je to jako najít zlatou jehlu v kupce hnoje s cedulkou český thriller. A takové raritě ráda přihodím hvězdičku na podporu proti expertům, kteří ji splachují do kanálu.

Musím si odvyknout tu přihlouplou potřebu chtít zhlídnout kompletní filmografie mých oblíbenců a přestat si myslet, že když tak neučiním, bůhvíco propásnu. Tak jsem se teď po x-tý přesvědčila, že nepropásnu zhola nic. Naopak, ušetřím drahocenný čas. Některé výtvory ani moji miláčci nezvládnou vytáhnout alespoň do výše snesitelnosti. Věděla jsem, že Daybreakers nebudou můj šálek kávy, a přesto jsem na to koukala. Dobře mi tak.

Originální, nápaditý příběh, který potěší každého, kdo má svět fantazie rád. A kdo z nás neměl v dětství takového plyšového kamaráda, s kterým prožíval nejrůznější dobrodružství. Škoda toho prkennýho dabingu Svěrákovic rodiny, za něj ubírám hodnocení.

Jedinečný kinematografický veget. Příjemná pohodička, zahalená tabákovým kouřem, po jejímž zhlédnutí chutná to cigárko dvakrát tolik.

Ani ten největší spratek si nezaslouží, aby mu nějaký cizí zmetek, který honí pecky, svoje ego nebo kdovíco, zkazil celý život. Tyto skutečné příběhy o nespravedlnosti a o laxnosti justičních systémů mě srazí vždycky do kolen. Hilary Swank i Sam Rockwell vtiskli svým sourozencům maximální dávku přesvědčivosti a protestuju, že se jim i celému filmu úplně vyhnuly oskarové nominace. Moc se mi líbily i Minnie Driver, Melissa Leo a Juliette Lewis. Všechny herecké výkony značnou měrou přispěly na intenzitě filmu. Jinak jsem tvůrcům vděčná, že to zapíchli v pravý okamžik. Divák si tu nepříznivou péesku vyšťourá (nebo se jí nechtěně dozví) stejně jinde a ten filmový závěr mi připadal únosnější. I tak dostaly emoce poměrně zabrat.

Bush junior chtěl vlítnout na Sadáma a mazaně to zdůvodnil, že je Sadám hrozbou vesmíru, protože si podomácku tajně kutí biologické a nukleární zbraně a materiál na to vyhandloval od Afričanů. Jenže Sadám jako na potvoru byl mimořádně v tomhle nevinně a navíc se profláklo, že o tom vrchnost věděla dopředu. Jeden bývalý velvyslanec se pak odvážil vyslovit tuto skutečnost nahlas. A takový zrádcovský akce Bílý dům netoleruje, proto v zájmu lidstva válcuje podle libosti koho si zamane. Hlavně ty, kteří se postaví tomu rozjetému buldozeru do cesty. Sean Penn tradičně exceloval, Naomi Watts taky velmi přesvědčila a jejich vzájemná chemie na plátně od dob 21 Grams ještě vyzrála. Fair Game je další zdařilé politické drama, které v samotném jádru odhaluje, jaký je politika nehumánní humus.

Burlesque je melodická, zářivá třpytka, na které není po filmové stránce co hodnotit. Příběh průhledný, scénář spíchnutý horkou jehlou, dialogy ztuhlý. Jestli Christina Aguilera hrát umí, musí to dokázat někde jinde, protože tady toho hereckého prostoru příliš nedostala. Ale zpívá a tančí fantasticky, to je bez debaty. Songy mě nebraly, protože můj vkus si lebedí na jiné vlně. V závěru mě ale docela otrávili tou dlouho očekávanou hitovkou, kterou náš barman šmudlal celý film, a která aspirovala na nejdojemnější slaďák večera. To, co z toho vzniklo raději komentovat nebudu. Stanley Tucci představuje jedinou filmovou uměleckou hodnotu. Jako by si odskočil z natáčení „Prady“ a je to vždycky borec, ať jako gej nebo jako psychopat. Plastická ikona Cher má mimiku úplně v háji, což je v herecké profesi největší průšvih. Ale hlas má sílu jako za mlada. Být patnáctiletá puberťačka, vyvěsím si okamžitě plakát sexy cukrouše Cama Gigandeta nad postel. Burlesque je zábavné pozlátko, které na okamžik očaruje, ale rychle vybledne.

Vidět Neapol a zemřít. To už by těžko dneska někomu stačilo. Dotknout se nebe, dosáhnout maximální možné dokonalosti. To je důvod, nabírající úplně jiné dimenze. Dál už není nic. Lepší už to být nemůže. A ta ukrytá bestie v nás, naše druhé, zlé já se rádo přičiní k dosažení onoho cíle. Jenže probudit ho k životu může dopadnout neblaze. Aronofsky si ďábelsky pohrál s touto šílenou myšlenkou a svým dalším, naprosto devastujícím psycho snímkem, který od druhé půle za pomocí Čajkovského doprovodu neuvěřitelně graduje, se té hranici dokonalosti hodně přiblížil. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi leze mráz po zádech.

Která ženská jakéhokoliv věku nemá po zhlédnutí sto chutí vytáhnout nejsvůdnější hadříky ze svého šatníku, proměnit se v „femme fatale“ a vyrazit do terénu, kde si připomene, že její drahá polovička není jedinej mužskej na světě? Trefná, vtipná i hořká generační komedie z českých luhů a hájů, kterých je jako šafránu, a kterou by mohli docenit kromě dam také méně šovinističtí pánové. Nedostatek současných, netrapných filmových výplodů bude způsoben tím, že dnešní doba jako předloha moc vkusného humoru nenabízí. O to více potěší, když se podobný snímeček zrodí a člověk má příležitost se konečně od srdce zasmát.