Gabbe

Nechutně přepoetizovaný až uslintaný film. Něco jako vizualizovaný koncert Honzy Nedvěda. Sentiment a ulpívání na poetických obrazech sice patří mezi atributy, kvůli nimž mám íránské filmy rád, leč ne každý s nimi umí zacházet tak ladně a nenásilně jako třeba Majid Majidi. Lidé, co jeho opěvované Božské děti vnímají jako patetický kýč, by se Gabbehu měli pro vlastní dobro vyhýbat obloukem. A to i v případě, že mají kladný vztah k perským kobercům. (06.08.2009)

Poetický film zaradený do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý, ktorého poetika mi veľmi nesadla (a to mám inak tento druh filmov celkom rád). Po obrazovej stránke je to nepochybne krásne dielo, po stránke obsahovej ma na ňom ale akosi všetko iritovalo: upišťaný šibnutý dedko, čo buď neustále narieka, alebo zavýja, starý chumaj, čo sa rozhodol, že sa ide ženiť, vydajachtivá mladá dievčina s odpudivo namachleným obočím, či to názorné vysvetľovanie, ktorá farba je ktorá (kto má byť akože cieľovou skupinou tohto diela?). (16.02.2023)

Voda, písek, obloha, obilí, ovce, tkalcovské stavy, dvojice stařečků u potoka, dvojice milenců prchající na koních, prosté osudy vetkané do prostých gobelínů. Zaplul jsem do toho jednoduchého světa, barevnějšího než nejbarevnější Technicolor, po horkém dni plném mnohem rychlejších a sofistikovanějších filmů a bylo to jako lehnout si do trávy pod veliký strom, koukat skrz jeho korunu na nebe, pomalu zavřít oči a nechat si zdát prastarou pohádku. (10.08.2015)

Jeden z těch filmů, u kterých si uvědomíte, jak je také možné si hrát s obrazem a vytvořit něco naprosto jedinečného. Tady je propojení pohybu a scény tak úchvatné, až se budete divit, jak je možné, že jste něco takového ve filmu viděli jen málo. Íránský film 90. let rozhodně stojí za větší prozkoumání. (24.03.2016)

Podobně jako jeho vzor Paradžanov není Machmalbáf ani tak nadaným vypravěčem jako spíš aranžérem obrazů; v těch jeho, byť často neméně malebných, ale vidím méně osobitosti a naléhavosti. Sám režisér přirovnal svůj nezávislý snímek k titulním ručně tkaným kobercům Kaškajů - v protikladu k hollywoodské tvorbě, připomínající po celé zeměkouli rozlezlé peršany tovární výroby. Příměr nepřekvapuje, a zároveň tak trochu budí podezření : Machmalbáf má, řekl bych, k lidovému umělci dost daleko. Třetí hvězdičku dávám za pohled do světa, který pro filmového diváka objevil víc než sedmdesát let před "Gabbe" Cooperův a Schoedsackův dokument o příbuzném kmeni Bachtijárů "Tráva". Alespoň v jednom ohledu íránský snímek předčí svého předchůdce : ve schopnosti představit tento svět v barvách, které jej tak působivě spoluutvářejí. (05.03.2019)