Majkak

Atmosférou a pojetím až moc připomíná Prvotní strach, takže zbývala otázka proč. Přesto slušně zvládnutý thriller. Rooney Mara je tak krásně přesvědčivá, snová panenka, o které není možné pochybovat. Akorát logika scénáře se ke konci nějak zadrhla. Jako když závodní kůň skvěle odcválá dostih a ke konci ho chytne kulhavka. Tak nějak je to i s logikou závěru.

Žádná extrémní romantika. Šéfa firmy zaujme mladá snaživá asistentka, a pokračuje to, jak to tak bývá a končí tak, jak se také stává. Co se zklidní vášeň, uvědomí si, že s manželkou si rozumí víc než s milenkou. Všichni pořád řeší barvu pleti, ale Spike Lee docela slušně ukazuje, že tyto řeči jsou především útěkem z vlastních frustrací ze života, který se nedaří podle očekávání. Odkaz na barvu pleti je výmluvou, neochotou přiznat si realitu. Našel si bílou holku, Italku, která je snědší než „papírově barevná“ manželka. Snaživé i ztroskotané existenci jsou na obou stranách barevného spektra.

Sympatický arcibiskup i zpracování dokumentu. Některá místa zůstávají zbytečně na povrchu, režisér měl prohloubit pohled na prožívání vztahu k Bohu, doplnit více výpovědí o víře. Chybí též mezinárodní kontext. Těm, kdo pravidelně nesledující italské zpravodajství, mohou některé úvahy připadat jako přitažené za vlasy.

Začátek nemá chybu, dokonale stylová ponurá atmosféra, bláto, mlha a chlapík, co za sebou táhne rakev skrývající trochu jiný obsah, než je obvyklé. Pravda tento chlapík by rakváře uživil. Klasický mstitel s absencí romantických spádů. O co méně realistické o to víc stylové. Sympatické, že nenudí a má spád. Akorát ta bahenní rvačka byla slabší. Chápu, že se moc líbilo Tarantinovi. Akorát se mohl trochu inspirovat i délkou původního Djanga.

Něžná romantika, která neurazí, ani nijak zvlášť nenudí. O něco hezčí by byla v jedné dějové linii a malinko kratší. Žádné drama, jen přímočará citovka o lásce, která nemá za úkol řešit nic jiného, než že ti dva k sobě osudově patří. I to se někdy stává. Že jsme si to sami neužili, neznamená, že takoví lidé neexistují. Potěšení z filmu, který nekomplikuje svět.

Stačí jedna věta. A všechno se rozjede, jen jedna verze může být pravdivá. Ano, riziko zneužívání nelze podceňovat a děti nelžou (většinou). Lucas se neumí bránit, nevysvětluje možné důvody Klárčina obvinění. Mlčenlivý a čekající na to, že mu ostatní uvěří, protože ho znají odjakživa. Ne, chovají se, jak bývá v maloměstě zvykem, máš cejch a my si můžeme kopnout. Klára trpí nedostatkem pozornosti rodič a upne se na Lucase, který se chová přesně podle příručky, jak nakládat s malými dětmi. Fatal error, podcenil její bolest z odmítnutí. Pak už klasické schéma, jak někoho vyobcovat z komunity. To idylické přijetí po roce mně úplně nesedělo, zato závěr vrátí vše do reality.

Vyloženě nenaštve, ale také ničím neosloví. Slabý scénář. Výrazně kulhá logika, nevadí až tolik použití moderního prvku, ale spíše, že děj nerespektuje žádná pravidla. Lenost a zase lenost. Místo, aby s tím scénárista pohrál a propracoval to, ať k poezii nebo k logice, prostě jen vždycky když mu dojde dech, posune příběh dál formou vyprávění. Část pohádky pracuje s úrovní předškolních dětí, další místa jsou však pro ně evidentně nevhodná. A vtipy na právnickou fakultu v Plzni jsou v kategorii povánočních výprodejů.

Sázka na jistotu, jak vydělat peníze se zárukou. Některé scény roztahané za hranicí lidskosti, u epizody s Glumem (hádanky bylo jediné, co se dalo snést) nekonečné čekání na okamžik, kdy si Bilbo konečně nasadí prsten. Chybí vznešenost Pána prstenů, pokus o zcivilnění není šťastnou inovací. Je z toho střečkovité pobíhání z jednoho místa na druhé. Kulisy zůstaly, obsah odešel.

Setkání zklamaného zatrpklého muže s čistou duší, velmi půvabnou a důvěřivě otevřenou. Jako setkání s andělem, která umí proměnit srdce. Kieslowskému se podařilo výborně prokreslit charaktery hlavních protagonistů, aniž by cokoliv rušilo vyumělkovaností. Hledej půvab štěstí. Film patří mezi ty, které umí nadchnout pro krásu života.

Bond se posunul, doba je jiná, některé jistoty ale zůstávají. Bavil mě paradox. M ve své obhajobě poukazuje na aktuální problémy a jimi zdůvodňuje způsoby práce tajné služby, Silva je však produktem M, ne současné doby. Skyfall odráží současnost a příjemně to kompenzuje návratem k starým dobrým časům v závěru. Do módy přicházejí záporní gayové (Země bez zákona), že by reakce na pride parades:-)