Majkak

Čím víc se blíží k závěru, tím je slabší. Nejlepší je rozjezd. Pak se zbytečně zpomaluje. Lekačky naprosto předvídatelné. Prospělo by více sestřihnout. Závěr celkem očekávaný. V příběhu není žádná finta. Nechala jsem se nalákat, že jde o hororovou klasiku. Ale preferuji příběhy, ve kterých funguje logika a druhá strana má šanci něco vymyslet. Takhle slouží v postatě jako krmení pro ty, kdo mají nadpřirozené schopnosti.

Během filmu se můžeme bavit tím, kde už jsme to viděli a slyšeli. Ale proč si občas nedat pohádku, ve které dopředu víme, jak bude děj pokračovat a skončí. Užít se hezký zážitek bez ambicí na sílu příběhu. Sympatický závěr: Lidé snězte si to, co jste nadrobili. Nikdo vás z toho tahat nebude, když nejste schopni pokory. Body navíc za úctu k přírodě a harmonii života.

Není to super designovaná podívaná, ale to vůbec není škodu. Na prvním místě hraje slušný příběh. V cestování časem nebude nikdy fungovat neúprosná logika, a ani není třeba to řešit, pokud to nedestruuje příběh jako takový. Můžu změnit budoucnost nebo ne? A jaké budou důsledky mého rozhodnutí? Mám právo jen na vlastní štěstí? Joe neměl zrovna šťastné dětství a charakter to taky na začátku moc velký nebyl. Sympaticky se však dokope k odvážnému řešení. Závěr příjemně překvapil.

Doporučuji všem, kteří mají pocit, že za socialismu byl život ctnostnější. Je fakt, že tehdy se kradlo s lehčím srdcem, protože okrádat nepřítele je povoleno. Film slušně ukazuje obecnou devastaci morálky a jediného čistého, který působí jako mimozemšťan. Působí bezvýchodně, protože především systém jako takový byl špatný. Tomuto odpovídá také závěr filmu.

Tolik po ní toužíme, když ji nemáme a často si nevíme, co s ní, když ji máme. Tedy, mluvím o svobodě. Slušně natočený dokument s poměrně zdařilými paralelami z doby komunismu a současnosti. Považujte si demokracie se všemi jejími chybami. Je typickým lidským neduhem, že dokud to má, považuje to samozřejmé a prozří až po ztrátě, ať už se jedná o svobodu nebo zdraví. Olga Špátová projevila solidní cit pro nastavování protikladů. Malinko mohla ubrat v počtu mládežníků, jejichž největší přáním je udělat maturitu a dostat se vejšku.

Značně depresívní, závěr vyvrcholí v neskutečnou tragédii. Kathy se do té šlamastyky dostala vlastní hloupostí, spíše tedy ignorací a sebereflexe se objevuje velmi pozvolna až ke konci filmu. Oficiální text distributora neodpovídá vlastnímu příběhu. Behrani dům koupil normálně v aukci a Kathy se s tím nedokáže vyrovnat, omluvou budiž že její rodinné zázemí naprosto absentuje. Moje právnické vzdělání a neznalost knižní předlohy mně brání vidět v tom něco jiného, než se tam děje. Behrani je pouze obětí, přičemž ale Vadim Perelman evidentně fandí Kathy.

Hillcoat má cit pro atmosféru. Stačí mu několik postav, aby do nich vtělil všechno, co k žánru patří. Ikonický Tom Hardy sympatickým způsobem nesmrtelný a proti němu dokonale záporný Guy Pearce, kterému by člověk s gustem šlápl do ksichtu, jakmile ho uvidí. Zlí chlapci z Chicaga, tajemná kráska, u které je naprosto jasné, čím se živila a nejmladší bratříček, který se shlédl ve velkém světě a myslí si, že má navíc než jeho starší bratr, čímž pádem vše podělá. Závěrečný vzkaz, že nebýt prohibice, by všichni bratři byli zaručeně poctiví občané.

Obrazově krásná podívána. Vzhledem k tomu, že se Tate Taylor soustředil výhradně na vztahy madam a služebných, mohl se omezit v celkové délce. Všechno ostatní je méně než kulisou. Rasová segregace nebyla produktem pár stepfordských paniček. Na skutečné drama je příliš malebné a jen lehce se dotýkající hloubky toho průšvihu, že řada obyvatel jedné z nejvyspělejších zemí světa se ještě v 60. letech minulého století oficiálně vážně domnívala, že jen někteří lidé jsou si rovni (teda někteří si to myslí dodnes, ale nahlas se to už nesmí).

Krásný film po všech stránkách, atmosféra, která umí mrazit, nádherné obrazy (včetně toho Slavíčka), neukecané dialogy. Kapitán Hakl se představí v normální policajtské poloze, nedokáže se ale smířit s tím, že by měli zemřít nevinní. Trochu naivní, v tom systému nemá šanci. Nějak mě neruší osoba poctivého policajta na začátku 50. let, jen si myslím, že v reálu by se s ním tak dlouho nebabrali. Příběh je příliš sofistikovaný na manýry sovětských poradců a jejich českých poskoků. Vzali by to podstatně hrubší silou, prostě postříleli pár lidí a na někoho hodili. To však nesnižuje sílu filmového příběhu.

Neurazí ani nenadchne. Prolínání pohádky a současnosti je trochu samoúčelné, chybí vnitřní souvislost. Chybí výrazná záporná postava, která by měla charisma. Jsou to jen takové odvary, které vynikají především hloupostí. Plus za to, že se nikdo nepitvoří, všichni jsou vyladěni na srovnatelnou civilnost projevu.