Slasher

Bogart strhne pozornost a dodá extra rozměr postavě, scénář je plný hlášek a energie, hlavní sdělení o svobodě a nestrannosti tisku v temný éře McCarthyho tlaků též upoutá. Tím spíš má význam zopáknout si v dnešní realitě, kdy se mediální úroveň zdá být velmi tristní, divná a o pořádný kus jinde.

Klasický novinářský dilema zda tvořit kvalitní obsah, nebo se zaprodat jako bombastický bulvární plátek s vyšší čteností (vůbec nic se nezměnilo). Zde v nadmíru dobře odsýpající noirový story s dvojitou nekalou vraždou i špetkou pěkných newyorských lokací, kde je vyvrhel sám šéfredaktor - výtečný a jako hajzl trefný Crawford.

Pár dojmů: příliš volná režie, slabě uspořádaný děj a postavy nedrží pohromadě, otravně moc melancholie a tesknivých melodií, Dylan je tu před kamerou rušivý dřevo, přes hlubší význam a zajímavý dobový kontexty ve mně tenhle Peckinpah bohužel nerezonuje, nesedlo si to (narozdíl od Wild Bunch a Cable Hogue).

Nevšední westernový příběh o self-made postavičce s atmosférou nostalgie a radikální změny časů, romancí a řadou humorně stupidních i dojemných chvil. Zařadil bych do soudku k Life and Times of Judge Roy Bean a McCabe & Mrs. Miller. Milá alternativa od trojice legend - Peckinpah, Huston, Altman.

Westernový žánr se jednou provždy mění - prudérní Haysův kodex shořel a Peckinpah prezentuje sympatický nekompromisní, anti-romantický obraz plný mrtvol, kurev, ožralých mexíků a jiných odepsaných postav, prašivá pouštní krajina kde všem jebe. Jasná inspirace pro moje srdcovky, Tarantina & The Devil’s Rejects.

Vysoká hodnocení a četná doporučení nezklamala - tohle je herecky prvotřídní, rafinovaný, zábavný a poutavý případ, kde dojde na romantický válečný flashback, k napálení diváka i na napínavý soudní vyvrcholení. Extra milou komediální devizou je Laughton jako zapálený starý právník.

Skvěle vtáhne atmosféra oblak nad lesy, sklářských výhní a temných apokalyptických proroctví, stejně tak humorný mix podivných individuí jako taková prokletá bavorská vesnička Twin Peaks, jenže postupně se vyvrbí v divácky vzato nefunkční filmový experiment s partou statických a duchem nepřítomných, zhypnotizovaných (ne)herců. Za nápad ale cením, klasický Herzog a je to vtipný.

S01: Peters překvapivě dobrá volba a špatný to rozhodně nebylo, ale zkrátil bych o 2-3 díly a celkově popohnal (linie sousedky je ta nejvíc rozvleklá a nejotravnější), nechal fokus výhradně na Dahmera a jeho otce. A tak nějak mi tu chybí co jsem vždy měl nejradši na tématu sériových vrahů - zvrhlý a morbidní aspekt, gore maso, krev a násilí - ne že by to byla verze pro děti, ale pořád až moc decentní, neexplicitní a po většinou mimo záběr... Kontroverze kolem byla, takže jsem to čekal temnější, drsnější a tvrdší. 70%

Zvolil jsem dnes dvojici Into the Inferno & The Fire Within, dal se hezky ukolébat záběry mordorský nádhery a Herzogovou nezaměnitelnou narací. Souzním s jejich posedlostí, "Pura Vida" montáž a chůze na hraně s propastí jako super vyvrcholení. ♪♫

Sympaticky obsazená story vzniku Air Jordan, člověk má hned lepší pocit z ducha podnikání a kapitalismu :) Film tady toho typu potřebuje ve finále jediný, aby vyvolal ty správný emoce, což se tu zadaří.