Pompeius

Sympatický mix Vetřelce, Šíleného Maxe a Priscilly, královny pouště. :) Scénář nijak objevný, sci-fi je to vlastně jen proto, že režiséra/scénáristu baví, kulisy by mohly být jakékoliv. Ale režisér umí vyprávět, udrží divákovu pozornost, bylo by fajn vidět, jak naloží s větším rozpočtem a košatějším příběhem. Třeba v Science Fiction Vol. 2. Spravedlivé hodnocení 3*, za snahu a s ohledem na nesmyslně shazující jiná hodnocení přidávám 4. vyvažovací.

Dobrá režie, strašný scénář, který příběh, na kterém se nedá nic zkazit, zabíjí... Klasika nepřekonána, ba ani zdaleka nedostižena.

Taková slzopudná pohádka se spoustou vymyšleností ke skutečným událostem, ale dejme tomu... Ovšem udělat z Johna Quinceyho Adamse (znáte z Amistad, kde ho hrál A. Hopkins) opovržlivého rasistu, to byl úlet - a hlavně zbytečný, protože to nemělo žádný význam pro děj.

Když nemáte hollywoodský rozpočet, natočte evropský rádoby art film s roztřesenou kamerou, záběry na prázdnou krajinu a královským dvorem asi tak o šesti lidech. K tomu vložte pět století staré osobnosti do úst myšlenky 21. století o sesterství, toleranci a svobodě. A můžete tvrdit, že jste natočili hlubokomyslný historický portrét? Evidentně ne.

Čiročirá filmová radost. Ze začátku poněkud polopatický a na orientaci těžkopádný rozjezd, který pomůže přežít slizký cockney Hugh Grant, pak už jenom režisérská, herecká a scénáristická paráda (až na dva tři lapsy, které jsou však asi způsobené postprodukcí). Matthew McConaughey úplně neseděl, takovým hvězdný roub, kterému se upraví na míru film, ale Hunnam a Grant super dvojka, i když v opozici, zbytek ansáblu také. Jednoznačně vede Colin Farrell, i když je ve filmu jen trochu. Pěkné nekorektní brnkání na současnou hyperkorektní strunu ("Řekl černá kundo, ne že černoši jsou kundy. Jseš černej, kunda taky, takže fakticky je to správně. A dokonce bych řekl, že to znělo láskyplně. Takže nemůžeš být ukřivděný...") nadšeně bych dal 5 hvězd, ale to dávám filmům, které vidím vícekrát a pořád mě oslovují. Takže zatím 4, za rok za dva se uvidí, zda 5, ale vidím to nadějně. PS: Velmi osvěžující pocit slyšet ve filmu ostrovní angličtinu v té vší zaoceánské záplavě.

Jednoduchý scénář a sevřená úspornost děje filmu jenom zesilují sveřepou a překvapivě silnou atmosféru filmu. Více než o Chata jde o psychologii skupiny jeho pronásledovatelů, kteří se sami stávají pronásledovanými a ze samolibé nadřazené krutosti se propadají k pochybám, strachu a malomyslnosti.

Po dlouhé době český velkofilm, co se týče výborné výpravy i osobnostmi nabitého obsazení. Příběhově poněkud plytké, útržkovité, ale pro poučenějšího diváka zajímavý exkurs do historie, filmový obraz doby.

Mělo to být velkolepé, ale davové scény s početným komparsem jdou na úkor příběhu - a jsou spíše o kvantitě, než kvalitě. Opravdu velká spousta jezdců pořád jezdí sem a tam, ale vlastně se toho moc neděje. Výprava, přestože musela být nákladná, místy působí papundeklově až směšně (miniaturní kopí polské jízdy či minitympány kozáků). Film také opomíjí předlohu v tom, že se věnuje osudu pouze jednoho Tarasova syna.

Taková celkem zábavná blbost s prosťoučkým dějem, ale dobře natočená a s výraznou atmosférou. Té napomáhá zejména perfektní soundtrack, málokdy se vidí/slyší tak výborně skloubený doprovod filmového obrazu a děje.

Strašlivě přeceňovaný film strašlivě přeceňovaného režiséra. Úmorné a nevyvážené. Vykreslení postav se vleče scénami, které děj nikam neposouvají, ty dějové jsou zase chvatně odbyté...