Pompeius

Nevtipně vulgární Amy Schumer napsala překvapivě fajn scénář - jakkoliv je ústřední linie klišovitá a průměrná, oživují ji vedlejší vtípky, třeba LeBron je výborný nebo John Cena. A taky film The Dogwalker s Daniellem Radcliffem a Marisou Tomei bych určitě chtěl vidět.

Tak to byla drsná ochotničina. Vydržel jsem 27 minut.

Překvapivě fajnová romanticko-dobrodružná báchorka o dobytí Mexika. Kéž by se tohoto epického tématu někdo chopil seriózněji a velkolepěji, s pořádným rozpočtem, méně romantickým a více krutým příběhem a především bez současného útlocitnění a vkládání pocitů a hodnot 21. století do století 16. Třeba takový Mel Gibson, který natočil skvělé Apocalypto...

Moc vtipné to nebylo, ale překvapivě tam bylo dost historických faktů, samozřejmě zpitvořených, ale aspoň ten background nebyl vycucaný z prstu jako scénář.

Divadelním hrám prostě plátno nesvědčí. Film je založen na obrazu, divadlo na slovu (a bezprostřednosti mezi jevištěm a hledištěm). Obě média mají své vypravěčské postupy a oba jsou těžko přenositelné. Z filmu taky neuděláte dobrou divadelní hru.

Námět dobrý, herecké výkony také, ale jinak je to fakt srágora, scénáristicky, i režisérsky. Nejlepší je tam Heather Graham. (Ale ne, Daniel je dobrý taky, jako vždy.) Ale jinak je to fakt děsná sračka. Fakt děsná, absolutně nefungující.

McKay umí fakt vtipně glosovat, má smysl pro absurdno a dokáže vystihnout a filmařsky popsat společenské trendy nebo chování určitých skupin lidí. Ale moc tlačí na pilu, takže mu z toho vždycky vyjde taková agitka se slabším závěrem nebo rovnou ztrácí tempo už v polovině filmu. Stejný případ jako Vice nebo Sázka na nejistotu.

Veskrze průměrný film, ale s velmi zajímavým tématem - první bitvě obrněných lodí, která se odehrála za americké občanské války.

Především: film by neměl nikoho odradit od jedné z nejúžasnějších knih všech dob. Převést do filmu knižní předlohu je vždy ošemetné. Nevyhnete se krácení, ale zrovna tady se povedlo děj do filmových dvou hodin natlačit bez přílišného zjednodušování. Jenže to se nevyhnulo postavám - nemají čas na rozvoj a vývoj, jsou ploché, černobílé, v drtivé většině naprosto nijaké - přitom trefný popis a charakteristika jsou Dickensovou jednou z největších předností. Usměvavý humor knihy se režisér pokusil napodobit jakousi groteskovou rozverností a vizuální barevností, ale nepovedlo se. Těžce se nepovedlo. Výsledkem je tragický mišmaš, kde se přehršel postav jen pitvoří, máchá rukama, ječí a přehrává. PS: Multietnický casting je opravdu strašné rozhodnutí, vynucování divákovy barvosleposti nefunguje - prostě to bije do očí a působí rušivě, když jsou postavy z téže rodiny několika různých národností a ulice Londýna 19. století připomínají ten dnešní. Odmítám od této chvíle věnovat pozornost jakémukoliv dobovému filmu, který nebude dobově obsazen, odmítám se podrobit ideologii levičácké reverzně rasistické menšiny, která kurví filmy. U sci-fi, komiksáren, současných filmů atd. je mi etnické obsazení úplně ukradené, ale u dobových filmů trvám na alespoň určité autenticitě. Tohle fakt byla poslední kapka.

Marxismus jako jed. Výstižný popis rozkladu jedince, který uvěří marxistickým frázím a mlácení prázdné slámy zastírané fanatismem ho dovede až na psychické a společenské dno. Odpověď, jak tomu zabránit, či rozhřešení nebo smíření, však film nedává.