honajz2

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 48 - JIŽNÍ KOREA - Zatím nejlepší Džun-ho Pongův, jaký jsem viděl. A zase budu muset jít proti proudu, protože Mutant se mi oproti Ledové arše a Parazitovi víc líbí v tom, že si nehraje na příliš vážné dílo a na veliké přesahy, ale že si je naopak plně vědom, kam až může se svojí výstavbou jít, aby nepůsobil přehnaně. Přerostlá rybí potvora je až na druhé koleji, hlavní je kritika kapitalismu a boj obyčejné rodiny za záchranu dcery, na kterou mocnosti kašlou. Tahle kritika není bůhvíjak hluboká a bohužel stojí na černobílých postavách, ale jako oživení jinak obyčejného akčního hororu je dostačující a vlastně celkem fajn. Hlavně si nehraje na žádné veliké podobenství (což mi vadilo u Ledové archy), takže si ani nehraje na víc než je a tím je mi to celé sympatičtější. Dokonce ani toho patosu a hysterie tolik nebylo, ačkoli se jim to samozřejmě úplně nevyhlo (třeba zpomalených záběrů je zde až až). Žánrový mix je méně svérázný než jsem čekal, ale on spíš než na nápaditostí stojí na boření klasický schémat monster hororů, ke kterým se sice stejně dostane, ale aspoň se snaží o jinou cestu k nim - a to mu jde docela hezky. Vše podstatné je pak dořečeno a to, že se nedozvíme opravdu vše, nevadí, protože to, s takovým vyzněním, není podstatné. A mě se ta "nedořečenost" v závěru opravdu hodně líbila. Přesto jsem asi čekal větší odvaz, protože i přes mnoho zdařilých prvků mám pocit chladu a postavám jsem taky tolik nefandil, jelikož byl jejich osud předem jasný. Takové Love&Peace od Sona už je v tomhle úplně jinde, tohle spíš byl film na jediné, ale přesto příjemné zhlédnutí. 3*

Škoda slabého závěru, který kdyby se řídil heslem zbytku filmu (tedy "finance nejsou problém, my si nějak poradíme"), tak bych tomu čtvrtou hvězdu rád dal. Tohle je už od začátku pořádné béčko, které si ale na nic nehraje, jeho chytře umírněná osmdesátková absurdnost mu sluší, některé nápady mě opravdu pobavily (ruka jako zbraň) a postava Jima Belushi to skvěle táhne. Film jsem sehnal jen s dabingem z VHS, což tomu dodalo vtipnou vrstvu navíc, ale věřím, že to funguje i v originále a Belushi v něm má pořádné hlášky a ne ty rychlodabingové, které byly spíš guilty pleasure. Zážitek to ale byl, jelikož jsem film z dabované kazety stejně vždycky chtěl vidět a tady všichni dokonce mají svého dabéra, takže to prostě bylo jak dabing, jen takové "příjemně laciné".  Čtyři hvězdy tomu tedy nemám, ale nebudu mít problém se k tomu někdy vrátit. Silné 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 47 - INDONÉSIE - Připadá mi, že jsem viděl úplně jiný film než moji oblíbení uživatelé. Nebo se mi jen vrátila nechuť do duchařin? Každopádně já ten (tehdejší) hype sdílet nedokážu. Dlouhou dobu mi to přišlo těžce klišovité a bez nápadu - lekačky se objevují tím nejklasičtějším způsobem, tudíž nefungují a jsou předem jasné a jelikož hororové v tomto filmu stojí víc na nich, nelze na tom vybudovat pomalou atmosféru. Že za terorem jedné rodiny bude něco víc než se zdá je sice jasné, ovšem cesta k tomu je jen xkrát viděnou variací na démonické duchy, kteří jen vybafnou a nic jiného neudělají a na dlouhé chození temnými místnostmi domu, u kterých je díky hudbě taktéž předem jasné, že vyleze nějaký bubák. Je to tak moc klasické, že mě to spíš vytáčelo, než abych se do toho dostal. Závěr, který duchařinu skloubí se satanisty, je sice zajímavější a jsem rád i za docela neotřelou taktiku přežívání ústřední rodinky. Tam už mě film začal upřímně bavit a už už jsem doufal, že mu vrazím čistou třetí hvězdu... než přišla poslední scéna, která nepřinesla nic jiného než klasický hororový konec. Akorát s tanečkem. Takže za mě ne, třeba jsem mimo a to geniální mi uniká, ale celkově je to typická průměrná duchařina plná typických klišé, na které jsem začal být alergický už před pár lety. Ale rozhodně cením skvělou filmařskou stránku, třeba srážka auta je kameramansky i střihově bezchybná a úžasná, stejně jako pár scén s klišé lekačkou, které ale stojí na dlouhých záběrech. A postava němého kluka, který by v jednu chvíli rád řval, ale nemůže, naštěstí patří k tomu málu pro mě skutečně zajímavého. Pardon, možná jsem měl až moc velká očekávání, ale minul jsem se s tím. Lepší 2*

Tohle je jasná inspirace pro Shreka, který tu parodii ve svých prvních dvou dílech dotáhl k dokonalosti. Princezna Nevěsta je tak fajn předzvěst, která ale není tolik parodická jak by mohla být, takže lavíruje někde na hraně "boříme pohádková klišé" a "točíme klasickou pohádku". Přičemž je jasné, kam se to víc kloní, ale já radši parodie neznající hranice. Ale aspoň to dokáže být multifunkční, takže si v tom každý může najít svoje. I tak mě to víc bavilo než ne, jelikož to nebyla klasická pohádka a tak jsem se tu mohl bavit nad rozsáhlými rozhovory namísto bitev, rolí Andrého Gianta i závěrečným vniknutním na zámek, kde to připomíná Shreka nejvíc. A strašně se mi líbí, SPOILER jak je Inigo smrtelně zraněný, ale vzchopí se a to až tak, že pak může z okna skočit na čtyři právě nalezené bílé koně a samotná rána se pak vůbec neřeší; prostě přesný obraz happy endu za každou cenu. KONEC SPOILERU Za mě fajn film, ale má konkurenci. Slabé 4*

Severokorejskému sportovnímu filmu se nedá odolat, když se, jako jeden z mála severokorejských filmů, dá sehnat. Zážitek je to samozřejmě úžasný - film z konce sedmdesátých let, který ale vypadá jak z konce čtyřicátých a jelikož sportovní námět o mladém "nadějném" fotbalistovi, který udělá při svém prvním zápase ostudu, nenabízí tolik prostoru pro chválení vůdce, tak aby se to dohnalo, jsou zde tři krásné budovatelské lidovky o tom, jak je vůdce úžasný. Jinak to má stejné schéma jako většina sportovních filmů - týmu se nedaří, problém je v hlavním hrdinovi, ten se ale nevzdává, zlepšuje sebe i svůj tým a nakonec se jim povede těsně vyhrát důležitý západ. Myslím, že to ani není spoiler, tohle je jasné už od začátku. Herecky je to směšné, filmařsky zaostalé (a scény zápasu jsou mizerné - často tam jen běhají lidé, kteří mají být fotbalisté, ale míč je vidět málokdy) a scénář je vyloženě pitomý. Jestli takhle vypadá trénink prestižního fotbalového týmu, tak jsem se měl vykašlat na studium a hrát od dětství fotbal, jelikož chodit do schodů a ze schodů zvládnu taky a kopnout gól do brány těsně před ní taky. Mohl jsem být celebrita, prali by se o mě v Anglii nebo Španělsku a nemusel bych teď koukat, jak to klukům severokorejským jde hezky od ruky. Ačkoli oni mají superschopnost - a tou je bezpodmínečná láska k vůdci, kterého tu milují všichni a asi jen díky tomu se In Son dožil velkého zápasu, jinak by ho chudáka asi zabili, aby nedělal ostudu. Zvlášť, když jeho sestra tančí lidové tance a miluje ji celý národ. Každopádně film je to sice pitomý, ale stejně jako Soudružka Kimová bude létat, je to fascinující exkurze do propagandy snad nejvíce totalitní země na světě. Jednak je to exotika, jednak občas sranda (třeba když tréninková montáž končí záběrem na křečovitě nadšený tým na horské dráze), za obojí jedna hvězda, takže celkově 2*

Sice můžu soudit jen na základě dvou filmů, ale přijde mi, že Lumet konverzačky prostě umí. A taky si umí vybírat propracované a chytře napsané scénáře, jelikož tenhle ho takový rozhodně má. Přináší i nosnou kritiku boje o sledovanost a manipulování s televizními diváky, které sice mohlo být hlubší (kdyby se ústřední zápletka rozhodla víc ukázat vnímání samotných diváků), ale i v této podobě stačí. Navzdory tomu, že mi to přišlo příliš ukecané na úkor všeho ostatního (což není chyba filmu jako spíš fakt, že jsem to tak prostě vnímal), tak mě zajímaly osudy všech hlavních postav a samotný závěr má dost do sebe, i když jsem ho časem začal tušit. Ostatně, podobně kritické novější filmy mají to, co je zde jako šokující zvrat, často jako aktivní dějový prvek. Rozhodně tedy pocitvý a povedený film, který bych nedokázal hodnotit níž kvůli velkému počtu kladů, ale i tak nevím, jak moc silné dojmy ve mě v budoucnu zanechá... 4*

Na jednu stranu film velice vtipný a to až tak, že jsem se u něj mnohokrát zasmál nahlas, ale na druhou stranu si nedokážu moc představit aspoň stejně kladné druhé zhlédnutí, vzhledem k tomu, že best of gagy bych už očekával a víc vnímal zobrazení Japonců. A to je vyloženě stereotypní, až mě to, jako zájemce o japonské filmy, chvílemi štvalo. Přitom kdyby to byla nekorektní komedie, neměl bych problém - hranici smyslu pro humor mám docela dalekou a baví mě i filmy, které jsou pro jiné morálně závadné či ideologicky nejednoznačné (vivat South Park), ale tady to na mě působilo spíš zestárle. Neurazilo mě to, ani nenaštvalo, jen to mělo svoji trvanlivost a ta už vyprchala. Naštěstí to tu znamená, že jedno zhlédnutí je zde naprosto ideální, ale na víc bych to skutečně neviděl. Silné 3*

Já bych tomu hrozně rád vrazil plný počet, už jen proto, jak geniální pointa z toho vyleze a jak je zde uvěřitelně zpracovaný křesťanský seriál pro předškolní děcka (včetně interakce s dětským divákem), ale zároveň mi tolik nesedělo příliš rychlé a mírně "klipovité" zpracování, které mi brání k plnému počtu. Poslední dny se k tomu ale pořád vracím a pořád mě stále víc fascinuje pointa, že to možná přehodnotím. On je taky Angel Hare fascinují projekt už jen v tom, že je analog hororem, ale oproti ostatním dost originálním. A dál už to bez SPOILERŮ nedám, takže radši nečíst, pokud by vás to náhodou zaujalo. Je to jediný analog horor, kde nadpřirozená entita není zlá. Hlavní postava, anděl Gabby, totiž promlouvala v dětství k Jonahovi, představovala se mu jako jeho strážný anděl a jelikož tušila, že mu může jít o život (vzhledem k tomu, že jeho otec byl alkoholik a násilník), naučila ho se bránit. A tahle sebeobrana vedla k tomu, že svého otce, aniž by si to pořádně uvědomoval, zabil. Přičemž ale těžko říct, jestli by v tu chvíli Jonah nebyl zabit svým otcem. Může si tohle vůbec strážný anděl dovolit? Pokud byl strážným andělem? Poslední epizoda první série dá jasně najevo, jak to celé je a podstatným je, že Gabby skutečně byla Jonahův strážný anděl a fakt mu chtěla zachránit krk a zpříjemnit jinak složité dětství. Tudíž Gabby rozhodně není jednoznačně kladná postava, ale zlá rozhodně taky ne a sama nebo skrze Jonaha opravdu neudělala nic, co by se nedalo opodstatnit. Pravda, že takhle hodnotím hlavně první sérii - druhou jsem spíš prolítl a takhle mi přijde spíš navíc - ale na to, jak krátké to celé je, to má nosnější ústřední zápletku než kdejaký dvouhodinový film. Druhou sérii si ještě víc prostuduji a pak přidám edit, ale zatím potřebuji vypsat dojmy aspoň z té první, která se mi líbila hodně. Sice se z toho rozpadne ten horor, ale kruci, když po největší slávě analog hororů začaly být ty budoucí na jedno brdo (čest výjimkám), je tenhle s funkčním pozitivním vyzněním skutečný unikát. Silné 4*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 46 - JUGOSLÁVIE - Tohle je jeden z těch filmů, kde už od začátku tušíte něco zlého na pozadí, nervně na to čekáte a v závěru to přijde a je to ještě větší psycho než jste mohli čekat. Teda, ne, že by vás Deja Vu svým závěrem okamžitě vydeptalo, ale jako horor to rozhodně není označené jen tak. Navíc díky tomu, že je to šmrncnuté hororovými prvky (ačkoli by se se mnou puritáni hádali, že je to jen thriller, ale sorry, rámování záběrů, práce se světlem a výstavba scén to povyšují do ještě temnějšího zážitku), je to o to hutnější poctivé psychologické drama s mírně mysteriózními prvky o skrytém traumatu, které začíná pomalu vylézat na povrch. Dobře se zde pracuje jak s flashbacky, tak i s prolínáním minulosti a současnosti, všechny first person záběry jsou chytře zakomponované do celku (a jelikož několika takovými celý film začíná, okamžitě si mě získal) a i herci jsou dostatečně přesvědčí ve svých rolích. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči a jelikož jsem párkrát musel, doufal jsem, že se k tomu budu moct hned zase vrátit. Snad jen škoda postavy věčně naštvaného souseda, který byl jen vtipnou postavičkou a v dění hlubší místo neměl, ale jinak je to banger, který mě určitě donutí k detailnějšímu průzkumu Markovičovy tvorby. Kéž by i u nás vznikaly takhle zdařilé reflexe zrůdností komunistického režimu... Silné 4*

Řemeslně solidní práce, na jejíž propracovanost a chytré (a přitom úsporné) využití zpomalených záběrů je radost pohledět, ale scénáristicky je to celé očividné už od prvních scén a je to ještě horší, když to pak svoji (taktéž očividnou) myšlenku o tom, jak bohatí vykořisťují chudé, neustále opakuje dokola celé dvě hodiny a něco, ve významově naprosto stejných větách. Vlastně je tu málo scén, kde by o tom postavy neustále nemluvily a ty ostatní jsou jen o tom, jak se hlavní hrdinka pod vlivem touhy po úspěchu v gastronomii změnila k horšímu. A když se její symbolický boj se svým učitelem dostane k rozhodující "bitvě", můžete si vsadit, jak se nakonec Aoy rozhodne. Nejspíš to uhádnete už na začátku. Přitom mám filmy z prostředí profesionální gastronomie rád, ačkoli takové, kde zápory převažují nad klady nebo je to aspoň vyvážené a Hunger takový je, ale spíš než ten budu určitě stále víc preferovat Bod varu, který je v tomhle mnohem více fascinující, hutný a nepředvídatelný. Tohle stojí na jednom z nejokoukanějších narativních schémat, jaké existuje a když se vám ho povede rychle prohlédnout, tak pro vás celý film nebude na víc než jedno zhlédnutí. 3*