honajz2

Čekal jsem hodně - a dostal málo s víceméně dost nevtipnými humorem. Ale druhý díl, ve kterém se usmíří Sprig s Girmem mi ty dojmy trochu zachránil, nicméně víc jak tři téhle epizodě fakt dát nemůžu. Lepší díl: Grime´s Pupil. 3*

Tady už jsem z prvních minut tušil, že to půjde mimo mě a bohužel jsem se nemýlil. Štvala mě věčně bezchybná a naprosto dokonalá Naušika, která opravdu nemá žádné chybičky, štvalo mě přehnaně akční finále, štvaly mě silně černobílé postavy, štval mě nepromyšlený svět, štvala mě Mijazakiho typická perverzita, kdy je neustále Naušice vidět pod sukni a vůbec je fascinující, že se oblíká jako štětka, i když pořád někde lítá, nebavilo mě gradování příběhu... Prostě mě to nijak nevzalo, nechytlo, žádný silný zážitek z toho nemám, ani mě to nedojalo, spíš objektivně uznávám, že to má něco do sebe a že to je zajímavé, ale opravdu jen zajímavé, než cokoli jiného. A pár dobrých nápadů a povedenějších scén tam bylo, ale ne tolik, abych kvůli tomu přidával hvězdičku navíc. Na mě až moc klasické anime a mě osobně anime tolik nebere. Lepší 2*

Škoda, že je to tak strašně jednostranné, prvoplánové, povrchní a patetické. Takhle to totiž vůbec není konzistentní a ten film svým přístupem vůbec nezachází do hloubky, jen plave na povrchu a zjednodušeně každou scénou neustále řve do světa "chudáčci ubozí Aboridžinci a fuj fuj odporní běloši". Přitom to není tak černobílé, ten problém je mnohem složitější, ale Heera jako by to ani nenapadlo. Většinu filmu je to navíc i přehnaně ublíženecké a fascinovalo mě, že i z negativ Aboridžinců (nemakají a ani se nesnaží si práci sehnat) se to vehementně snažilo udělat klad, abychom s nimi museli soucítit úplně ve všem, i když ani oni nejsou dokonalí a jejich problémy by se (dle nastínění situace ve filmu) vyřešily jen tím, kdyby z Austrálie vypadli všichni nepůvodní obyvatelé... Ale musím uznat, že je to dobře natočené, záběry přírody jsou pro mě taky dost velký klad, to téma samo o sobě taky má něco do sebe a zpracování života Aboridžinců v moderním světě mě zaujme vždycky, ať už vypadá jakkoli (rozhodně je pravda, že Austrálie na své původní obyvatele z vysoka kašle a taky mi to dost vadí, ale nelíbí se mi, jak je ten problém zpracovaný tady a takové Kde sní zelení mravenci od Herzoga mi přišlo mnohem komplexnější a víc vypovídající, stejně tak i Poslední vlna) a hodně mé dojmy zachránil skvělý závěr, ve kterém se konečně Charlie dokopal k tomu, k čemu měl už dřív, místo toho věčného fňukání a nadávání. Takže nakonec ty tři dám. Btw hodně dobrý komentář má JASON_X. 3*

Líbilo by se mi to asi i víc, ale Del Toro už si to podělal jen tím, že jako první scénu dal tu závěrečnou, takže jsem ohledně osudu Ofélie nemohl být nijak napnutý. Navíc jsem čekal propracovanější jak ten reálný svět, tak i ten fantazijní, protože pořádně nefungoval ani jeden a taky mi přišlo, že tu je přehnaný počet špatných událostí, protože tady co se může podělat, tak se taky podělá, až už mi přišlo, že tam toho je zbytečně moc. Jako jo, doba ve které se to odehrává byla úplně na prd, ale ten film ve všem postupuje až moc rychle. Buď to chtělo víc domyslet, aby některé situace nepůsobily tak klišovitě nebo protáhnout stopáž o hodinu, ale takhle to prostě nevyniklo tak, jak mohlo - aspoň pro mě ne. Ale musím pochválit dobrou atmosféru, slušné herecké výkony, pár zajímavých nápadů a ještě zajímavějších postaviček, které ale většinou nebyly dostatečně využité a jsou tam jen proto, že tam prostě jsou. A musím uznat, že ten mix pohádky a drsného válečného dramatu sice dával smysl a Del Toro ho měl promyšlený celkem dostatečně, jen ne tolik, aby se to skutečně zdařile propojovalo a dokázalo spolu koexistovat. 3*

Míň drog při natáčení, vykašlat se na úplnou improvizaci (protože nevěřím tomu, že tohle mělo nějaký scénář - a pokud jo, tak měl max. 2 stránky) a už bych ti to, Ferraro, i věřil. Ono to samo o sobě překvapivě vůbec není špatné a i když to dospěje k tomu úplně stejnému závěru a vyznění jako všechny ostatní filmy se stejným námětem, tohle echt minimalistické podání by něco do sebe mělo. Jen to fakt chtělo něco jako scénář, protože té chemii mezi těma dvěma jsem absolutně nevěřil a hlavně by z toho filmu mohla být zajímavá koláž různých názorů na konec světa a co bude po něm, jenže to by to muselo mít nějaký pevný tvar. Takhle je to jen změť různých výroků z různých rozhovorů a internetových videí, která pospolu působí, jako kdyby to točil zfetovaný Godard. Takže ani na pátý pokus mi Ferrara nesedl a já doufám, že už se na žádný jeho další film nebudu muset nikdy podívat, jelikož jde fakt mimo mě a ty neustále další šance ode mě měl jen kvůli svým sci-fi a kvůli Dafoeovi. Jenže všechny takové jeho filmy už mám za sebou a nemám potřebu mu dávat další šanci jen tak. Nicméně i když zase víc jak dvě hvězdy nedám, dvě věci mu musím pochválit - 1. Nebylo to tak moc nudné jako jeho ostatní filmy (i když Lupiči těl mě svojí atmosférou asi brali víc), 2. Ta scéna s Vietnamcem byla kupodivu silná. 2*

Po filmařské stránce je to fakt perfektní, se správně nepříjemnou atmosférou a s pečlivě promyšlenými záběry, díky kterým to dokáže být tak intenzivní. Vadí mi ale, že to až moc sází na efekt. Takhle je totiž silné navenek, ale vnitřně je to nedodělané a nedopracované. O hlavní postavě se nedozvíme nic, kromě toho, že dělá učitele v ještě větším zapadákově a že ho ta práce vůbec nebaví a ten jeho čím dál tím razantnější pád dolů probíhá krapet nepřesvědčivě, že se do toho alkoholismu (a hazardu, ale s tím se pak dál nepracuje) spadne, totálně se ožere, pak toho chce nechat, ale zase do toho spadne a takhle furt dokola, SPOILER dokud nepadne na úplné dno a tam se zničehonic otřepe, s problémy se vrátí "zpátky" a je celkem v pohodě... On vůbec ten závěr je zvláštní, jelikož se dá interpretovat více způsoby a to i protichůdnými. KONEC SPOILERU Je to zvláštní film, zvláštně vedený, ale nepřijde mi úplně nejlíp napsaný a navíc má krapet přehnanou stopáž, protože to neustálé chlastání začne být místy monotónní a ta skoro-sexuální scéna tam je poměrně zbytečná. Vůbec to není špatný film, jenom by ho chtělo víc propracovat. Ale tu slabou čtvrtou hvězdu nakonec dám, protože v myšlence a pocitu, který to chce předat, to prostě funguje, i když ne zrovna dokonale. Slabé 4*

V rámci svého žánru je to podle mě slušný nadprůměr. Samozřejmě s nějakým tím ohledem k roku vzniku, ale pořád to podle mě funguje dost dobře. Snad jen v určitých situacích by herci mohli být charismatičtější a pak jsem ještě měl problém s přehnaným počtem (a někdy i přehnanou délkou) bojových scén, ale to druhé je spíš můj osobní problém - ačkoli, ne každá bojová scéna byla nejlíp zpracovaná... Jinak ale spokojenost, bavilo mě to, nenudilo mě to, má to sympatické postavy i celkem obstojnou výpravu a rozhodně bych si to někdy rád pustil znova. Až jsem překvapený, že mi to tak moc sedlo. 4*

Sedlo mi to zhruba stejně jako Život plný malérů. První půlka mi přišla naprosto skvělá a nabitá hromadou vtipných scén, ale v té druhé to sice pořád má vtipná místa, jenže to zároveň nijak a nikam negraduje, pořád je to jen sled scének a to pak prostě začne být poněkud monotónní a vleklé. I tak se mi to ale líbilo, bavil jsem se u toho a někam to naštěstí i dospělo, takže ty čtyři hvězdy nakonec rád dám a určitě se mi to spíš líbilo než nelíbilo. Slabé 4*

Jo, tohle mi dost sedlo. Když teda pominu Barvy, které sice hezky vypadají, ale nebavily mě, nepobral jsem je, ale nejspíš si z nich s největší pravděpodobností bral inspiraci Matthew Barney, když tvořil ty svoje Cremastery, a částečně i Oldův večírek, ze kterého se mi líbily jen určité úseky a jako celek pořádně nevím, co si o tom myslet, ale jinak překvapivě spokojenost. Pro všechny povídky platí, že mají dost zajímavých nápadů, ale Výlet na Karlštejn jimi přímo hýří a navíc skvěle propojuje svůj groteskní humor s bizarními nápady a na scénu v hospodě asi jen tak nezapomenu :D Výtvarné dílo Kolotoč mě se svojí bezejmennou povídkou/taneční kreací zaujalo překvapivě taky dost, nejen svými nápady, ale i tím, že to celé má nějakou myšlenku a že to celé někam vedlo - na rozdíl od Barev. A závěrečné Na brigádě se mi líbilo taky dost, laděné je to sice úplně jinak než zbylé, více či méně experimentální povídky, nicméně to má dobré písničky, povedený nápad a vůbec tu celá ta parodie dokonale funguje. Popravdě si i dokážu představit, že bych bez problémů dal plný počet, fakt mi to dost sedlo, jenže mi to lehce kazí dvě slabší povídky a znatelně víc mí to kazí rádobyvtipný Šteindlerův komentář, který mi přišel spíš trapný než cokoli jiného... 4*

Slow cinema mám hodně rád, ale musí se umět. Jednak silnou atmosférou a citem pro tempo scén, ale taky nějakým přesahem z toho vyplývajícím, nejlíp obrazem. Tarr se sice snaží a snaží se hezky, ale styl slow cinema využívá bohužel jen pro atmosféru (i když v Turínském koni i pro přesah, ale bylo to strašně povrchní... ale Werckmeisterovy harmonie celkem beru, jen je tu nechci zmiňovat v rámci těch špatných, když to špatné rozhodně není) a i když to má slušnou kameru, skvěle vybranou hudbu a asi dvě zajímavě propojené/vystavěné scény, cit pro tempo tomu zoufale chybí. A kdyby jenom to - ono to nemá ani ten přesah. Formu to sice může mít co nejpreciznější, ale bez nějaké myšlenky to je jen klasický případ naprostého vítězství formy nad obsahem, který prostě může natočit každý aspoň lehce talentovaný režisér. Ale dát tomu nosný obsah, rozvést v tom více myšlenek a vše dát dohromady, aby se vše dokonale propojovalo a navazovalo na sebe a vznikl tak hutný a silný zážitek, to už jen tak někdo nenatočí. Na to je potřeba skutečně talentovaný režisér a tím Tarr podle mě prostě není. S Hranitzky i bez. A o mizerných postsynchronech a nijakou prací s postavami radši ani nemluvím. Snad jediný další klad vidím v tom, že Krobot tu sice hraje hlavní roli, ale za celou dobu neřekne ani slovo. Ten jeho typický výraz se sem totiž přesně hodí a kdyby promluvil, celé by to shodil. Díky, ale příště radši strávím čas s nějakým několikahodinovým dílem Lava Diaze. Ten totiž jako jeden z mála současných filmařů ví, jak se má slow cinema točit... A když už nic jiného, Tarkovskij to jistí. Lepší 2*