honajz2

Tohle jsem chtěl vidět jen že zvědavosti, jaký zde bude fantasy prvek a jak moc se s ním bude pracovat. Naštěstí tu je, výrazný a důležitý, ale poprvadě nebýt něj, nedám ani dvě hvězdy a možná to ani nedokoukám. Je to totiž dost unylá gangsterka s mizernou kamerou, "vtipnými" idiotskými policisty, ochotnickými hereckými výkony a omšelou zápletkou, která aspoň trochu za něco stojí jen kvůli tomu fantasy prvku. A když od něj odhlédnu, pak za něco stojí jen Tarantino v roli Johnny Destinyho - jenže ten je plnou součástí fantasy prvku, takže mi pak zbývá, no... pár hezkých lokací? Nebo těch pár ucházejících kabaretních písniček? Nevím, to už se mermomocí snažím hledat další klady. Vždyť i ta lovestory je přiblblá a Lucille mění postoje k situaci jak ponožky. 2*

Interpretace filmu "netolerance odlišných" je jasná už z premisy, ale je fajn, že se z ní Cailley nesnaží dělat prim, protože by mu z toho vypadla povrchní předvídatelná pointa. Z tohohle ranku preferuji jiné filmy (třeba Zootropolis, které jsem si zopakoval chvíli před tím, znovu byl nadšený a znovu docenil propracovanost tématu), ale jelikož se tu s tím moc nepracuje, nechal jsem to být a soustředil se hlavně na zajímavou ústřední zápletku. Ta se mi líbila zpočátku hodně, protože na film o takové nakáze jsem čekal dlouho a nevěřil jsem, že by to mohl někdo seriózně natočit, ale stalo se a opravdu jsem měl oči přilepené k obrazovce. Bohužel jen do chvíle, kdy se odhalilo, že stěžejní je neshoda názorů otce a syna, která je stejně povrchně vykreslená, jako přesah o netoleranci. A tak jsem dvě hodiny sledoval žánrovku plnou klišé, kterou se mi povedlo přesně odhadnout někde ve čtvrtině a na konci jsem se jen zasmál, že jsem tu poslední scénu fakt takhle přesně uhádl. Nechci si tu honit ego, ale tenhle film opravdu nemá čím překvapit a jeho klasická výstavba sice není z podstaty špatná, ale pokud přemýšlíte nad rámec veskrze originální premisy, je to zoufale nenápadité. A přitom efekty jsou fajn, zobrazení transformací je detailní a tím pádem jsem je dokázal prožívat spolu s nakaženým, ale vše, co se tam děje, je opravdu jasné dopředu. A tak z filmu, který by v jiném podání mohl být jedním z mých filmů roku, vypadala v skrytu echt tuctová žánrovka, která na jedno zhlédnutí spíš neurazí, ale kromě nápadu ve mě ani nic nezanechá. Strašná škoda promarněného potenciálu. Slabé 3*

Překvapivě hutný psychologický film, který by patřil do první kategorie japonských psychologických filmů (tz. doslova vše je řečeno), ale takovým způsobem, že své "úplně všechno" chytře graduje. Zároveň je to zajímavý pohled na život stárnoucích gejš (reprezentovaný samozřejmě jednou) v 50.letech, které po "vysloužení" měly jen tři přípustné možnosti, kam v životě dál - vdát se, zabít se, nebo otevřít vlastní bar s gejšami. Vše plyne poklidným tempem, postupně se rozvíjejí všechny důležitější postavy a divák do tohoto prostředí pronikne opravdu dobře. Mezi klady bych dal i skvělou kameru, typickou pro japonskou zlatou éru a určitě i veškeré herecké výkony, jelikož zde všichni moc dobře ví, jaké postavy hrají a umí to tak i podat. Jen mi osobně k silnějšímu prožitku bránil fakt, že je to až moc vztahový film, což mě v nemalém počtu scén, ve kterých jde hlavně o řešení vztahů, míjelo. Ale jinak určitě povedený film a menší počet hvězdiček bych mu nedal ani náhodou. Slabé 4*

Nebýt Chytilové experimentální formy, byl by to přesně ten film, který celou stopáž opakuje jednu stejnou myšlenku a který je svou snahou být co nejvíc monumentální až přehnaný. Takhle se mi líbilo zpracování historie Prahy i její současnost v rytmu tepu srdce, jindy rychlého, jindy pomalejšího, jelikož je zrovna "klid". Je to chytré, je to promyšlené a když už to vypadá, že se vyčerpalo i to, přijde geniální část se spartakiádou s hudbou Pražského výběru. Jen poselství z toho plynoucí je takové nedostatečné a až moc se vzhlížející v sobě. Btw, zajímalo by mě, jestli ta oslavná část s Husity byla na popud režimu, nebo ji tam chtěla sama Chytilová... Slabé 4*

Prezentace líbivých obrázků, která je výrazně nacionalistická a ani to nevadí. Ono je fajn si připomenout, že máme vlastní kulturu, tradice, historii a že i současnost je svojí přítomností sama o sobě fascinující... jen by bylo fajn, kdyby to nepůsobilo tak kýčovitě, především co se přehnaného množství na dětičky a přírodu týče.

Přišlo mi to příliš krátké a urychlené na to, abych to dokázal procítit. Dle reakcí v sále jsem možná v menšině, ale holt se stalo. Aspoň ale ty veskrze pěkné vícexpozice si z toho budu pamatovat. 2*

Já si říkal, že už jsem někdy viděl studentský film s podobným vizuálem... a ono je to stejného režiséra, který natočil sci-fi Breaktime. Ta mi ale přišla přehnaně vizuální, zatímco sem se, skrze hudebně taneční cestu k sebepřijetí, hodí takto výrazně barevný vizuál dokonale. Možná z toho jen až moc čiší ten efekt, ale čert to vem, když to fungovalo. Slabých 5*

Tak působivě zpočátku působící film si tak neskutečně useknutý a díky tomu i slabý závěr nezasloužil... Ale jestli se mi něco líbilo, tak určitě nápad neukázat zřetelně obličej trenéra, protože takhle působil ještě démoničtěji, když pro diváky zůstal spíš jen hlasem. Silné 3*

Nejlepší film Idy Ralevské, které oproti jejím předchozím krátkým filmům nepůsobí tolik jako prvoplánová komedie za každou cenu, ale ke své pointě dojde docela, byť ne zcela nejlíp, ústrojně. Jen škoda, že ona pointa mi přijde dost jasná dopředu (a popravdě by mě spíš překvapilo, kdyby se přešlo do temného pojetí, když je to už od začátku tak výrazně komediální) a když už k ní Karla s Josefem dojdou, působí to poněkud utnutě a míň výrazně než by mohlo. Silné 3*

No, kdyby Psa napadlo si půjčit loďku a na tu pláž doplout, tak si mohl s Robotem vesele žít dál a nemělo by to tu vcelku očekávatelnou závěrečnou katarzi. K té to dospěje s pár mírně vyděračskými scénami, ale ty vynahrazuje kreativita zobrazovaných snů. Jen teda nevím, jak moc se mi to líbilo, když je to milé i poněkud zbytečné zároveň. Určitě se mi líbí, jak chytře to pracuje s mizanscénou, jak to dokáže odvyprávět příběh beze slov a s výraznou filmovou řečí (která se nejvíc projevuje v detailních záběrech a jejich střihové skladbě, když je jich víc za sebou - tvoří prostor tak důkladně, že by ani nebyly potřeba celky) a jak spousta mikropříběhů má pěknou výstavbu. Osmdesátkový soundtrack je taky celkem fajn, ale zní tam až moc manipulativních pianových skladeb, které jsou zbytečně důrazné - ale to už jsem naznačil. A celá ta ústřední zápletka funguje, ale má viditelné vady a úplně si nejsem jistý, jestli je tento příběh o jednom přátelství dostatečně hutný na celovečerák. Ne, že by měl hluchá místa (s přístupem na rozhodnutí postav), ale je dost drobný a příliš průhledný na opravdový emotivnější zážitek. Přesto mu ty čtyři hvězdy nakonec dám, jelikož Marcel měl podobné vady, ale Pes a Robot mi přišlo propracovanější a víc přirozené než chtěné. Tudíž to mé dilema se přikládá na spíš fajn zážitek než na druhou stranu. A muzikál to naštěstí není vůbec, je to hlavně hudební, když už. Slabé 4*