Praha - neklidné srdce Evropy

Praha - neklidné srdce Evropy je postmoderní koláží se strukturální posloupností. Praha v pohybu, Praha v zachovalých otiscích historie, Praha v interpretacích, Praha v reflexích, Praha ve střídání rytmu a disharmonie času a vůle člověka, Praha ve svědectví věků, Praha v proměnlivých obrazech neklidu a krásy. Chytilová v neklidném tempu a se zneklidňujícím hlasovým tancem Miroslava Macháčka proplouvá vrstvami a představou Prahy, okolo ní a skrze ni. S tím ji zdatně pomáhá jak obrazový pohyb Jana Malíře, tak hudební tleskání, v němž neschází ani Mozart, ani Kocáb, ani vzpomínky autenticity. Působivé, provokující, okouzlené půvabem umění a světem filmu. Hemžení Prahou! (28.01.2024)

Musí se vidět. Možná i vícekrát. Napoprvé je to pro normálního smrtelníka moc rychlé. Ale stojí to za to! Jak zde někdo zmiňoval, že jde o "nejlepší film od Chytilové podle hodnocení na ČSFD", tak to trochu popletl. Jedná se o dokument, vynikající dokument. Jako bonus excelentní komentář p. Miroslava Macháčka... (07.10.2010)

Pocta Praze, její historii, jež byla historií celé republiky a také kráse. Nekompromisně osobitá režie. Přesně tak, jak jsme u paní Chytilové zvyklí. "Všude kudy chodíme, šlapeme po dějinách". Dějiny nelehké, kruté a zlé. Naprosto výborné, chvílemi až biblické filosofování pana Macháčka, stejně tak fantaskní hudba Michaela Kocába, dolaďují tento dokument do dokonalosti experimentální a bezesporu i undergroundové formy. Pojď se projít po Praze s doprovodem Věry Chytilové. (18.10.2012)

To, čo mi spočiatku pripadalo ako epileptická séria pohyblivých pohľadníc zo starej i novej Prahy, som veľmi rýchlo začal brať ako výstižnú a obsažnú esej o vzťahu trvácnosti a pominuteľnosti a zároveň ako formálne dokonalé vyjadrenie pocitu človeka, ktorého oko, fascinované krásou, nevie kam skôr zaostriť a ktorého myšlienky sú rozlietané v priestore aj čase. Vzhľadom na dobu vzniku je veľkým plusom aj skutočnosť, že režisérka nerobila takmer nijaké oslavné ústupky režimu, ktorý práve vládol, a keďže si nemohla dovoliť ani kritiku, iba ho automaticky včlenila do večného kolobehu ľudských dejín, triumfov ducha na jednej, a obmedzenosti na druhej strane. (11.03.2008)

Ne nadarmo je tento dokument považován za nejlepší z cyklu. Tolik znaků typických pro Chytilovou, a přesto z filmu nejde cítit až tolik, jelikož se tentokrát nevěnujeme lidem a ženám, ale městu. Nádherné vyznání, netypicky udělaný dokument. Skvělá kamera, nápadité postupy, obrazové metafory... Kdybyste snímek neviděli a přemýšleli nad tím, jakým stylem je udělán, museli byste si myslet, že vzniknul neuvěřitelný mišmaš bez hlavy a paty. Ale ono ne. Funguje to až překvapivě dobře. Praha - neklidné srdce Evropy má v sobě cosi tajemného a poutavého a nenudí ani chvilku. (01.10.2013)