TroiMae

Anatomie impéria sexuálního predátora. Harvey Weinstein a jeho moc, která jako gravitace vytváří systém kroužící kolem něj a pohltí ty ženy, co přečkaly jeho útoky. Nepomůže soud, ani policie, nebo média, ale mnohaletá usilovná práce a osobní angažovanost, které odhalí jak predátora, tak systém tvořený lidmi, kteří zločiny pomáhali mnoho let zakrývat. Odpovědí na otázku „proč to ty ženy nenahlásily dříve“ je „proč nás to celou dobu nezajímalo?“ #MeToo

Crème de la crème  světa Star Treku.

Vždycky jsem měl k Doom Patrol ambivalentní vztah. U první série jsem nakonec neodolal té absurdní tvořivosti připomínající Douglase Adamse, nebo Terryho Pratchetta. A té oslavě diverzity. Jenže druhá řada je stejná, co se týče komiksově černobílých plochých postav, které se bez známky rozvoje profňukávají díl co díl k závěrečné epizodě.

Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Jedna je v pěstounské péči a druhá zanedbávaná a poněkud imaginární. Mrzí mě, že Česká televize popis filmu tak povrchně odbyla – Anna nemá rodiče, klíčové je, že se o ni stará pěstounka. Zlobí se na rodiče, že zemřeli, a je přesvědčená, že pěstounka ji ve skutečnosti nemá ráda, protože náhodou zjistí, že na ni bere peníze… Oproti ní se zdá, že Marnie má vše, co by si Anna přála, milující rodiče a dům plný báječných večírků. Zdání ale klame a štěstí a smutek, osamělost a láska mohou být dvě stránky stejné mince oddělené tenkou hranicí našeho vlastního rozhodnutí.

Poměrně autentické zobrazení, které jen nekopíruje mýtus a Zimbardovu legendu. Zimbardo pochopitelně až do roztrhání těla bude hájit tento neetický „experiment“, na kterém založil svou kariéru, ale jehož se sám zřejmě stal součástí – šlo spíše o reality show, kdy sám instruoval dozorce a byl součástí dění, aby dosáhl svého a demonstroval svůj předpoklad. Kritika poukazuje na to, že studentům nebylo umožněno dobrovolně opustit pokus, ale také to, že v chování účastníků byly patrné rozdíly dané charakterem (a otázkou je, jací lidé se chtěli dobrovolně za peníze účastnit vězeňského experimentu) a zřejmě i vědomím, co je od nich zadavateli očekáváno – ostatně kromě zákazu fyzického zranění měli „dozorci“ instrukce k podrobení si „vězňů“, tedy jak mají hrát své role. Ve filmu je dobře zobrazeno i to, že velmi brzy se Zimbardovi situace vymkla z rukou a byla to jeho žena, kdo urgoval ukončení.

Rodinná komedie o tom, když vám zemře nemluvně.

...některé ideály jsou důležitější, než život Lidé mají strach, že v životě zůstanou sami. Já mám strach, že v životě zůstanu pohřbený sám v nějakém vztahu. Nouzový východ… pamatuju se na poslední scénu. Ona (Helen) mluví, po letech manželství… banální věci, vše je zase uhlazeno… On (Howard) ztiší naslouchadlo, až ji neslyší… Můj partner se zasmál… protože to bylo vtipný. Ve mně hrklo… protože to byla moje noční můra. Nechci být sám. A nechci být s cizím mužem v cizím pokoji. Toužila po svobodě a stálo ji to život. Tak prohrála… řekl jsem si… nepovedlo se to… Pak jsem se, asi druhý den, uvědomil… vlastně… neprohrála! Prostě i za tuhle cenu byla ochotná bojovat. Nechtěla zemřít, ale měla dostatek odhodlání nedat se a žít, že byl ochotná podstoupit i tohle riziko. Vyhrála. Bylo potřeba najít u někoho inspiraci, vnuknutí, dost síly a energie, aby i mě to vytrhlo. Abych mohl najít toho Blázna… sám v sobě. Co nehledí na společenské konvence a pojmenuje věci takové, jaké jsou, jak si ostatní nepřipouští. Přestat hrát společenské hry a najít opravdovost. Odvahu přehodnotit, že mám svého muže rád, nedokážu bez něj žít, je moje rodina, ale jsme přátelé, sourozenci, spolubydlící… Ale najít zase pocit, že jsem sám sebou, že jsem to zase já… a začínal jsem se rozpomínat… na sebe…

A Cowboy's Work is Never Done "Cowboys explores emotionally charged themes with a steady hand, highlighting the humanity of its characters in a story of fraught family dynamics and gender identity."

Trans rodinná komedie, která potěší psychoanalytika v nás. Such fun. A přitom taková blbost. Asi jako kdyby všichni členové rodiny byli Miranda. Výměna těl je klasické téma, ale nepamatuju se, že by to kdy mělo takové velkorodinné rozměry. Navíc se záměny čas od času mění a rozšiřují na další členy rodiny – přijde babička. A ve chvíli, kdy se to rodičům vymkne z rukou, přibyde i lama („To není lama, mami, ale poník v těle lamy, jaká já jsem holčička v těle kluk.“) První noc v zábavním parku skončí tak, že sedmiletá dcerka je v těle svého táty, který je teď svým pubertálním synem a ten je zase v těle své starší sestry… Ta ke v těle matky, která je v těle své malé dcerky… A tak syn v těle starší ze sester jde v noci na záchod, a jak tam stojí nad mísou, dojde mu, že něco je jinak… Zatímco dcera je nadšená z bravurního vyřešení svého komplexu závisti penisu, a to v den svých narozenin. Její paralelní močení a radostné točení kolem vlastní osy v kabince na pánských toaletách vám vrátí vaši dětskou radost. Další ráno je v těle svého bratra: „Já mám nového pindíka, já mám nového pindíka, chcete ho vidět?“ říká svým šestiletým kamarádkám. „Ty už, tati, nemáš pindíka?“ říká k otci, nyní v těle matky.    „Vy nechcete jet za ní? Zatkli vám dceru.“   „Je už dost stará… Je jí… sedm.. no asi máte pravdu.“ Tahle komedie je trans v tom, že pod povrchem je rodinné drama. V jednu chvíli mi [SPOILER] ze „znásilnění“ (ve smyslu zneužití moci vůči bezbrannější manželce v těle holčičky a s její sociální identitou, když je zavřena do školy jako pomsta od manžela) bylo špatně, než že by to bylo „vtipné“.   Rodina působí opravdově. Jednotliví členové si tak sice vyznávají lásku, ale zároveň upřímně uznají, jak se navzájem štvou. Výměna těl je pro ně omezením, stejně jako novými možnostmi, při kterých nemají moc ohledů vůči tělům, která mají půjčená, ani vůči svým životům navzájem, ale tak to vlastně bylo už před kouzelnou proměnou. Nyní mohou odhalit tajemství, ponížit druhého, vychutnat si nečekaně podruhé volnost dospívání a sexuality mladého těla, nebo najít nové odbytiště pro trávu v seniorském domově. A jako v reálném životě happy end neznamená, že se vše srovná, ale že přijmete rodinu takovou, jakou je. Ostatně nevíte, kým budete zítra a na jak dlouho…    „Během natáčení filmu nekouřilo žádné dítě. Ani žádná lama. Režisér během natáčení naopak kouřit přestal.“

Nedokážu sdílet nadšení pro tuto černobílou vánoční klasiku o tom, jak rasismus a patriarchát zvítězil nad lží a nenávistí :) Snímek není černobílý jen barvou a ano, zobrazuje tradiční rodinné hodnoty 40. let. A ty povznášející nejsou.