TroiMae

"If a bullet should enter my brain, let that bullet destroy every closet door.”  „It hurts because it’s not so different from the violence we experience every day. Until you’ve been scared to hold your partner’s hand in public, unless you’ve faced fear of revealing yourself to those closest to you; you can sympathise, but you can’t understand.“    „The anger and the frustrations that some of us feel is because we are misunderstood, and friends can’t feel the anger and frustration. They can sense it in us, but they can’t feel it. Because a friend has never gone through what is known as coming out. I will never forget what it was like coming out and having nobody to look up toward. I remember the lack of hope - and our friends can’t fulfill it.“

Sbohem a šáteček. Touhle sérií končím a odpojuji se od seriálu, který je tak dvě desítky let mrtvý. Je to jako osvobodit se z Matrixu.

Lepší než Simpsonovi. Přidaná hodnota je v tom, že seriál navazuje, dává odkazy, na všechny dosavadní seriály, filmy a knihy. Ubraná hodnota jsou gore efekty, respektive psychopatická Beckett Mariner.

Svět ticha je poetický název odkazující k romantice, kterou ve filmu nenajdeme. Ten je příznačně naopak vyplněn dobovou vítěznou hudbou. Film si v dnešní době nezaslouží ovace ve stoje, jakých se mu dostalo při svém uvedení, ale má spíše historickou hodnotu mapující, kam se Jacques Cousteau od svých začátku dostal, stejně jako lidstvo samo ve svém vztahu k přírodě a oceánu. Muži, sic, 50. let ani tak nechtěli moře zkoumat, jako ho dobývat. Z pohledu feministické etiky jde o tradiční kolonialismus, snažící se podrobit přírodu, spíš než s ní navázat vztah a poznávat ji. K moři a jeho obyvatelům je zobrazený vztah spíš majetnický a instrumentální. Těžko si představit, že takový David Attenborough by se bavil v podstatě topením karety obrovské. (‚To zvíře normálně vydrží pod hladinou i hodinu, ale bohužel se musí nadechnout a kazí nám zábavu, jak je vyčerpané.‘) A dělat „výzkum“ tak, že se do vody hodí dynamit a ryby zmasakrují, je ilustrující příklad tehdejšího vztahu k přírodě. Stejně jako najíždění plnou parou do vorvaňů, aby se podivili nad tím, jak zraněný vorvaň piští, a dojali nad tím, jak mu ostatní plavou pomoct. A mezitím lodními šrouby zmrzačit vorvaní mládě, dorazit ho (od začátku mají na přídi připraveného muže s harpunou), aby se stal potravou pro žraloky, na kterých si pak vybít vztek, mlátit do nich, háky je tahat na palubu a tam je ubít. Jezdit na suchozemských želvách už je pak celkem maličkost, stejně jako si ochočit kanice a pak, když otravuje, ho zavřít do klece pro pozorování žraloků.

Přestávka z koťátky 2021 edition. Gunda, Meryl Streep mezi prasnicemi. Na rozdíl od televizních dokumentů, kde jsou zvířata antropomorfizována, mají jména, identity, dramatický narativ vypravěče, takže víte, co se děje a co máte cítit, zde jste odkázáni jen na své projekce. Do osudů zvířat na třech farmách promítáte své vlastní interpretace – třeba o šťastných skotačících kravách, o kohoutcích, kteří na farmu přišli dožít a mají něco za sebou, nebo v průběhu filmu přepočítáváte prasátka a máte dojem, že to je prasečí verze filmu Saulův syn kombinovaná s Nabarveným ptáčetem. Tedy že traumata života jsou rozmazány na okraji a vy se můžete v této meditace ukonejšit, že se vám to možná jen zdálo. Včetně závěrečného Happy Endu, kdy místo shledání s rodinou, tak, jako dospívající potomci opouští mamahotel směrem na univerzitní koleje, i potomky Gundy přirozeně čeká transport z ráje.

Patrick Swayze si roli vyloženě užil. V rámci své snahy narušit idol osvalence. K nelibosti mnohých příznivců a příznivkyň. Je ironie, jak mnozí muži jsou ve svém chlapáctví tak ohroženi, že si ani neuvědomují, jak moc dávají najevo, jak je jejich mužskost vlastně křehká. Swayze to měl na háku, a aniž by ztratil glanc mužského idolu 90. let, vplul do prvotřídní drag queen.

„Filantropie je jen způsob jak z miliard spláchnout krev.“

Osvěžující změna. Série má (alespoň pro AHS sérii) originální narativ který se ale po dvou dílech zají. Naštěstí ho v polovině znovu změní a je to vlastně zábava. Když přehlídnu nelogické věci. Včetně toho, že když mám záděru, tak si beru v práci sick day a tady někomu je skoro useknuta ruka a za pár momentů dělá, jako by nic a i ruka je bez omezení hybná. A nakonec poslední díl, kde se narativ znovu změní a vše se uzavře. Nakonec jedna ze tří sérií, které mě opravdu bavily. Nechutné, ale poutavé.

Wow. „Dobrý člověk“ vyjde z vězení a vyrovnává se s tím, že svět se změnil a už si nemůže dovolit to, co dřív a lidi ho nevnímají jako dobrého… Cítí se bezmocný a tudíž vzteklý. Nevnímá, že do vězení se dostal svými rozhodnutími. „Dobrý člověk“. A že pokud bude ignorovat to, jak si lidé přejí, aby o nich mluvil (ženy, černí, LGBT+…), tak je to jeh rozhodnutí. Dobré vykreslení fetišizované tolerance a „spravedlivého hněvu“ „utlačované většiny“, jakmile dojde na skutečnou respekt. Ironií je, že pacient v tomhle díle shodou okolností seděl na („kapitánském“) křesle terapeutky. Pro všechna privilegia si myslíme, že o ně přicházíme, když druhá strana chce stejný respekt. Ne jen almužnu tolerance.

Obrovský film, který trvá skoro tři a půl hodiny. Vedle základní otázky, zda můžete mít peníze i charakter, nečekaně a nadčasově adresuje feministická témata jako emancipace (nejen žen) či rasismus. A to v rozpětí minimálně třiceti let. Přitom režisér šel opačným přístupem, než byl obvyklý, kdy starší herci a herečky hrají nejprve své mladší verze. Zde Rock Hudson (28) a Elizabeth Taylor spolu s Jamesem Deanem (oba 23) bravurně stárli se svými postavami. James Dean nebyl se svým výkonem, jak jeho postava stárla, spokojený, a konec natáčení znamenal také tragický konec jeho života. Ale jak Hudson, tak Taylor ve svých starších verzí svých postav excelovali. A to Taylor byla, co se týče herecké zralosti, na začátku kariéry.