TroiMae

The past is never dead. It's not even the past. America's original sin.  Neříkám, že filmu něco nechybí. Ale rozhodně ne napětí. Naopak vyhnutí se gore efektům a laciným lekačkám dává filmu o to napínavější rozměr tím, že je civilní. Velmi znepokojivé. Aspoň pro ty, kdo dokáží pohopit BLM.

Když jsem to viděl poprvé, tak jsem dal pět hvězdiček. Ale když poznáte skutečné trans lidi a tohle téma a to, jak se posunulo, začne film působit jako horor a parodie. Jediný klad je, že (trans) ženu hraje (cis) žena. A uznávám, že Felicity Huffman je dobrá. Ale film není. Možná jako ilustrace toho, co všechno za buzeraci a svévoli musí trans člověk podstoupit pro svoje uznání. Potíž je v tom, že film to (a všechny postavy a jejich vztahy) zobrazuje jako frašku a karikaturu, než kritiku. Působí to celé jako „o nás bez nás“, kdy si mladý režisér natočí školní práci (nic dalšího nenatočil) a cissinci se na trans téma chodí dívat jako do ZOO a bojí se říct, že císař je nahý. Jako slohovka dobrý a režisér se snažil o upřímný počin. Jako road movie to ale vede do slepé uličky. To, jak se dané téma posunulo, je vidět v aktuální road movie o synovi a transmatce: Vzdálená/Landlocked. Zajímavé, že má nižší hodnocení než Transamerika.

Kill Bill.

What you see is what you get. Romantický celovečerní díl Downton Abbey o tom, jak upoutání ke kyslíkovému přístroji vede k spokojenému manželství a báječnému životu. Ableistická vánoční pohádka, díky které my všichni můžeme klidně spát.

Z toho skákání v čase sem a tam jeden dostane mořskou nemoc :)

Ostré předměty, jako by je natočil Stephen King.

"Will you pretend to be my mom?"

Těžko omlouvat 29 % na čsfd špatnou kvalitou snímku, pokdu na Roten Toamtoes má 89 respektive 90 % :)

Na mě to bylo asi moc umělecké takhle na večer. Ten filmy byl točen jako doktorandská práce a ty „edukační“ momenty můžou být pro veřejnost, která tu edukaci nejvíc potřebuje (třeba rodiče, matky, co jsou ve stejné situaci rozhodování mezi svou nejistotou, že mají mít zodpovědnost za chirurgické změny na těle dítěte, které by jim to mohlo jednou vyčíst, a trápením toho dítěte, které je na nich do 18 závislé), zanesené uměním. Já jsem např. byl zmatený v postavách. Jako že v polovině filmu (který není vyprávěn chronologicky) zjistím, že tam jsou dvě děti. A zmatený byl zřejmě i člověk dělající titulky, aspoň se mi zdálo, že v jedné části toho trans kluka misgenderuje a používá ženský rod. Přitom moment, kdy Noah jasně vysvětluje rozdíl mezi pohlavím, genderovou identitou, milostnou orientací a sebevyjádřením, je naprosto přehledný a (nyní) Noah využívá svou dovednost kreslit a malovat. Což si nemůžu pomoct, ale pořád mi přijde, že trans lidi bývají velmi tvořivý. Všechny ty pestré a krásné postavy, co Noah vytváří, si dovedu představit ve videoklipu, komiksu a anime seriálu. A dojímá mě vlastně, že dokáže sám zaplnit svět tolika postavami, které mu/nám jinak chybí jako možnost se s někým ztotožnit. A zároveň film zachycuje tranzici Brazílie a to, že to není lineární, ale že je potřeba stále bojovat za sebeurčení země. A zachycuje taky naději, že když už nemáte kam utéct, kam se skrýt, tak můžete vyjít do ulic a najít vzájemnou solidaritu.

Malé ženy po 10 000 letech. Dívat se na Dunu přidušený v nano roušce se zamlženými brýlemi má něco do sebe.  Úplné 4D!