Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (864)

plagát

Mluvím jako buzna? (2014) 

Ve filmu "Mluvím jako buzna?" mě zaujalo to bezděčné zobrazení posedlostí naší kultury po tom být "ve vztahu". Víme, o čem se mluví ;) Gay, je mu čtyřicet, je single... v podstatě (i) kvůli tomu začal chodit k hlasové koučce, protože pochyboval, zda není single, protože zní možná mluví buzna (což je kapitola sama o sobě... tedy film). Je zvláštní, že dříve jako by to platilo pro ženy. Stará panna versus starý mládenec. Rozdíl, který přímo slyšíte. Ale být single ve 40 je nějaký fenomén životního neúspěchu. Druhý gay zněl jako "buzna", nakonec byl vlastně velmi sympatický, a měl jsem radost z jeho vztahu trvajícího 22 let. Najednou se ale vylouplo, že i kdyby ho jeho partner v noci ubodal, nebo upálil (sic), zůstal by s ním, kvůli té hrůze být single. Co to znamená? :o Že když je někdo single, nedostane se po smrti do nebe? A mormoni, kteří proto potřebují mnoho žen, považujeme za nekulturní, když jsme stejně tak posedlí mít jeden monogamní vztah s tím PRAVÝM/tou PRAVOU? Od Indie se to liší jen v tom, že zde na sobě pácháme symbolické násilí, zatímco v Indii muž musel zemřít ženatý, i kdyby s desetiletou dívenkou, a žena byla s muže upálena, případně více humánně později jako vdova sociálně mrtvá. Dosud jsem přemýšlel, že to tak nechci mít. Nenapadlo mě, že by to tak mohl mít třeba někdo se mnou :o Děsí mě představa, že by se mnou byl někdo nejen proto, jaký jsem, nejen navzdory tomu, jaký jsem, ale kvůli strachu že bude single, tedy že bych ho mohl "upálit"... a on to strpí :o V praxi spíše pomalu uvařit za živa, protože z takového hrnce se vyskakuje hůře. A že by mě nechal, že by mi nic neřekl, protože by mě mohl ztratit.. a nechal by mě to celé uvařit. So I am single happily ever after :P After all... I found the greatest love of all … Inside of me The greatest love of all Is easy to achieve Learning to love yourself It is the greatest love of all https://www.youtube.com/watch?v=t3htnObbDCs

plagát

D'Artagnanova dcéra (1994) 

Včera jsem se poprvé po několikátém zhlédnutí divil, jak je ten filmy vlastně nudný. Možná z toho pramení ta výhoda, že si nepamatuji děj, protože ono se tam pořád něco děje, ale přitom to tak nějak příběh nemá. Obrazně řečeno konspirace, která na jednu stranu je konspirací a na druhou stranu jen seznamem prádla, odpovídá i filmu. O inkoustem naspaný a krví potřísněný seznam prádla může znamenat příjemně strávený večer… Protože Sophie Marceau… Herečka, které by stačilo, aby celý film hrály jen její oči, a bude to koukatelné zase a znovu. Ten film nemá děj, ten film je Sophie Marceau. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby se splnilo její přání a film byl daleko více o její postavě, jak název slibuje. Bohužel je spíše nejednou o její postavě :o A zdá se, že její prsa jsou ve filmu vlastnoruční, nezaskočená žádnou kaskadérkou. A to je zbytečné. Raději obdivovat její vlastnoruční šermírování, kterého je ve filmu plno. A catfight s dámou v rudém… :3

plagát

Vánoční horor (2015) 

Docela bezva mashup. Béčkový, ale vypulírovaný. Santa bojuje se zombie vánočními skřítky, jeho zlá osvalená alternativa Krampus vraždí rodinku, dva mladíci a jedna mladice zavření ve školním sklepě s duchem... tedy dušicí, rodinka, co si v lese vymění dítě za měňavce... (celkově potvrzení, že děti nebrat - pak jim svítěj voči ve tmě - od doby, co jsem zjistil, že za všechno mohou vždy děti, tak se doma už nebojím) a Wiliam Shatner. Což je nejděsivější vůbec...

plagát

V mene... (2013) 

Mě to nebavilo, zlatý Venkovský učitel, ale zajímavé to bylo, jen nevím, jestli srozumitelně. Přišlo mi, že ve skutečnosti o Adama a hlavně jeho homosexualitu nejde. Kdyby byl heterosexuál, bylo by to možná stejné, vzhledem ke svádění od jedné z ženských postav. Co je zajímavé, že všichni ve filmu jsou si odcizení, nemluví spolu přímo, jsou osamělí a blízkost si pletou za sex. Adam je na jednu stranu jediný naopak autentický, ale zároveň si jeho osobní a profesní samota na něm vybírá největší daň, když ve své profesní roli tak nějak selhává (protože být osamělý uprostřed kluků z pasťáku…). Jednou v momentě, který končí smrtí jednoho z kluků, jindy v momentě, který skončí sexem, který má hlad po blízkosti nasytit. Ale celý film je takto zážitkově pojat – vše je jen v dohadech a interpretacích, nic není vyřčeno jasně, kdo co komu řekl, co se komu stalo… Proč někdo odešel, že někdo zemřel, jak, proč… Film by měl být kritikou církve, ne kněžské homosexuality, ale nevím, zda takto vyzní. Tím, že církev z tohoto tématu dělá tabu, podporuje veškeré odcizení a profesní selhání.

plagát

Vykoľajená (2015) 

V zásadě jde o běžnou romantickou komedii, kterou je možné vidět v televizi a nechodit na ni do kina. Alespoň já to takhle normálně dělám. Ale pak mi došlo, že její výjimečnost si zaslouží trochu promotion. Už jen to, že tam jsou ženské postavy, které mají jméno, mluví spolu a ne jen o mužích. Divili byste se, kolik filmů tento jednoduchý Bechdelův test nesplní (stěží tam pohledat dvě ženy). Amy Schumer u nás běžně známá není (stejně jako nebudou různé popkulturní odkazy ve filmu), protože je to televizní komička. Ve svojí show ale prolamuje mantinely mainstreamu a tak její herecký a především autobiografický scénáristický debut působí jako osvěžení sexistického Hollywoodu. Je svá, nic lidského/ženského jí nepřijde cizí a s pozoruhodnou přirozeností se pustí do tabuizovaných témat a nevkusných vtipů. A já jsem zjistil, že v jejím podání zřejmě jinak nechutné vtipy zabalené do popkulturních odkazů Hry o trůny mám rád :o) Včetně polemiky o možném zabijákovi rodícího se vztahu v podobě nalezení tamponu v záchodové míse, tamponu, jehož fotka by byla opatřena titulkem "Red Wedding" ;o) A skvělá je Tilda Swinton. Zapomněl jsem, že tam hraje. Ta šéfredaktorka (má jenom divný přízvuk, nebo je fakt tak cynická?) mi pak byla hrozně povědomá… jenže já nejsem zvyklý na to, aby Tilda Swinton hrála… to… ženy :o) Tradiční make-up ji změnil tak k nepoznání, jako bychom naopak třeba takovou Cindy Crawford nepoznali, kdyby ho neměla. "A řeč není jen o vtipech s tampony či slovních přestřelkách, které si naráz utahují z xenofobie, homofobie i posedlosti proteiny. Zatímco nedokonalá mužská těla a tekutiny uvnitř nich už jsou dávno přirozenou součástí kinematografického prostoru, Amy s lehkostí, vtipem a bez jakékoliv hysterie říká, že ženy jsou také normální." http://art.ihned.cz/c1-64416990-vykolejena-amy-schumer-recenze

plagát

Nočná mora v Elm Street 5: Dieťa sna (1989) 

Po Bojovnících ze sna (3) můj nejoblíbenější (a regulérně poslední) díl. Na střední jsem obrázek s plakátem filmu měl na triku :o)

plagát

Lexx (1997) (seriál) 

Tak, jako Akta X, i LEXX ztratil své pozlátko od dob mého… dětství. Zůstává ta jedinečná braková fetišistická úchylnost. Už sama posádka je originální: mrtvý muž (do kterého jsem byl platonický zamilovaný) s charakteristickým účesem, kněžka lásky kombinovaná s ještěrkou s charakteristickým libidem, otravně zamilovaná hlava robota a… nečekaný kapitán. Ale jinak jsou všechny díly na jedno brdo. Dívám se na druhou řadu a všechny díly jsou sexualizované. Jednou je to loď lásky, pak lascivní reality show, zase loď lásky, zase planeta lásky ústící v setkání dvou nadržených posádek, které si vyměnily svá pohlaví… Více Stínu by to chtělo… 2.1/2 S2 70% S3 40% Třetí série tentokrát rezignuje na koncept, kdy vedle jednotlivých epizod zároveň celou řadou prostupuje samostatný příběh (tak, jako to stanovila Akta X, nebo třeba Zoufalé manželky) a celá řada je jedním příběhem, díly na sebe navazují dokonce s tradičním "v minulém díle jste viděli". Navíc je to nejslabší příběh ze série, vlastně nudný. Jediná zajímavost, že 790 se při restartu zamilovala do Kaia, tedy muže a navíc mrtvého. Nicméně taky si od zbytku posádky vysloužila nadávky do teploušů (sic), což by člověk v tomhle ujetém seriálu snad ani nečekal. Nicméně hlava je otravnější, než obvykle, ale z děje na čas i vymizí. Ostatně i celý LEXX (sic).

plagát

Ďaleko od hlučného davu (2015) 

Inspirován jiným zde přítomným komentářem: Hardyho sociální naturalismus přetaven v reklamovou kostýmní romantiku. Ale já jsem spokojený. Ovčáčkovi modré oči byly dost modré, červený kabátec dost červený, zapadající slunce dost... zapadající... Pořád lepší, než unavená Anna Karenina a znuděná paní Bovaryová... Až vyrostu, chci být obyčejná venkovská dívka, která se promění v nezávislou a cílevědomou statkářku :o)