TroiMae

Mně se to prostě líbilo. Dokonce víc, než "Ta zvláštní láska". Navíc jsem poznal dubléry, takže jsem si řekl, že snad nějaký filmový postřeh mám :) Nepřišlo mi to naturalistické/explicitní, ale naturistické/přirozené. AUTENTICKÉ Při těch barvách a otevřenosti je ten film vlastně minimalistický. Zachycení atmosféry dokonalé. Zvlášť pro toho, komu jsou reálie aspoň trochu známé. Sex mě rozhodně nerušil, přišel mi přirozený. Ne že bych se toho všeho chtěl účastnit. Nechci mít další trauma z dětství :) Na jednu stranu kouzelné, uvolněné… na druhou stranu odosobněné – komicky až děsivě, jak je komu libo. A kdo je schopný vidět přesah, tak si film užije. Nejděsivější je zdravé rozhořčení inspektora, nad tím, jak někoho "z nich" zabijí, a nikdo si ani nevšimne… Vzpomněl jsem si na Cizince Alberta Camuse.

Nebýt posledních pár minut, bylo by to klidně i na 4*. Ale tohle se odpustit nedá.

Rodiny... a hrdinové… mají různé tvary a velikosti… dokonce obdélníkové. Příběh o tom, jak se škatuláci vyoutovali. Get out of the closet… I mean boxes! Winnie Portley-Rind sice chyběly potoky krve a hory kostí, ale nechyběla dost gore mluva, upalování dětí, skupinové… aktivity nahých škatuláků, nebo bombastická sebevražda kouskem sýra. Travesty included… A přitom to bylo letos již druhé autentické, ač groteskní podobenství o rodinách a odlišnostech… A děckám se to líbí, protože tomu rozumějí nejlíp. A nechybí vymazlená před titulková scéna s existenciálním přesahem...

Jsem byl nějak skeptický a po první půl hodině jsem sice netrpěl, ale že by mě to bavilo… Ale některé léky se začnou uvolňovat až později. A Jude Law zabírá. A přitom taková blbost… :)

Lepší, než jsme doufali. Slepené teenagerovské klišé, ale bodlo. Staré pravdy nerezaví. Poznával jsem v tom naši společnost i partnerský vztah, ve kterém jsem dosud žil. Fungoval bezvadně, ale našel jsem odvahu přestat si brát léky a vrátit se ke vzpomínkám a emocím v plné jejich bolestné kráse aspoň sám, když už jsem po jedenácti letech vzdal to, že bych k tomu přesvědčil i partnera. Celkově mě ta společnost bavila. Hlavně mě potěšilo, že i ve společnosti, kde už vyhynuli sloni a ostatní zvířata, i láska, moje drahá heteronormativita neskoná… ona pekla hrůzy slavně překoná! Trochu i nám ukazovala, že možná císař je nahý. Ty jsi rodička, ty pečovatelka… Rodičovství bez spojení s geny, ale podle přiřazení, bylo až inspirací do budoucna… Family of choice dovedené k preciznosti. A jako feministu mě potěšilo, že společenství vede předsedkyně. Jodie Foster z Elysia vystřídala Mery Streep. Ano… vedle těchto reminiscencí Zapomnění (ale aby to bylo mládeži přístupno, tak neustálé koupání bylo jen v oblečení, o tom ještě níže), Hobit (ten "sníh na Sahaře" zaskočil nejen mě, ale naprosto ne filmového kluka s dítětem). Na rozdíl od Twilight ságy se zde ale hlavní hrdina neproducíroval polonahý, ale asi kvůli přístupnosti jen každou chvíli promočený. Rafinovanou částí městečka Pleasantville (ha, další reminiscence) je zákoutí živého plotu, do kterého se vstupuje jen skrze vchod s vodopádem. Nemá to jinou funkci a kromě tří hlavních hrdinů tam nikdo nechodí. Jo, samozřejmě, voda jsou emoce! Nevím, jestli stvůrci byli vážně tak rafinovaní, nebo jsem tak bystrej a vidím trávu růst. Asi bych si měl zase dát svou ranní erekci… pardon injekci. PS: The Truth is Out There. PPS: Piano.

Neuvěřitelně nudné. I když přiznávám, že mám od Williama Shatnera odstup, protože ho z nějakého důvodu považuji za hetero/sexistického člověka, co nevyrostl ze šedesátých let. A vlastně tímto natočil dokument hlavě o sobě :o)

Hádejte, proč na Rotten Tomatoes má tento film 93% a na čsfd 75%... Ano, říká se tomu heteronormativita.

Blood and Fire 3*

Po čtvrtém díle to vzdávám. Zatímco v 4400 se lidé vrátili, zde zmizeli… (mě) je jedno, co se s nimi stalo, pozornost je zaměřena na (skoro postapokalyptické) trauma pozůstalých. Základní premisa tedy originální, ale pravděpodobně se dívám už jen kvůli Justinu Therouxovi a to je málo, i kdyby v dalším díle spal nahý úplně. Nějak mě nezajímá, co se děje v jednom malém městě, tak jako mě to zajímalo v ukončeném postapokalyptickém seriálu „Jericho“. Ani nežehrám, tak jako (aspoň se mi zdá) většina ostatních, že nemám odpovědi! Protože to si rovnou můžu číst návod nábytku IKEA. (Předapokalyptický) Carnivale byl jedinečný seriál a přitom vysvětlení unikala jako brouk z pod kamene. A taky skončil. Chci další řadu The Fall. O Pozůstalých mi stačí číst si obsahy dílů na Wikipedii.

Magnificent. "MALEFICENT tells a new kind of story about how we live now, not once upon another time." (Manohla Dargis, New York Times) Většinou je upoutávka to jediné, co z filmů stojí za to vidět. Poutavé plakáty mě také nechávaly skeptickým. Málokdy se mi stane, že film podcením. 40% si zaslouží už jen proto, že je evidentně možné tvořit filmy s hlavními ženskými hrdinkami. Jak je to možné? A jak je možné, že jiní s nimi filmy netočí?! Jestliže zlá královna Charlize Theron (Sněhurka a lovec) není černobíle zlá a je možné se do ní vcítit, pak Zloba Angeliny Jolie je plnokrevná postava. (And those fucking wings… 10% Já mám pro křídla slabost… :o) To bylo jasné od první chvíle filmu, ale stejně jsem stereotypně očekával pohádku o Šípkové Růžence. Jenže tahle pohádka je opravdová, a dobro a zlo se v ní nepíše s velkými písmeny! Což neplatí ani o mnohých filmech z "reality". Je skutečnější než skutečnost a případné poučení dává smysl. Ten příběh může být o nás, jestli nás napadne, jak bychom v životě dopadli my, kdyby nám přistřihli křídla. A obrazně řečeno se nám to více či méně děje, nebo nám to hrozí. Ani naše těla nejsou ochráněna a někteří musíme čelit i skutečné fyzické modifikaci, abychom splnili normu… To dává dalších 40% A nakonec finále a mě to začínalo docházet teprve teď, že to není "pohádka", kde Dobro zvítězí nad Zlem v papundeklových kulisách. Stereotypně jsem čekal polibek z pravé lásky… Napětím jsem nedýchal, jestli se to opravdu stane… A přišel polibek z pravé pravé lásky… A to už bylo celkem za 100% Pravá láska, opravdové postavy, opravdové vztahy, opravdové rodiny… Je zvláštní, že zatímco ve skutečnosti jsou tyto skutečnosti úspěšně přehlíženy, v pohádce je možné říct, že císař je nahý. Samozřejmě nechybí princezna a princ… a žili (šťastně) až do smrti… ale "tradiční rodina" z příběhu nečouhá jako sláma z bot. Zloba i král pochybují, že pravá láska skutečně existuje, protože ta není tím, co se píše v pohádkách. Nenechte se ani zmást digitální úchvatnou podívanou. Kašlete klidně na 3D a raději otevřete oči. A tak mě napadá, je pohádkou tento příběh, nebo pozměněná Ústava Slovenské republiky?! Rodiče a politici nám vyprávějí pohádky… PS: Mou soukromou zábavou bylo to, že jsem ve filmu viděl spousty odkazů na Avatara :D